36 C 212/2025-51 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 22 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 500 Kč od 20. 1. 2025 do zaplacení.2. Žalobkyně v návrhu uvedla, že mezi jejím právním předchůdcem, společností , právnická osoba, ., a žalovaným došlo dne 24. 11. 2023, k uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč zasláním na jeho bankovní účet dne 24. 11. 2023. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu spolu s úrokem 15,00 % měsíčně. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, tudíž dluží žalobkyni tři zbývající splátky ve výši 7 500 Kč, celkem tedy 22 500 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2023. I přes předžalobní výzvu zaslanou žalovanému, tento žalobkyni ničeho dalšího neuhradil.3. Soud vyzval žalovaného, aby se k žalobě vyjádřil. Dále soud vyzval účastníky řízení, aby sdělili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, žalobkyně v žalobě uvedla, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) ve věci rozhodl, aniž k jejímu projednání nařídil jednání.4. Soud zjistil tento skutkový stav: Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, plyne, že se společnost , právnická osoba, zavázala žalovanému poskytnout na jeho účet č. , č. účtu, částku 50 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit dále smluvní úrok ve výši 15,00 % měsíčně, tj. 180,00 % ročně. Dle smlouvy činí RPSN 435,03 %. Kapitalizovaný úrok dle smlouvy činil 90 000 Kč. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobkyně soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl na účet č. , č. účtu, částku 50 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil 117 500 Kč, což vyplývá z tvrzení žalobkyně ohledně jí požadované částky. Žalobce byl žalovanou vyzván k zaplacení dlužné částky prostřednictvím upomínek ze dne 20. 7. 2024 a 5. 8. 2024, jak plyne z doložené emailové komunikace. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 1. 2025 a z podacího lístku u , právnická osoba, ze stejného dne vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění.5. Dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2395 a násl. o. z. (ustanovení o smlouvě o úvěru) a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. Soud má ze smlouvy za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému převodem částku 50 000 Kč. Dle smlouvy měl žalovaný uhradit celkem 140 000 Kč, přičemž tato částka je nad rámec jistiny tvořena úrokem v celkové výši 90 000 Kč, tedy smluvním úrokem ve výši 180,00 % ročně. Výši úroků a poplatků považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Soud má za to, že výše úroků neodpovídá sjednanému protiplnění a jejich účelem je pouze navýšit zisk žalobkyně. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě, kdy byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba, soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v listopadu 2023, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá úroková sazba u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 9,27 % p. a. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba 180,00 % ročně přesahuje běžnou úrokovou sazbu zhruba devatenáctinásobně. Obdobný hrubý nepoměr platí i ohledně roční procentní sazby nákladů 435,03 %.8. Soud proto uzavřel, že úročení sjednané účastníky ve smlouvě vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Vztah stran se proto řídí pravidly pro bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. Žalovaný se na úkor žalobkyně obohatil o částku 50 000 Kč. Zároveň však žalobkyni uhradil částku 117 500 Kč. Žalobkyni proto žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo a žaloba byla podána bezdůvodně. Z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru se (nad rámec bezdůvodného obohacení) nelze domáhat jakýchkoliv sjednaných plnění včetně smluvního úroku, neboť tento nebyl ujednán platně.9. S ohledem na výše uvedené soud žalobu výrokem I. zcela zamítl.10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že byť měl žalovaný ve věci plný úspěch a náležela by mu plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů, v řízení mu žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.