52 C 246/2020-112 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 9, dne 30. 9. 2020, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud umožnil žalobkyni, v neomezeném užívání půdy a dvougaráže, společné nemovitosti. Účastníci jsou spolumajiteli, každý jednou polovinou nemovitosti, rodinného domu [adresa], postaveném na parcele [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří), dále parcely [číslo] (zahrady a dvougaráž), vše v kat. území [část obce], [PSČ], [obec a číslo]. Navrhovatelka získala uvedenou polovinu nemovitosti, na základě kupní smlouvy uzavřené s původním vlastníkem, paní [příjmení]. Druhou polovinu nemovitosti získali od původního vlastníka, paní [příjmení] a [příjmení], kupní smlouvou odpůrci. Od počátku koupě nemovitostí, dochází ke sporům ohledně způsobu užívání předmětné nemovitosti, účastníci nejsou schopni uzavřít dohodu o přístupu a způsobu užívání některých částí nemovitosti. V domě jsou dvě bytové jednotky, první je v přízemí, druhá v prvním patře. Do prvního patra, vede z verandy schodiště, které končí podestou, ze které vedou 3 dveře. První vedou do bytu odpůrců, druhé ke vstupu na půdu a třetí dveře na WC odpůrců, kteří mají druhé WC přímo v jejich bytě. Půda je společný nebytový prostor, a tak nic nebrání tomu, aby byl, buď na základě dohody, nebo i bez ní, užíván oběma stranami. Jediný problém spočívá v tom, že odpůrci považují jak schodiště z verandy, tak výše zmíněný prostor nad ním, za svůj byt, proto u dveří, které vedou z verandy, vyměnili zámek, dveře zamykají a klíč žalobkyni odmítají dát. Pokud žalobkyně chce jít na půdu, musí žádat o odemčení dveří. Za dřívějšího spoluvlastníka domu tomu tak nebylo, jelikož on nepovažoval za nutné, vstupní prostor ke schodišti zamykat, vstup na půdu byl volný. Navrhovatelka nemůže využívat půdu, stejně jako odpůrci, například k sušení prádla, nýbrž pouze k uskladnění věcí, o kterých ví, že je může dlouhodobě postrádat. Druhým bodem sporu je další skutečnost, neboť odpůrci brání žalobkyni v užívání dvougaráže, s odůvodněním, že ji jako součást nemovitosti koupili od dřívějšího spoluvlastníka ([anonymizováno] [příjmení] a [příjmení]). Tuto dvougaráž dodatečně k domu přistavili [příjmení] a učinili ji tak součástí celé nemovitosti, jejíž polovinu žalobkyně koupila. K tvrzení strany žalovaných, žalobkyně uvedla, že není pravda, že se na půdu vstupuje z bytu žalovaného, neboť z prostoru podesty nad schodištěm vedou vpravo 3 schody a teprve potom vedou dveře do předsíně a bytu. Proto žalobkyni nepřipadá správné, že jedni spolumajitelé mají na půdu neomezený přístup a mohou ji tak využívat, jak k uskladnění věcí nebo třeba k věšení prádla, a žalobkyně by měla mít pouze lx za měsíc dohled nad svými věcmi. Pokud jde o přístup do sklepa, žalobkyně je ochotna, pustit žalované do sklepa, kdykoliv budou potřebovat zkontrolovat vodoměr, ale nikoliv k využívání sklepa. Protože mezi účastníky není shoda o užívání společných částí nemovitosti (půdy a dvougaráže), žalobkyně navrhovala, aby soud vyslovil, že žalovaní jsou povinni umožnit žalobkyni, užívání půdy a dvougaráže nemovitosti bez omezení, tím, že ji vydají klíče od těchto prostor a nebudou jí bránit v jejich užívání. 2. Žalovaní nesporovali, že žalobkyně a žalovaní jsou spoluvlastníky nemovitosti s [adresa], nacházející se v k. ú. [část obce], a zdůraznili, že u předmětné nemovitosti nedošlo prohlášením vlastníků, k jejímu rozdělení na 2 oddělené bytové jednotky, byť fakticky je nemovitost rozdělena na dva byty, kdy byt žalobkyně se nachází v přízemí a byt žalovaných v prvním patře, a takto je i spoluvlastníky fakticky užívána. Z výše uvedeného je zjevné, že oběma stranám, jakožto spoluvlastníkům ideální ½ nemovitosti, reálně svědčí užívací právo k celé nemovitosti, tedy fakticky i k bytu druhé strany. Avšak obě strany, bez jakýchkoliv rozporů, dlouhodobě dodržují výše specifikovanou dohodu, co do otázky užívání a rozdělení bytů. Mezi stranami nicméně dlouhodobě trvá spor, ohledně přístupu do prostor, jež jsou oběma stranami považovány za společné prostory, tedy do prostoru půdy a sklepa. Přístup jak na půdu, tak do sklepa, s ohledem na stavebnětechnické řešení nemovitosti, není možný bez toho, aniž by bylo vstoupeno do prostoru jednoho z bytu. Tedy do sklepa je možný přístup pouze z předsíně žalobkyně, jež je součástí bytu žalobkyně, když žalobkyně přístup do této předsíně zabezpečila zámkem s alarmem a žalovaní tedy nemají do sklepa přístup. Přístup na půdu je zase možný pouze přes předsíň žalovaných, jež je součástí bytu žalovaných, kterou žalovaní zabezpečili také zámkem. S ohledem na to, že v místnosti, v níž se nachází vstup na půdu, se nachází taktéž hodnotný a osobní majetek žalovaných (jako jsou nový plynový kotel, botník, elektrický bojler na ohřev teplé vody, pokojové rostliny a oblečení) není možné nechat tento přístup trvale nezajištěný, aby byl umožněn neustálý průchod žalobkyni na půdu. Žalovaní navrhli žalobkyni dohodu o pravidelném přístupu na půdu, do sklepa (žalovaní nemají volný přístup ke svému hlavnímu uzávěru vody a vodoměru), a to v intervalu jednou měsíčně. Ani v jedné záležitosti se nepodařilo uzavřít dohodu. Vzhledem k této skutečnosti je zjevné, že ze strany žalovaných, není možné zajistit žalobkyni neustálý přístup na půdu (a stejně tak ze strany žalobkyně zajistit neustálý přístup žalovaných do sklepa). Ohledně sporu o užívání garáže, žalovaní zdůrazňují existenci dohody o užívání nemovitosti, uzavřené mezi právními předchůdci stran (dále též jako„ dohoda“), ze které vyplývá výlučné oprávnění žalovaných na užívání garáže. Ze zavedené judikatury Nejvyššího soudu ČR přitom plyne, že dohodou podílových spoluvlastníků jsou spoluvlastníci vázáni, nedojde-li ke změně poměrů nebo není-li dohoda nahrazena novou dohodou všech spoluvlastníků. Podstatnou změnou poměrů je existence objektivních a subjektivních okolností, u nichž by bylo možno důvodně předpokládat, že při jejich existenci by došlo k jiné dohodě spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí. Změna v osobě spoluvlastníků, sama není podstatnou změnou poměrů, která by měla vliv na vázanost smluvních projevů spoluvlastníků o užívání společné věci. (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4455/2008). S ohledem na shora uvedené je zjevné, že práva a povinnosti plynoucí z dohody spoluvlastníků nemovitosti jsou závazné taktéž pro právní nástupce jednotlivých spoluvlastníků. Existenci této dohody potvrdila čestným prohlášením právní předchůdkyně žalobkyně, při uzavírání kupní smlouvy k prodeji podílu na nemovitosti ze strany žalovaných. Je tedy nepochybné, že v souladu s dohodou právních předchůdců obou stran, žalovaným svědčí výlučné právo k užívání předmětné garáže. Nad to, výlučné oprávnění k užívání garáže, bylo součástí kupní ceny, jež žalovaní za pořízení spoluvlastnického podílu na nemovitosti vynaložili. Proto žalovaní navrhují, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. 3. Soud má za prokázané, že žalovanou 2), má být s ohledem na chyby v psaní, pouze [celé jméno žalované], narozena [datum], kterou soud předvolával i k prvnímu ústnímu jednání (na den [datum]). Paní [celé jméno žalované], byla žalobkyní správně označena i v petitu žaloby ze dne [datum]. I když, v různých podáních ze strany žalobkyně byla tato osoba na straně žalované 2), označována různě. Nicméně, jak soud zjistil z výpisu z Centrální evidence obyvatel, nesprávně označovaná žalovaná 2), tedy osoba [jméno] [příjmení], s datem narození [datum], neexistuje (viz č.l. 44 spisu). Taktéž z aktuálního výpisu z katastru nemovitostí (ze dne [datum]), má soud jednoznačně prokázáno, že spoluvlastníkem žalovaných nemovitostí, je nejen [celé jméno žalovaného] (žalovaný 1), ale i [celé jméno žalobkyně] (žalobkyně) a zejména i [celé jméno žalované] (žalovaná 2). Je tedy jednoznačné, že za žalovanou 2), může v řízení vystupovat pouze [celé jméno žalované], nikoliv chybně označená osoba [jméno] [příjmení]. 4. Soud jednal při ústním jednání dne [datum], dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu, zákona číslo 99/1963 Sb. (dále jen o.s.ř.), bez přítomnosti žalobkyně, které bylo předvolání k původnímu ústnímu jednání řádně doručeno dne [datum] (do jejích vlastních rukou) a odročení ústního jednání pak dne [datum] (vhozením do její řádně označené poštovní schránky). Pokud v řízení za žalobkyni, vystupoval JUDr. [jméno] [příjmení], Ph. D., jako advokát, číslo advokáta [číslo], jak plyne z podané žaloby ze dne [datum], z plné moci ze dne [datum] a z dalších podání za žalobkyni, soud v řízení zjistil, že JUDr. [jméno] [příjmení], Ph. D., číslo advokáta [číslo], je vyškrtnut ze seznamu advokátů, a to ke dni [datum], jak plyne z výpisů z České advokátní komory ze dne [datum] (č.l. 55), ze dne [datum] (č.l. 58) a ze dne [datum] (č.l. 78) a zejména, jak vyplývá ze sdělení České advokátní komory ze dne [datum] (č.l. 101). Nelze pak ani uznat za důvodnou, telefonickou omluvu ze dne [datum] (záznam č.l. 77), od této osoby, JUDr. [jméno] [příjmení], Ph. D., aby bylo„ zítřejší“ ústní jednání z dův