19 C 310/2022-13 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 2 160 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce je právnickou osobou zřízenou zákonem č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, za účelem poskytování veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání. Dle zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, je stanovena povinnost k placení rozhlasového poplatku subjektům v tomto zákoně uvedeným. Měsíční výše rozhlasového poplatku za jeden rozhlasový přijímač činí 45 Kč. Žalovaná oznámila žalobci, že se stala poplatníkem rozhlasového poplatku a na základě tohoto oznámení se stal s účinností od [datum] poplatníkem rozhlasového poplatku s povinností platit poplatky v oznámeném počtu, který je uveden ve výpisu z evidence rozhlasového poplatníka. Žalovaná v období od [datum] do [datum] předepsané rozhlasové poplatky neplatila, a proto jí byla zaslána žalobcem výzva k úhradě dlužných rozhlasových poplatků, žalovaná však přes tuto výzvu poplatky neuhradila. Žalovaná zůstala ve věci zcela nečinná, obě strany sporu souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání. Z listin předložených k důkazu žalobcem soud zjistil, že žalovaná přihlásila dva rozhlasové přijímače a zavázala se rozhlasové poplatky platit jedenkrát ročně. Za období od ledna 2021 do prosince 2022 žalovaná poplatky x celkové výši 2 160 Kč neuhradila. Dopisem ze dne [datum] žalobce vyzval žalovanou k úhradě celkem částky 2 160 Kč za všechna neuhrazená období (výpis z evidence rozhlasového poplatníka a přehled předpisů, předžalobní výzva, doručenka). Podle § 3 odst. 1 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích„ poplatníkem rozhlasového poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní rozhlasový přijímač. (... (“. Podle § 7 odst. 3 cit. zákona platí, že,„ je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce“. Dle § 8 odst. 2 cit. zákona „poplatník je povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal; tento den je poplatník povinen uvést v oznámení (…)“. Dle § 9 odst. 1 písm. a)„ poplatník, který nesplnil oznamovací povinnost podle § 8 odst. 2 ve stanovené lhůtě, je povinen zaplatit [anonymizována dvě slova] kromě dlužných poplatků i přirážku ve výši 5 000 Kč v případě, že tak učinil v souvislosti s placením rozhlasového poplatku (…)“. Povinnost žalované coby držitelky rozhlasového přijímače je dána přímo zákonem. Žalovaná přitom neprokázala, že by rozhlasové poplatky za předmětné období žalobci uhradila. Žalobce prokázal, že žalovanou upomenul o úhradu dlužných rozhlasových poplatků, k čemuž jí poskytl přiměřenou lhůtu k úhradě; žalovaná však zůstala nečinná i nadále. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno, přičemž žalobkyni přiznal i příslušenství pohledávky, které je tvořeno kapitalizovaným úrokem z prodlení ve smyslu § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 o.s.ř. Ve věci úspěšný žalobce nebyl zastoupen advokátem, náleží mu proto dle § 151 odst. 3 o.s.ř ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, a dále náhrada nákladů za 2 úkony po 100 Kč (sepis žaloby a předžalobní upomínky dle § 1 odst. 3 písm. a/ cit. vyhlášky). Soud postupoval při určování náhrady nákladů podle § 2 odst. 1 cit. vyhlášky, neboť žalobce podal žalobu ve standardizovaném znění, jež podává v obdobných věcech opakovaně; jeho podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních dlužných období a dlužných částek. Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 600 Kč.