36 C 236/2025-59 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení pohledávky ve výši 100 645,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 100 645,00 Kč ve výši 12 % ročně od 18.4.2025 do zaplacení, pohledávku ve výši 25 408 Kč, úrok ve výši 68,35 % p.a z částky 84 829,24 Kč od 18.4.2025 do 11.5.2025 ve výši 3 710,88 Kč, úrok ve výši 12 % p.a z částky 84 829,24 Kč od 12.5.2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18.4.2025 dosáhne částky 303 379,00 Kč.2. V návrhu uvedla, že mezi ní, jako věřitelem a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný podepsal dne 14.10.2024 a na základě které byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 86 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 14.10.2024. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 68,35 % p.a. splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši po 5 267 Kč, splatných vždy k 10. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopadem 2024, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, resp. emailové komunikace. Žalovaný úvěrovou smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut.3. Žalobkyně žalovanému oznámila schválení úvěru Oznámením o schválení úvěru, ve kterém byly uvedeny základní parametry poskytovaného úvěru a jehož přílohu tvořil i splátkový kalendář. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované zasláno na dodejku.4. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění úvěru žalovaný žalobkyni uhradil pouze částku 15 801 Kč ve 3 jednotlivých splátkách po 5 267 Kč v průběhu měsíců listopadu 2024 až ledna 2025.5. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. K datu 16.4.2025 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4.smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 99 247,83 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 18.4.2025, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady.6. Soud doručil jak žalobu, tak předvolání na ústní jednání, které se konalo dne 2. 4. 2026, žalovanému do vlastních rukou, nejméně deset dnů předem, náhradním způsobem. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení nekontaktní, na ústní jednání se nedostavil. Soud žalobu věcně projednal v nepřítomnosti žalovaného v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. Náhledem do insolvenčního rejstříku soud zjistil, že ke dni konání ústního jednání ve věci nebylo vůči žalovanému zahájeno insolvenční řízení ani nebylo rozhodnuto o úpadku žalované.7. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu, který je zřejmý z obsahu spisu a provedeného dokazování. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 10. 2024 a z dokladu o vyplacení úvěru plyne, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 14. 10. 2024 částku 86 000 Kč na bankovní účet, který byl potvrzen , právnická osoba, jako účet žalovaného a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit dále úrok podle zápůjční úrokové sazby 68,34 % p.a. (ročně), v 48měsíčních splátkách po 5 267 Kč. Dle smlouvy činí úroková sazba 68,34 % p.a. (ročně) a RPSN činí 94,39 %. Celková částka, kterou měl žalovaný podle úvěrové smlouvy zaplatit (bez úhrady za pojištění) činila 252 816 Kč. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 8. 12. 2025, ve které žalobkyně stanovila lhůtu k plnění 15 dnů od odeslání výzvy, vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky, výzva byla odeslána dne 8. 12. 2025, jak plyne z podacího archu , právnická osoba, . Pokud se týká posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně se stran příjmové stránky žalovaného spolehla pouze na žalovaným doložená potvrzení , právnická osoba, , že na bankovní účet žalobce za 2 měsíce, konkrétně měsíce červenec 2024 a srpen 2024 byla připsána mzda od zaměstnavatele ve výši 52 308 Kč a ve výši 42 956 Kč. Delší období stran příjmové stránky žalobce žalobkyně neprozkoumala. Výdajovou stránkou žalovaného se žalobkyně nezabývala vůbec. K této otázce si neopatřila vůbec žádné podklady, na základě kterých by seriózně posoudila, jaké má žalovaný pravidelné měsíční výdaje a jestli mu v každém měsíci zbývá dostatečná částka na splátku úvěru; nezjišťovala, jestli nesplácí jiné úvěry. To vše zakládá vážné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr řádně splácet. Žádné další podklady žalobkyně od žalovaného neobstarala a spolehla pouze na informace sdělené žalovaným, které prověřila nejenom pouze povrchně z veřejně dostupných zdrojů.8. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru) a podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má ze smlouvy a z dokladu o vyplacení úvěru na totožné číslo bankovního účtu, které potvrdila , právnická osoba, s výplatou mzdy žalovanému za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 14. 10. 2024 částku 86 000 Kč. Dle smlouvy měl žalovaný žalobkyni uhradit celkem 252 816 Kč, úroková sazba činí 68,34 % p.a. (ročně) a RPSN činí 94,39 %. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy a poskytnutím částky 86 000 Kč na bankovní účet žalovaného řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.9. Jak plyne ze skutkových zjištění soudu, žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele a neměla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované dluh splatit. Žalobkyně totiž zcela rezignovala na jakékoli zkoumání výdajové stránky žalovaného a bezdůvodně se spolehla pouze na informace sdělené žalovaným, které posoudila pouze povrchně, aniž by zjišťovala, zdali má žalovaný měsíčně dostatečný zůstatek svých finančních prostředků, který by mu umožnil řádně splácet úvěr. Její posouzení úvěruschopnosti je tak neúplné a tudíž nesprávné. Proto podle citovaného ustanovení neměla žalovanému spotřebitelský úvěr poskytnout. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebit