14 C 411/2021-19 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou doručenou soudu dne 9. 8. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne 19. 5. 2021 v [údaj o čase] hod. cestoval dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní, a to metrem – linkou [anonymizováno], a uzavřel tak s žalobkyní smlouvu o přepravě osob. Při přepravní kontrole provedené žalobkyní se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné. Žalovaný byl kontrolorem na místě vyzván k zaplacení jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Splatnost pohledávky nastala v den provedení přepravní kontroly. Žalovaný ničeho neuhradil a ode dne následujícího po přepravní kontrole se tak dostal do prodlení s úhradou pohledávky. Žalovaný ničeho neuhradil ani poté, co byl žalobkyní předžalobně upomenut. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila při podání návrhu na zahájení řízení a žalovaný se k výzvě soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). 4. Soud provedl dokazování pouze důkazy, které předložila žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu nečinný. 5. Z provedených důkazů (zápis o provedené přepravní kontrole z 19. 5. 2021 [číslo] Smluvní přepravní podmínky [anonymizováno], Tarif [anonymizováno]) má soud za prokázané, že žalovaný dne 19. 5. 2021 v [údaj o čase] hodin cestoval prostředkem veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní, a to metrem – linkou [anonymizováno], aniž by se při přepravní kontrole ve stanici [obec] prokázal platným jízdním dokladem. Z předložených Smluvních přepravních podmínek dále vyplývá pro tento případ povinnost uhradit kromě jízdného také přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Při provedené přepravní kontrole byl žalovaný k zaplacení jízdného i přirážky vyzván, ničeho však neuhradil, a to ani následně, ač byl žalobkyní upomínán (předžalobní upomínka ze dne 19. 7. 2021 vč. potvrzení o odeslání písemnosti). 6. Dle ust. § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) tím, že žalovaný použil dopravního prostředku žalobkyně, byla mezi nimi uzavřena smlouva o přepravě, z níž žalovanému vyplynula povinnost zaplatit jízdné stanovené Tarifem žalobkyně na částku 24 Kč. Žalovaný porušil svoji povinnost jízdné uhradit, dle ust. § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, mu tak vznikla povinnost zaplatit přirážku k jízdnému, která je Smluvními přepravními podmínkami žalobkyně stanovena na částku 1 500 Kč. 7. Provedeným dokazováním soud uzavřel, že žaloba byla podána po právu. Žalobkyně předloženými důkazy prokázala, že s žalovaným byla dne 19. 5. 2021 uzavřena smlouva o přepravě, žalovaný nezaplatil stanovené jízdné a následně ani přirážku k jízdnému. S ohledem na výše uvedené tak soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že splatnost pohledávky nastala v den přepravy a žalovaný ničeho neuhradil, octl se s placením pohledávky v prodlení a soud tak žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o.z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. Žalobkyni, která byla ve věci zcela procesně úspěšná, soud náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. nepřiznal, neboť jí vynaložené náklady nelze považovat za vynaložené účelně. Soud totiž lustrací ve vnitřní evidenci zjistil, že žalobkyně podala vůči témuž žalovanému ještě žalobu dne 5.8.2021 (tj. 4 dny před žalobou v této věci), která byla vedena pod sp. zn. 67 C 398/2021. Žalobu podával stejný právní zástupce žalobkyně a jejím předmětem byla smlouva o přepravě z 28.5.2021, předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána právním zástupcem žalobkyně dne 19.7.2021 (tj. týž den jako v projednávané věci). Soud tak uzavřel, že žalobkyně mohla pro velmi blízkou časovou souvislost obou věcí podat společnou žalobu v obou věcech, čímž by její náklady řízení byly zcela stejné (tj. 400 Kč za soudní poplatek a náklady na právní zastoupení taktéž). Náklady vynaložené na řízení o projednávané věci tedy soud nemá za vynaložené účelně a žalobkyni je nepřiznal, neboť byly přiznány již v řízení pod sp.zn. 67 C 398/2021. 9. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.