19 C 458/2021-15 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 1 023 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mu byla postoupena pohledávka za žalovanou, která původně vznikla společnosti [právnická osoba], žalovaná jako cestující bez platné jízdenky využila dne [datum] přepravních služeb této společnosti a ve [anonymizováno] [číslo] mezi stanicemi [obec] – [část obce] a [obec] – [část obce] se touto cestou bezdůvodně obohatila v rozsahu jízdného stanoveného ve výši 23 Kč. Dále jí vznikla povinnost uhradit přirážku ve výši 1 000 Kč, pohledávka za žalovanou byla [právnická osoba] postoupena [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], která pohledávku dále postoupila žalobci. Žalovaná zůstala ve věci zcela nečinná, obě strany sporu souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání. Z listin předložených k důkazu žalobcem soud zjistil, že dne [datum] bylo vystaveno oznámení o závadách a potvrzení o nedodržení SPPO, když žalovaná byla přistižena ve [anonymizováno] [číslo] bez platného jízdního dokladu s tím, že nastoupila ve stanici [obec] – [část obce], na výzvu pak jízdné ve výši 23 Kč nezaplatila, neboť neměla hotovost. K jízdnému jí tak vznikla povinnost uhradit přirážku ve výši 1 000 Kč (oznámení o závadách, potvrzení o nedodržení SPPO). Na základě učiněných zjištění vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o přepravě dle § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) tím, že žalovaná nastoupila do [anonymizováno] [právnická osoba] a tohoto využila ke své přepravě. Je proto povinna zaplatit jízdné v souladu s citovaným zákonným ustanovením, které v tomto případě činí 23 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by jízdné uhradila. Dále má soud za to, že žalovaná porušila ustanovení § 37 odst. 7 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách a byla jí proto v souladu s tarifem [právnická osoba] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel společnosti [právnická osoba] vyúčtována přirážka ve výši 1 000 Kč, kterou žalovaná přes upomínku neuhradila. Soud proto žalobě vyhověl a přiznal žalobci rovněž nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o.z. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst.1 a 142a odst.1 o.s.ř. Soud přiznal žalobci náhradu nákladů za zaplacený soudní poplatek 400 Kč a odměnu za 3 úkony právní služby advokáta. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, předmětem řízení je plnění nepřesahující částku 50 000 Kč, přiznal soud náhradu za právní zastoupení ve výši dle § 14b odst.1 vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (AT) po 200 Kč za tři úkony právní služby. Dále byla žalobci přiznána náhrada hotových výdajů 3x 100 Kč dle § 14b odst. 5 AT, 21% DPH ve výši 189 Kč, celkem 1.489 Kč. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o.s.ř.