36 C 7/2026-45 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 9 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 800 Kč od 28. 7. 2024 do zaplacení, a se smluvní pokutou v částce 2 506 Kč.2. Žalobkyně v návrhu uvedla, že mezi její právní předchůdkyní, společností , právnická osoba, , a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč zasláním na její bankovní účet dne 27. 3. 2024. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu spolu se smluvním úrokem 40,00 % měsíčně z jistiny. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, tudíž se dostala do prodlení úhradou celého úvěru. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, od společnosti , právnická osoba, ., která ji dříve nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, od společnosti , právnická osoba, . I přes předžalobní výzvu zaslanou žalované, tato žalobkyni ničeho neuhradila.3. Soud vyzval žalovanou, aby se k žalobě vyjádřila. Dále soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, písemně označila důkazy k prokázání těchto tvrzení a předložila soudu relevantní listiny. Žalobkyně se k této výzvě nevyjádřila. Soud následně vyzval účastníky řízení, aby sdělili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, žalobkyně v žalobě uvedla, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve věci rozhodl, aniž k jejímu projednání nařídil jednání.1. Soud zjistil tento skutkový stav: Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, plyne, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její účet č. , č. účtu, částku 7 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit dále smluvní úrok ve výši 40,00 % měsíčně, tj. 480,00 % ročně. Dle smlouvy činí RPSN 5532,56 %. Kapitalizovaný úrok za první měsíc doby čerpání úvěru činil dle smlouvy 2 800 Kč. Na základě smlouvy byla dále ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které je klient v prodlení. Žalovaná se do prodlení dostala den následující po dni zesplatnění celého úvěru, tj. dne 28. 7. 2025, pročež žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 2 506 Kč ode dne 28. 7. 2025 do data odeslání předžalobní výzvy, tj. dne 20. 7. 2025. Z potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, a výpisu z účtu , právnická osoba, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na účet žalované č. , č. účtu, částku 7 000 Kč. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, tudíž se dostala do prodlení s úhradou úvěru. Žalobkyně přípisem ze dne 27. 7. 2024 informovala žalovanou o zesplatnění spotřebitelského úvěru a vyzvala ji k jeho úhradě. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 7. 2025 a potvrzení o odeslané zásilce ze dne 23. 7. 2025 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění.4. Dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.5. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2395 a násl. o. z. (ustanovení o smlouvě o úvěru) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Soud má ze smlouvy za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované převodem částku 7 000 Kč.7. Dle smlouvy měla žalovaná uhradit celkem 12 306 Kč, přičemž tato částka je nad rámec jistiny tvořena úrokem v celkové výši 2 800 Kč, tedy smluvním úrokem ve výši 480,00 % ročně a smluvní pokutou ve výši 2 506 Kč. Výši úroků a poplatků považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a rozpornou s dobrými mravy. Soud má za to, že výše úroků neodpovídá sjednanému protiplnění a jejich účelem je pouze navýšit zisk žalobkyně. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě, kdy byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba, soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v březnu 2024, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá úroková sazba u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,83 % ročně. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba 480,00 % ročně přesahuje běžnou úrokovou sazbu zhruba padesáti čtyřnásobně. Obdobný hrubý nepoměr platí i ohledně roční procentní sazby nákladů 5532,56 %.8. Soud proto uzavřel, že úročení sjednané účastníky ve smlouvě vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Vztah stran se proto řídí pravidly pro bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. Žalovaná se na úkor žalobkyně obohatila o částku 7 000 Kč. Z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru se (nad rámec bezdůvodného obohacení) nelze domáhat jakýchkoliv sjednaných plnění včetně smluvního úroku, neboť tento nebyl ujednán platně.9. Pokud se týká posouzení schopnosti žalované řádně splácet poskytnutý úvěr, pak ani zde právní předchůdkyně žalobkyně nedostála svým povinnostem. Pokud se týká konkrétních údajů týkajících se finanční situace žalované, spolehla se pouze na zcela nedostatečné údaje uvedené žalovanou v kartě klienta včetně oznámení o přiznání státní sociální podpory, konkrétně rodičovského příspěvku ve výši 13 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na zkoumání výdajové stránky žalované, nezohlednila skutečnost, že žalovaná je podle doložené žádosti o spotřebitelský úvěr svobodná a na rodičovské dovolené, tedy jiného příjmu, než rodičovského příspěvku nedosahuje, a kromě sebe finančně zabezpečuje potřeby nezletilého dítěte. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy zjevně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a neměla k dispozici podklady pro závěr, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované dluh splatit.10. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně nárok pouze právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o.z., jehož výše činí částku 7 000 Kč představující částku poskytnutou žalované, na jejíž vrácení žalovaná (dle tvrzení žalobkyně, která nebyla žalovanou sporována) žalobkyni neuhradila ničeho. Co do této částky je žaloba důvodná. Z uvedené částky pak nelze žalobkyni přiznat úrok z prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ani v zákonné výši, nýbrž je nutno uložit žalované úhradu dlužné částky ve lhůtě stanovené za obdobné aplikace ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Jinak by totiž soud zvýhodňoval žalobkyni za situace, kdy řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované.11. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Z citovaného ustanovení vyplývá, že se v tomto případě zákon cíleně odchyluje od obecné právní úpravy vydání bezdůvodného obohacení v případě plnění z neplatné smlouvy a spotřebitel se může ocitnout v prodlení teprve po uplynutí určené přiměřené lhůty k vrácení jistiny poskytnutého úvěru. Vzhledem k absenci tvrzení i dů