98 C 419/2021-33 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného k soudu dne (datum), se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky (částka) s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním že žalovaný použil v (obec) dne (datum) ke své přepravě prostředky hromadné dopravy - (anonymizována tři slova) (obec) a na výzvu přepravcem pověřené osoby se neprokázal platnou jízdenkou. V důsledku toho vznikla žalovanému povinnost žalobci uhradit přirážku v každém případě ve výši (částka) a v každém případě jízdné po (částka). 2. Žalovaný se vyjádřil, že navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout, neboť koncem května obdržel rozsudek, ve kterém byl odsouzen k úhradě (částka), rovněž za černé jízdy MHD v (obec), a protože se právnímu zástupci nedovolal, tak se informoval přímo u žalobce, který žalovanému sdělil, že má ještě další dluh okolo (částka), když žalobce také sdělil i platební údaje, proto uhradil (částka). Takže žalobou se nyní žalobce domáhá peněz, které již žalovaný zaplatil. 3. Ze zápisu o provedené kontrole (číslo) učiněným revizorem přepravce bylo prokázáno, že žalovaný dne (datum) použil ke své přepravě ve městě metro B, a to ačkoliv neměl platnou jízdenku, což podepsal jak shora uvedený revizor i žalovaný (č.l.9). Z přílohové obálky spisu, z informace pro cestující soud zjistil, že přirážka byla (částka) a běžné jízdné bylo (částka). Z výzvy žalobce ze dne (datum) (č.l.6) bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě (částka) a 363 b.ú. (bankovní účet) (č.l.6), a z poukázky typu A bylo prokázáno, že žalovaný žalobci zaplatil (částka) na b.ú. (bankovní účet), a to dne (datum) (č.l.24), když z připojeného spisu zdejšího soudu sp.zn. 18 C 190/2021 soud zjistil, že žalovanému byla pravomocným rozsudkem dne (datum) uložena povinnost žalobci zaplatit (částka) s dlužným úrokem z prodlení a (částka) na nákladech řízení (§ 120 odst. 2 o.s.ř., jehož potřeba soudu vyplynula ze spisu). 4. Důvodem vzniku souzeného závazkového právního vztahu mezi žalovaným a žalobce je smlouva o přepravě, kterou žalovaný uzavřel po každé, když použil jakoukoliv linku hromadné dopravy. Obsahem této smlouvy byla zejména povinnost žalobce žalovaného dopravit do jeho cílové stanice a povinnost žalovaného zaplatit jízdné podle tarifu, předložit jízdenku k eventuální kontrole a dodržovat smluvní podmínky dopravy (§18a zákona č. 111/1994 Sb., § 3 odst. 1, 2 a § 49 vyhlášky č. 175/2000 Sb. vydané na základě § 879a Obč. zákona k provedení smlouvy o dopravě), tedy i zaplatit přirážku k jízdnému v případě, že linkový spoj MHD užije bez předchozího zaplacení jízdného. 5. Soud vyšel z prokázaného faktu, že žalovaný byl povinen žalobci zaplatit (částka) s příslušenstvím a (částka) dle rozsudku zdejšího soudu, který nabyl právní moci před podáním této žaloby – (datum), takže jestliže žalovaný (datum) zaplatil částku 4 705, pak tato částka zahrnovala ještě úroky z prodlení za dobu od (datum) do (datum), krátce řečeno na souzenou pohledávku nebylo platbou ze dne (datum) zaplaceno ničeho. Proto soud uzavřel, že negativní tvrzení žalobce o tom, že žalovaný ještě dluží žalobci za další černou jízdu, nebyla ničím popřena a vyvrácena. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu byla žalovanému rovněž uložena povinnost z této dlužné částky zaplatit žalobci úroky z prodlení (§ 1970 OZ). Soud tak uzavřel, že ze žalobních tvrzení vyplývá odůvodněnost uplatněného a rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný, když soud se zabýval tím, zda v souzené věci je na místě aplikace § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V souzené věci, poté co si advokát žalobce obstaral typizované doklady od žalobce, podal jednoduché, typizované žaloby, jejichž jedinou zvláštností je změna žalovaného a žalované částky, protože právní vývoj vztahu mezi žalobcem a žalovaným je vždy naprosto stejný, neboť vychází z adhezní smlouvy, jejíž autor žalovaný nebyl. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši (částka), odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce (částka) (tři úkony právní služby po (částka) dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, § 11 písm. a), d) cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předchozí výzva k plnění č.l.6), třemi režijními paušály po (částka) dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, a to včetně 21 % daně z přidané hodnoty. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř..