15 C 351/2018-157 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se původně podáním ze dne 16.10.2018 domáhala po žalované 1. a žalované 2. vydání psa rasy [anonymizováno] jménem [příjmení], [datum narození], bílé srsti s číslem mikročipu [číslo] na levé straně krku (dále jen„ pes“) s odůvodněním, že je nejpozději od ledna 2015 vlastníkem psa, kterého jí žalované zadržují od července 2018. Přičemž žalovaná 1. psa dříve pořídila a darovala žalované 2. – své tehdy nezletilé dceři, která posléze, po rozvodu rodičů začala bydlet v domácnosti se svým otcem a jeho přítelkyní - žalobkyní. Do jejich společné domácnosti na podzim 2013 přivezla žalovaná 1. psa s tím, že ho nechce a nemůže se o něj starat. Žalobkyně měla za to, že jde o setrvalý stav a pečovala o psa společně s otcem žalované 2., která se ze společné domácnosti odstěhovala v srpnu 2014. Po rozchodu s otcem žalované 2. a prodeji společného domu žalobkyně nabídla psa žalovaným. Ty psa odmítly a nabídly, že jej prodají rodině do Hamburku. To však žalobkyně odmítla a starala se o psa na své náklady se svou rodinou, kterého venčila, ošetřovala, živila a brala na dovolené. Občas během zahraniční dovolené žalobkyně pomáhal s hlídáním psa otec žalované 2. V létě 2018 byl však zaneprázdněn a o psa pečovala žalovaná 2., která po návratu žalobkyně psa nevrátila. Žalované i přes výzvu a žádost na policii odmítly psa vrátit, přičemž žalobkyně s citovou vazbou na psa za čtyři roky s tímto nesouhlasí. 2. Žalované se vyjádřily dne 27.11.2018 a nárok odmítly. Žalobkyně podle nich nikdy nebyla vlastníkem psa. Tím byla žalovaná 2., která jej dostala jako dárek ke 12. narozeninám, přičemž i pes se stal součástí rozvodových neshod s otcem žalované 2., která o prázdninách 2013 začala bydlet s otcem a žalobkyní ve společné domácnosti, avšak žalovaná 1. jí nejprve bránila odejít k otci se psem, neboť očekávala návrat dcery a nechtěla psovi měnit prostředí. Na podzim 2013 ale žalovaná 1. vzdala tahanice a psa předala přímo dceři – žalované 2. do společné domácnosti s žalobkyní. Žalovaná 1. žalobkyni nezná, nikdy ji neviděla, nemohla jí tudíž psa předat. V srpnu 2014 otec žalované 2. této oznámil, že se z prázdnin u žalované 1. nemá vracet do jejich společné domácnosti a odmítl jí pustit do domu pro své věci, což se podařilo až s pomocí policie. Psa rovněž žalobkyně a otec žalované 2. odmítli žalované 2. vydat. Po rozchodu otce žalované 2. a žalobkyně v roce 2015 a prodeji společného domu chtěli psa předat žalovaným, ty se však stěhovaly, měly kočky, a tudíž nabídly, že by se psa ujala jejich kamarádka z [anonymizováno], což žalobkyně odmítla a ujala se psa bez vědomí žalovaných, zřejmě na základě domluvy s otcem žalované 2. Psa však řádně neočkovala, neplatila daň, pouze se nechala zapsat jako nový majitel psa do jeho pasu. Když se o psa starala v létě 2018 v době dovolené žalobkyně žalovaná 2., rozhodly se žalované vzít si psa okamžitě zpět a oznámily to žalobkyni, přičemž začaly problémy, kdy již žaloba na ochranu držby byla zamítnuta Obvodním soudem pro Prahu 10 usnesením 28 C 238/2018-36. Žalované nikdy neuzavřely s žalobkyní jakoukoli dohodu o psovi. 3. Žalobkyně v replice ze dne 18.12.2018 uvedla, že pokud se žalovaná (neupřesnila zda žal. 1 či žal.2.) nadále považuje za majitele psa, pak žalobkyně in eventum požaduje úhradu 150 000 Kč jako náhradu nákladů vynaložených na péči o psa v letech 2015 až léto 2018, 50 000 Kč ročně. Na výzvu soudu dne 23.1.2019 označila náklady na psa za 57 měsíců za výživu pro psa – 95 190 Kč, za hygienu 19 950 Kč, za veterináře 23 750 Kč, za psí hračky 4 750 Kč, za psí potřeby 7 900 Kč, za poplatky za psa 5 500 Kč, za psí dovolené 6 000 Kč, celkem 163 040 Kč, které zaokrouhluje na 150 000 Kč (č.l. 31-32 spisu). 4. Žalované reagovaly 20.2.2019 mimo jiné tím, že k doloženým platbám za psa není zřejmé, že byly uskutečňovány ve prospěch psa, či psa nynějšího přítele žalobkyně. Zopakovaly, že neexistovala žádná dohoda o jakýchkoli ubytovacích či chovatelských službách s žalobkyní a tato dobrovolně převzala psa do své péče a vznikla jí zákonná povinnost starat se o psa na své vlastní náklady. 5. Podáním ze dne 2.9.2019 žalobkyně změnila svůj nárok na vydání psa na úhradu 150 000 Kč jako bezdůvodného obohacení z důvodu, že psa po více než roce nechce stresovat změnou prostředí, kde si již zvykl. Změna žaloby byla připuštěna usnesením č.j. 15 C351/2018-60 dne 4.2.2020. 6. Žalobkyně dne 5.1.2021 omezila svůj nárok na 91 150 Kč s ohledem na vypracované odborné vyjádření soudní znalkyně o výši běžných nákladů na psa za 58 měsíců, které do spisu založila k provedení důkazu. 7. Při jednání dne 7.1.2021 bylo zahájeno dokazování a dne 18.11.2021 bylo ve věci rozhodnuto. 8. Soud provedl následující důkazy: úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 1.8.2018, barevná fotodokumentace, pas zvířete (založený žalovanými), kopie identifikační karty zvířete, výpis z Národního registru majitelů zvířat, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 č.j. 28 C 238/2018-36, žaloba na ochranu držby ze dne 14.8.2018, SMS komunikace mezi žalovanou [číslo] jejím otcem, SMS komunikace od bratra žalované [číslo] usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č.j. 14 C 127/2018-9, kopie registrační známky psa, link webu [webová adresa], faktury vystavené dodavatelem [anonymizováno] [právnická osoba]: č. 2018 na částku 350 Kč, č. 2018 na částku 1.050 Kč, č. 2018 na částku 275 Kč, č. 2018 na částku 1.797 Kč, zprávy o vyšetření psa ze dne 20.6.2013, 19.11.2011 a 16.12.2012, listiny - detaily transakce od [příjmení] [příjmení] s daty zúčtování: 18.11.2015, 15.12.2015, 16.12.2015, 29.12.2015, 16.2.2016, 30.3.2016, 26.5.2016, 15.6.2016, 28.7.2016, 15.11.2016, 3.1.2017, 28.2.2017, 13.2.2017, 10.3.2017, 23.2.2017, 24.2.2017, 6.3.2017, 19.4.2017, 9.5.2017, 16.5.2017, 20.10.2017, 23.11.2017, 6.11.2017, 23.11.2017, 5.12.2017, 20.12.2017, 22.1.2018, fotografie chrupu psa, čte se doklad o úhradě psí známky a poplatku za psa ze dne 14.11.2018, úřední záznam ze dne 31.8.2014, konstatují se fotografie – 3 osoby, 2 psi, vytištěný článek z webu„ … zápis čipu do registru dokončovacím krokem …“, odborné vyjádření – posouzení nákladů na péči psa plemene [anonymizováno] – ze dne 14.12.2020, lékařská zpráva ze dne 23.10.2020, platební výměr za veterinární ošetření ze dne 21.11.2019 výslech svědka [celé jméno svědka] (syn žalobkyně), výslech svědkyně [celé jméno svědkyně] (matka žalobkyně), výslech svědkyně [celé jméno svědkyně] (psí kadeřnice), pokladní doklad ze dne 1.8.2018 9. Na základě provedených důkazů a skutečností, které účastníci označili za nesporné, zjistil soud následující skutkový stav. 10. Žalovaná 1. zakoupila v listopadu 2011 psa, kterého darovala žalované 2. a ta se tak stala jeho vlastníkem, přičemž v pase zvířete byla jako majitel psa uvedena s ohledem na svou nezletilost spolu se svou matkou žalovanou 1. (nesporná skutečnost, link webu [webová adresa], pas zvířete založený žalovanými). V říjnu 2012 se žalovaná 1. s otcem žalované 2. rozvedli a žalovaná 2. posléze začala bydlet ve společné domácnosti se svým otcem a následně také společně s žalobkyní v rodinném domě (nesporná skutečnost). Na podzim 2013 před tímto domem žalovaná 1. předala žalované 2. psa s pasem a příslušenstvím, který takto žil společně s žalovanou 2., jejím otcem a žalobkyní až do srpna 2014, kdy se po neshodě s otcem žalovaná 2. od svého otce a žalobkyně odstěhovala, přičemž jejímu odchodu s věcmi z domu asistovala policie, neboť žalobkyně s otcem žalované 2. ji do domu nechtěli vpustit (nesporná skutečnost). Žalovaná 2. 31.8.2014 na policii uvedla, že jí otec vyzval, aby se„ odstěhovala k mámě i se psem, ale když to chce nakonec udělat, tak ji zakáže si věci a psa vzít“ (úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 31.8.2014). Pes zůstal s otcem žalované 2. a žalobkyní ve společné domácnosti do konce roku 2015, kdy se tito rozešli a rodinný dům prodali (nesporná skutečnost, SMS komunikace mezi žalovanou 2 a jejím otcem). V této souvislosti bylo mezi zúčastněnými řešeno, co bude se psem. Žalovaná 1. a žalovaná 2. nabízely otci žalované 2., že psa je možné přenechat jejich známé žijící v Hamburku, neboť ony hledají nové bydlení, mají kočky a po přechodnou dobu by bylo komplikované psa obstarat. Žalobkyně toto odmítla a s otcem žalované 2. se dohodli, že se o psa postará sama v již vlastní domácnosti, což na své náklady činila až do července 2018. Tehdy z důvodu odjezdu na dovolenou předala k hlídání psa otci žalované 2. a ten jej svěřil žalované 2., která však již psa svému otci zpět nepředala a ten jej prostřednictvím SMS po žalované 2. neúspěšně nárokoval zpět. Žalobkyně tak rovněž činila prostřednictvím Policie, sms zpráv příteli žalované 1. i předžalobní upomínky, také se ale psa nedomohla (nesporná skutečnost, úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 1.8.2018, SMS komunikace mezi žalovanou 2 a jejím otcem). 11. Soud vycházel z následujících hmotněprávních ustanovení a judikatury. Dle § 494 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, má živé zvíře zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Ži