36 C 6/2026-28 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala po žalované zaplacení částky 14 495,67 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 200,11 Kč od 14. 10. 2024 do zaplacení.2. Žalobkyně uvedla, že mezi její právní předchůdkyní, společností , právnická osoba, , a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč zasláním na její bankovní účet dne , datum, . Žalovaná se zavázala vrátit jistinu spolu se smluvním úrokem ve výši 36,00 % ročně a s poplatkem za sjednání úvěru. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, tudíž se dostala do prodlení s úhradou celého úvěru. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 0,33 Kč. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, od společnosti , právnická osoba, (dále také jako „právní předchůdkyně žalobkyně“). I přes předžalobní výzvu zaslanou žalované, tato žalobkyni ničeho dalšího neuhradila.3. Soud vyzval žalovanou, aby se k žalobě vyjádřila. Dále soud vyzval účastníky řízení, aby sdělili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, žalobkyně v žalobě uvedla, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve věci rozhodl, aniž k jejímu projednání nařídil jednání.4. Soud zjistil následující skutkový stav.5. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou rámcovou smlouvou o postupování pohledávek ze dne , datum, a dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, plyne, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její účet č. , č. účtu, částku 10 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit, a zaplatit dále smluvní úrok ve výši 36,00 % ročně v částce 295,89 Kč a poplatek za sjednání úvěru ve výši 4 200,11 Kč. Dle smlouvy činí RPSN 5234,15 % při řádném splácení a 9059,1 % v případě překročení doby splatnosti. Z potvrzení o provedení transakce ČSOB soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na účet žalované č. , č. účtu, částku 10 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně uhradila žalovaná na svůj dluh částku 0,33 Kč, a žalovaná netvrdila nic jiného. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k zaplacení dlužné částky prostřednictvím oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, . Z předžalobní výzvy ze dne 3. 12. 2025 a z potvrdenie o podaji doporučenej zásielky ze dne 5 12. 2025 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění.6. Dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2395 a násl. o. z. (ustanovení o smlouvě o úvěru) a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. Soud má ze smlouvy za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované převodem částku 10 000 Kč. Dle čl. II. odst. 2 písm. b) smlouvy, tj. při překročení doby splatnosti, měla žalovaná uhradit žalobkyni celkem částku 14 496 Kč, přičemž tato částka je nad rámec jistiny tvořená úrokem v celkové výši 295,89 Kč, tedy smluvním úrokem ve výši 36,00 % ročně, a dále poplatkem za sjednání úvěru ve výši 4 200,11 Kč. Výši úroků a poplatků považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Soud má za to, že výše úroků a RPSN neodpovídá sjednanému protiplnění a jejich účelem je pouze navýšit zisk žalobkyně. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě, kdy byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba, soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v září 2024, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá úroková sazba u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,70 % ročně. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba 36,00 % ročně přesahuje běžnou úrokovou sazbu zhruba čtyřnásobně. Obdobný hrubý nepoměr platí i ohledně roční procentní sazby nákladů 9059,1 %.9. Soud proto uzavřel, že úročení sjednané účastníky ve smlouvě vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Vztah stran se proto řídí pravidly pro bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. Žalovaná se na úkor žalobkyně obohatila o částku 10 000 Kč. Zároveň však žalobkyni uhradila částku 0,33 Kč. Žalobkyni proto vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 9 999,67 Kč. Z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru se (nad rámec bezdůvodného obohacení) nelze domáhat jakýchkoliv sjednaných plnění včetně smluvního úroku, neboť tento nebyl ujednán platně.10. Pokud se týká posouzení schopnosti žalované řádně splácet poskytnutý úvěr, pak ani zde právní předchůdkyně žalobkyně nedostála svým povinnostem. Pokud se týká konkrétních údajů týkajících se finanční situace žalované, spolehla se pouze na zcela nedostatečné údaje uvedené žalovanou v kartě klienta, které žádným konkrétním relevantním způsobem neprověřila, nevyžádala si např. bankovní výpisy na poslední tři měsíce před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně tak zcela rezignovala nejen na zkoumání příjmové stránky, nýbrž také výdajové stránky žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy zjevně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a neměla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované dluh splatit.11. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o.z., jehož výše činí částku 9 999,67 Kč představující částku poskytnutou žalované, na jejíž vrácení žalovaná (dle tvrzení žalobkyně, která nebyla žalovanou sporována) žalobkyni uhradila pouze 0,33 Kč. Co do této částky je žaloba důvodná. Z uvedené částky pak nelze žalobkyni přiznat úrok z prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ani v zákonné výši, nýbrž je nutno uložit žalované úhradu dlužné částky ve lhůtě stanovené za obdobné aplikace ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Jinak by totiž soud zvýhodňoval žalobkyni za situace, kdy řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované.12. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Z citovaného ustanovení vyplývá, že se v tomto případě zákon cíleně odchyluje od obecné právní úpravy vydání bezdůvodného obohacení v případě plnění z neplatné smlouvy a spotřebitel se může ocitnout v prodlení teprve po uplynutí určené přiměřené lhůty k vrácení jistiny poskytnutého úvěru. Vzhledem k absenci tvrzení i důkazních návrhů k této otázce ze strany žalované, která mohla argumentovat pro určení jiné lhůty, soud určil jako přiměřenou lhůtu 3 dny od právní moci rozsudku.13. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. částečně vyhověl co do výše bezdůvodného obohacení. Ve zbývající části soud žalobu výrokem II. zamítl.14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozd