19 C 303/2021-34 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se na žalovaných domáhala zaplacení částky 7 488 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že v období od [datum] do [datum] poskytla žalobkyně první žalované zdravotní péči na [anonymizována dvě slova] klinice na základě smlouvy o poskytnutí zdravotní péče, první žalovaná nepředložila žalobkyni doklad o tom, že by byla pojištěna v rámci systému veřejného zdravotního pojištění nebo komerčním zdravotním pojištění, byla proto povinna uhradit žalobkyni náklady spojené s poskytnutím zdravotní péče. Druhý žalovaný dne [datum] přistoupil k dluhu, který prvé žalované vznikl za poskytnutou péči v celkové výši 7 488 Kč. 2. Žalovaní zůstali ve věci zcela nečinní, obě strany sporu souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání. 3. Žalovaní jsou státními příslušníky Ukrajiny, soud se tedy v první řadě zabýval otázkou, zda je dána mezinárodní pravomoc pro jednání a rozhodnutí této věci. Zatímco první žalovaná nemá na území ČR povolen žádný druh pobytu, druhý žalovaný, manžel první žalované, je trvale hlášen na adrese [adresa žalovaného], na tuto adresu se podařilo soudu doručit soudní písemnosti oběma žalovaným. Soud tedy vzal za prokázané, že oba mají bydliště v ČR. Podle článku 48 Smlouvy uzavřené mezi Českou republikou a Ukrajinou, o právní pomoci v občanských věcech, ze dne 28.5.2011 (č. 123/2002 Sb.m.s.), má pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Pravomoc českých soudů k rozhodnutí v této věci je tedy dána. Smlouva mezi účastníky byla uzavřena v ČR, řídí se proto právním řádem České republiky. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s první žalovanou dne [datum] smlouvu o poskytnutí zdravotní péče, v níž se zavázala poskytnout zdravotní péči v rozsahu nezbytně nutném pro záchranu života a péči a služby vyžádané pacientem, pacientka se naproti tomu zavázala za poskytnutou péči zaplatit smluvní cenu v souladu s platným ceníkem výkonů nemocnice. Žalobkyně ověřením platnosti pojištění zjistila, že pro uvedenou zdravotní péči není prvá žalovaná pojištěna, prvá žalovaná složila dne [datum] zálohu na poskytovanou péči ve výši 6 000 Kč. Za poskytnutou péči vystavila žalobkyně žalované fakturu [číslo] dne [datum] se splatností [datum], součástí faktury byl také přehled poskytnutých zdravotních výkonů. Celková cena za poskytnutou péči činila 13 488 Kč, od této částky byla odečtena záloha ve výši 6 000 Kč a prvé žalované byla vyúčtována částka 7 488 Kč. Dne [datum] přistoupil k uvedenému dluhu druhý žalovaný na základě dohody o přistoupení k dluhu (smlouva o poskytnutí zdravotní péče, stvrzenky za složenou zálohu 4 000 Kč a 2 000 Kč, faktura včetně přílohy, přistoupení k dluhu). Oběma žalovaným byla zaslána předžalobní výzva na adresu uvedenou první žalovanou ve smlouvě o poskytnutí zdravotní péče (předžalobní výzva, podací arch). 5. Na základě učiněných zjištění vzal soud za prokázané, že prvé žalované byla ze strany žalobkyně poskytnuta zdravotní péče, vzhledem k tomu že tato péče nebyla hrazena ze zdravotního pojištění, vznikla první žalované povinnost dle § 41 odst. 1 písm. c) zák. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, uhradit náklady poskytnuté péče. Výše nákladů pak byla stanovena dle vyhl. č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, a cena vyúčtovaného bodu byla stanovena dle cenového předpisu o regulaci zdravotních služeb uvedeného ve věstníku Ministerstva zdravotnictví [číslo] ze dne [datum]. Druhý žalovaný pak k dluhu přistoupil v souladu s ustanovením § 1892 odstavec 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), v souladu s tímto ustanovením se stal novým dlužníkem vedle původní dlužnice a je spolu s ní zavázán společně a nerozdílně. Žalovaní v průběhu řízení netvrdili ani neprokázali, že by na dlužnou částku cokoliv uhradili, soud proto žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal rovněž právo na úrok z prodlení v souladu s § 1970 o.z. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 o.s.ř., úspěšné žalobkyni přiznal soud náhradu nákladů za zaplacený soudní poplatek 400 Kč a dále náhradu hotových výdajů v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši stanovené § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., a to za dva úkony po 100 Kč, celkem 600 Kč. 7. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o.s.ř.