27 C 306/2021-32 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok dle tvrzení strany žalující představuje plnění, které byl žalovaný povinen zaplatit z jednak z titulu poskytnutých služeb„ platby 3. stran“ a jednak z neuhrazených splátek žalobkyní poskytnutého zařízení. Žalobkyně shora uvedené služby žalovanému poskytla na základě smlouvy [číslo] uzavřené dne 13. 7. 2018 a výše uvedené zařízení bylo žalovanému poskytnuto na základě kupní smlouvy [číslo] ze dne 13. 7. 2018 Cenu poskytnutých služeb a splátky poskytnutého zařízení byl žalovaný povinen hradit na základě měsíčního vyúčtování žalobkyně, nicméně žalovaný takto nečinil a z toho důvodu byla zbývající část splátek za poskytnuté zařízení v souladu se smluvním ujednáním zesplatněna. Na žalobou požadovanou částku žalovaný ničeho neuhradil, přestože byl předžalobně upomenut. 2. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), když účastníci se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Na základě účastníky předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Žalobkyně a žalovaný dne [datum] uzavřeli smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo], přičemž uzavřená smlouva se řídí i Všeobecnými podmínkami žalobkyně (předmětná smlouva). Dle bodu 1.7 Všeobecných podmínek žalobkyně účinných od 11. 8. 2016 (dále jen VP) žalobkyně poskytovala žalovanému rovněž služby třetích stran, představujících též platební služby (příslušný bod VP). Dne 13. 7. 2018 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o splátkách ceny zařízení č. 1-, kterou byla sjednáno splácení žalovaným zakoupeného zařízení Samsung Galaxy A8 [příjmení] v ceně 6 977,01 Kč, kdy žalovaným byla jednorázově uhrazena částka 2 177 Kč, a zbytek měl žalovaný uhradit ve 24 měsíčních splátkách po 200 Kč. Dle smluvního ujednání a podmínek služby„ [anonymizována dvě slova]“ může žalobkyně zesplatnit celou splácenou částku, když se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou některé ze splátek zařízení nebo s úhradou vyúčtování služeb v době delší než 30 dní (dohoda o splátkách zařízení, podmínky služby [anonymizována dvě slova], bod 7.). Žalovaný neplnil povinnosti vyplývající z výše uvedených smluv, neboť řádně a včas vystavená vyúčtování nehradil, když neuhradil ve splatnosti celkem 10 vyúčtování (vyúčtování za období 16. 7. 2019 až 15. 6. 2020) a rovněž neuhradil zbylou částku za poskytnuté zařízení, kterou žalobkyně jednorázově doúčtovala -„ zesplatnila“ (souhrnný rozpis vyúčtování za služby ze dne 16. 6. 2020). Na„ služby 3. stran“ a splátky poskytnutého zařízení tak byla žalovanému vyúčtována částka v celkové výši 3 211 Kč (uvedená vyúčtování, souhrnný rozpis vyúčtování z 16. 6. 2020). Z dopisu ze dne 16. 6. 2020 soud zjistil, že z důvodu nehrazení služeb žalovaným žalobkyně ukončila poskytování služeb žalovanému a zároveň vyzvala žalovaného úhradě dlužných částek dle vyúčtování. Žalovaný byl žalobkyní předžalobně vyzván k úhradě částky 3 189,20 Kč za ostatní služby poskytnuté žalobkyní (výzva ze 17. 12. 2020, podací lístek). 5. Na základě zjištěného skutkového stavu a dále uvedeného právního hodnocení dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby. Soud má v posuzované věci za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byly dne 13. 7. 2018 uzavřeny výše citované smlouvy, na základě kterých žalobkyně poskytovala žalovanému„ služby 3. stran“ a rovněž mu poskytla výše popsané zařízení za kupní cenu, jejíž zbytek (4 800 Kč) se žalovaný zavázal uhradit ve splátkách. Žalobkyně žalovanému řádně vyúčtovala jak poskytnuté„ služby 3. stran“, tak splátky poskytnutého zařízení, přičemž žalovaný požadované neuhradil. Vzhledem k tomu, že žalovaný své závazky vyplývající ze shora citovaných smluv řádně a včas neplnil, přistoupila žalobkyně k ukončení poskytování těchto služeb a k zesplatnění zbylých sjednaných splátek. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by žalobkyni žalovanou částku na shora uvedená vyúčtování zaplatil či že by dluh nevznikl. 6. S ohledem na shora uvedené byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 189,20 Kč (§ 1746 odst. 2 a § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o.z.), kterážto částka je sice nižší než vyplývá z předložených důkazů, nicméně požadovat nižší plnění je právem žalobkyně. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Dále žalobkyni přiznal náhradu nákladů zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, převzetí a příprava zastoupení a podání návrhu na zahájení řízení dle § 1 odst. 2 věta prvá, § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), odměna advokáta tak činí částku ve výši 600 Kč, tj. 3 x 200 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč, tj. 100 Kč za jeden každý úkon právní služby (§ 2 odst. 1 a 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), jakož i 21 % DPH z jeho odměny a náhrad ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1. 7. 2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o standardizované znění žaloby, návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a jeho předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení žalobkyni částka 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 8. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.