67 C 417/2014-280 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum], ve znění návrhu na její změnu ze dne [datum] (která byla připuštěna při jednání soudu dne [datum] – č.l. 72), se žalobce domáhal určení, že žalovaná [číslo]) je vlastníkem pozemků specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu ve znění jejích doplnění odůvodnil tím, že je osobou oprávněnou ve smyslu zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen ZMV), když byl vlastníkem nemovitostí PK [anonymizováno], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [rok], [číslo], [anonymizováno], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [anonymizována dvě slova], [číslo] původně vedených v knihovní vložce [číslo] Desek zemských, Statek [část obce] a [část obce]. Dle zápisu [číslo] je patrné vlastnické právo žalobce, dle zápisu [číslo] z [datum] bylo poznamenáno zamýšlené převzetí postupem dle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy. Tento zápis mimo jiné dokládá vlastnické právo žalobce a spáchání křivdy po datu [datum]. Žalovaná [číslo]) získala zápis vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] na základě Smlouvy o bezúplatném převodu č. [spisová značka] [číslo] mezi [anonymizována tři slova]„ v likvidaci“ a [územní celek] ze dne [datum], k pozemkům parc. [číslo] na základě Smlouvy o bezúplatném převodu č. [spisová značka] [číslo] uzavřené mezi [anonymizována tři slova]„ v likvidaci“ a [územní celek] ze dne [datum]. Zápis vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] získala žalovaná [číslo]) na základě Smlouvy o bezúplatném převodu č. [spisová značka] [číslo] uzavřené mezi [anonymizována tři slova]„ v likvidaci“ a [územní celek] ze dne [datum], k pozemku parc. [číslo] na základě Smlouvy o bezúplatném převodu č. [spisová značka] [číslo] mezi [anonymizována tři slova]„ v likvidaci“ a [územní celek] ze dne [datum], k pozemkům parc. [číslo] na základě Smlouvy o bezúplatném převodu č. [spisová značka] [číslo] mezi [anonymizována tři slova]„ v likvidaci“ a [územní celek] ze dne [datum], k pozemkům parc. [číslo] na základě Smlouvy o bezúplatném převodu č. [spisová značka] [číslo] mezi [anonymizována tři slova]„ v likvidaci“ a [územní celek] ze dne [datum]. Zápis vlastnického práva k pozemkům parc. [číslo] získala žalovaná [číslo]) na základě rozhodnutí [stát. instituce] ([anonymizována tři slova]) [číslo jednací] – [anonymizováno] ze dne [datum] k převodu nemovitého majetku. Původně s těmito pozemky hospodařil [anonymizována tři slova]„ v likvidaci“ a [anonymizováno] [obec], jak dokládá hospodářská smlouva z [datum], později [anonymizováno] [obec], státní podnik, jak dokládá přípis [anonymizováno] z [datum]. V rozhodném období je patrné odepisování a přenesení zápisů z vložky [číslo] svědčící žalobci ve prospěch uváděného subjektu, tedy přepsání pozemků v rozhodném období na stát. Dle žalobce v rozhodném období došlo k majetkovým křivdám jednak s odkazem na § 5 písm. a) odnětím věci bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy anebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě nebo podle písm. k ) převzetím nebo ponecháním si věci bez právního důvodu. U žalobce je dána aktivní legitimace k předmětným pozemkům dle § 18 odst. 1 ve spojení s § 3 a 5 ZMV, neboť je historickým vlastníkem pozemků a oprávněnou osobou dle ZMV. U žalované [číslo]) je dána pasivní legitimace, neboť je v dnešní době evidována jako vlastník všech předmětných pozemků, pasivní legitimace žalované [číslo]) je dána tím, že je subjektem, na který přejde vlastnické právo k předmětným pozemkům, uspěje-li žalobce se žalobou. Žalobou žalobce napadá porušení obou blokačních paragrafů, tj. § 3 zákona č. 92/1991 Sb. a § 29 zákona č. 229/1991 Sb. (dále jen zákon o půdě), kdy obě tato zákonná ustanovení již od roku 1991 upravila tzv. blokaci původně církevního majetku a majetku náboženských společností do doby přijetí zákonné úpravy o majetkovém vypořádání vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi. Dle žalobce byl tedy od roku 1991 blokován veškerý původní církevní majetek ve vlastnictví státu, stát však takového zákazu nedbal a v rozporu s platnými a účinnými zákony umožnil transfer původního majetku církve. Pokud jsou v ustanovení § 18 odst. 1 ZMV použity výrazy„ převeden“,„ přešel“, tak odkaz na blokační ustanovení nelze vykládat tak, že se neplatnost týká pouze převodu a pouze toho majetku, který je (byl) předmětem buď zákona č 92/1991 Sb., anebo zákona o půdě, ale jedině tak, že neplatný je každý převod či přechod vlastnického práva k historickému majetku církví ze státu na třetí osobu, pokud k transferu vlastnictví došlo v rozporu s legitimním očekáváním založeným mimo jiné i blokačními ustanoveními. S ohledem na uvedené musí být šetřen účel ZMV, kterým je zmírnění majetkových křivd. Žalovaná [číslo]) má za to, že pozemky nabyla na základě bezúplatných smluv výše uvedených od [anonymizována tři slova] [obec]„ v likvidaci“ a na základě rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] – [anonymizováno] z [datum rozhodnutí]. V případě nabytí pozemků na základě uvedeného rozhodnutí [anonymizována dvě slova], tedy nabytí vlastnického práva k pozemkům parc. [číslo] mohlo dle žalobce k nabytí vlastnického práva dojít na základě tohoto rozhodnutí pouze v případě jednoznačně určených nemovitostí uvedených v příloze B, část I.A a část B/1 a B/1 tohoto rozhodnutí. Tato příloha musela existovat v době vydání rozhodnutí, neboť jedině tak by bylo rozhodnutí určité, platné a vykonatelné. K odkazu žalovaných na jinou přílohu [číslo] žalobce uvedl, že byla vyhotovena až po vydání tohoto rozhodnutí a na jejím základě nemohlo dojít k nabytí předmětných dvou pozemků v k. ú. [část obce]. Příloha [číslo] má vypovídací schopnost pouze v tom, že potvrzuje případné právo hospodaření učiliště, nikoliv tu, že uvádí nemovitosti, které ministerstvo hodlalo převést a vydalo k nim účinné rozhodnutí s materiálními dopady do přechodu vlastnictví. Ve vztahu k pozemkům dotčeným žalobou je třeba hledět na dané rozhodnutí jako na rozhodnutí nicotné, nulitní a ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] v k. ú. [část obce] (k vlastnickému právu k nim) za neúčinné. Žalovaná [číslo]) na základě tohoto rozhodnutí nemohla předmětné dvě nemovitosti nabýt a ty proto zůstaly blokovány blokačními paragrafy. K přepsání vlastnického práva k nim došlo v rozporu s blokačními paragrafy a tedy neplatně. V případě druhého okruhu nabytí pozemků žalovanou [číslo]) ze strany likvidátor [příjmení] statku hl. m. [obec]„ v likvidaci“ ve prospěch [územní celek] dvoustrannou smlouvou převodem žalobce namítl kromě porušení § 29 zákona o půdě, rovněž porušení § 3 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, a to u pozemků nabytých smlouvou od likvidátor, přičemž dle žalobce není vůbec rozhodné, zda se jednalo či nejednalo o tzv. zemědělský majetek a zda šlo o zcizení smlouvou převodem či přechodem. Zemědělský charakter je rozhodný pouze při posuzování blokace dle § 29 zákona o půdě, nikoli dle § 3 zákona č. 92/1991 Sb. Při zcizování předmětu převodu organizací dle § 1 za podmínek dle § 47b zákona č. 92/1991 Sb., muselo dle žalobce dojít k porušení § 3 citovaného zákona. Žalobce dále tvrdil, že likvidátor státního podniku nebyl osobou oprávněnou podávat návrhy na dražby ve smyslu zákona o veřejných dražbách. Přepsáním vlastnictví na základě smluv se subjektem, který k tomu nebyl oprávněn, zůstaly předmětné pozemky v režimu blokačních paragrafů. Dle § 57 odst. 1 a 5 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, právo hospodaření k věcem ve vlastnictví státu vykonávané státními organizacemi uvedenými v odstavci 1 dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. k [datum]) zaniklo a právo hospodaření přešlo na organizační složku státu. Dle žalobce se jedná i o případ [anonymizována tři slova] [obec]„ v likvidaci“, kterému vůbec nepříslušelo právo hospodařit k předmětným pozemkům a ani uzavírat smlouvy na žalobou dotčené či jakékoli jiné pozemky. Žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 5387/2007 ze dne 16. 12. 2008. Stát s předmětnými pozemky nakládal jako vlastník, ačkoli nebyla shledána nabývací listina přechodu vlastnictví na stát, k převzetí pozemků došlo bez právního důvodu. Dne [datum] bylo teprve poznamenáno v Deskách zemských [číslo] zamýšlené převzetí. S námitkou vydržení vlastnického práva vyslovil žalobce nesouhlas, neboť se nelze dovolávat právního úkonu, který byl v rozporu s právním předpisem jako úkonu, který založil dobrou víru. Původní církevní majetek měl zůstat ve vlastnictví státu do doby vyřešení církevních restitucí, vydržecí doba tedy nemohla začít běžet. Předmětem sporu není samotné rozhodování o vydání či nevydání pozemků, tj. charakter pozemků, ale jde pouze o určení vlastnictví žalované [číslo]) k předmětným nemovitostem. K odkazu žalovaných na jiné rozhodnutí zdejšího soudu v obdobné věci, ve kterém se soud uchýlil k posuzován