39 C 323/2025-18 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z této částky od 25. 8. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 27. 12. 2024 smlouvu o úvěr, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovaném 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku splatit spolu s úrokem 0,9 % denně. Žalovaná ke dni podání žaloby nesplatila žalobkyni ničeho. Žalobkyně požaduje vrácení jistiny 15 000 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud rozhodl po splnění podmínek § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.4. Na základě listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Dne 27. 12. 2024 uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě zaslala žalobkyně žalované na účet č. , č. účtu, částku 15 000 Kč (prokázáno , Anonymizováno, , Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , Potvrzení o vyplacení úvěru – výpis z účtu , č. účtu, , Všeobecné obchodní podmínky, Informace z aplikace , Anonymizováno, o vlastnictví účtu , č. účtu, ). Žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni splatit s úrokem ve výši 0,9 % denně v osmi měsíčních splátkách. Roční procentní sazba nákladů představovala 41,21 %. Žalovaná nevrátila žalobkyni ničeho. Žalovaná netvrdila ani neprokazovala opak. Žalobkyně odeslala žalované předžalobní výzvu k plnění dne 14. 10. 2025 (prokázáno předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 15. 10. 2025 a podacím archem).5. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč bezhotovostní platbou. Dle smlouvy měla žalovaná uhradit celkem 16 571,40 Kč, přičemž tato částka je nad rámec jistiny tvořena úrokem. Dle smlouvy se jedná o celkovou částku splatnou ke dni splatnosti spotřebitelského úvěru v případě splnění podmínek akce „První půjčka zdarma“, případně jinak nazvané kampaně s obdobným obsahem. Žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni splatit s úrokem ve výši 0,9 % denně v osmi měsíčních splátkách. Výši úroků považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě, kdy byl sjednaný úrok téměř čtyřikrát vyšší než nejvyšší bankovní úroková sazba, soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v prosinci 2024, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,63 % p. a. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba 0,9 % denně, tedy 328,5 % p. a. přesahuje běžnou úrokovou sazbu zhruba třicet osmkrát.6. Soud proto uzavřel, že úročení sjednané účastníky ve smlouvě vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., jehož výše činí 15 000 Kč.7. Žalovaná měla bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden pracovní den. Výzva k plnění byla zaslána dne 14. 10. 2025, má se tedy za to, že byla žalované doručena v pátek dne 17. 10. 2025 (§ 573 o. z.). Nejpozději měla tedy žalovaná plnit následující pracovní den, tedy 20. 10. 2025. Počínaje následujícím dnem 21. 10. 2025 se ocitla s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 15 000 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 25. 8. 2025 do 20. 10. 2025 ve výši 11,5 % ročně soud žalobu zamítl.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.9. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.