§ 494 občanský zákoník – Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly…
Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · účinné od 1. 7. 2018 · Občanské právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 494 občanského zákoníku stanoví, že živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu jako smysly nadaný živý tvor a není věcí, přičemž ustanovení o věcech se na něj použijí jen tehdy, pokud to neodporuje jeho povaze. Zvíře není považováno za pouhou věc, ale za živého tvora s vlastní hodnotou. (§ 494 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 1. 7. 2018)
Klíčová fakta
- Judikatura: na § 494 odkazuje 17 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 89/2012 Sb.
Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Zvíře není považováno za pouhou věc, ale za živého tvora s vlastní hodnotou.
- Při řešení právních otázek týkajících se zvířat se musí brát ohled na jejich povahu živého tvora.
- Nelze se k zvířeti chovat stejně jako k neživé věci, například k autu nebo kusu nábytku.
Příklad
Pokud někdo úmyslně ublíží zvířeti, nebude se na něj pohlížet jen jako na poškození majetku (věci), ale jako na čin proti živému tvorovi.
Na co si dát pozor
- Ustanovení o věcech se na zvíře použijí jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 494
Jak soudy aplikují § 494
I když je živé zvíře smysly nadaným tvorem a jako na věc se na ně nahlíží (obdobně), jen neodporuje-li to povaze záležitosti (§ 494 o. z.), a v tomto případě nebylo před svým nárazem do vozidla Roomster nehybné, nejsou tyto rozdíly rozhodující, protože i zde se samotný pohyb a rychlost vozidla projevily jako osobitá a specifická vlastnost jeho provozu, bez níž by k odhození zvířete nedošlo, a nebyla by tak způsobena škoda.
Z tohoto právního vztahu dlužníkovi A., vyplývala povinnost něco dát – zaplatit dlužné peníze ve výši 1 000 000 Kč, přičemž věřitel O., byl oprávněn požadovat splnění této povinnosti po dlužníkovi (srov. § 494 občanského zákoníku), jak také učinil.
Namítá, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, zejména otázky způsobu výkladu § 494 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a jeho kolize s absolutním právem majetkovým v situaci vlastnické žaloby na vydání věci.