9 C 407/2021-36 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 21. 10. 2021 domáhala na žalovaném výživného ve výši 7 000 Kč počínaje dnem 21. 10. 2021. Svůj návrh odůvodnila tak, že žalovaný je její otec, žalobkyně je studentku střední školy v [obec], žije ve společné domácnosti s matkou a bratrem [jméno]. Žalovaný svou vyživovací povinnost vůči žalobkyni neplní, když od dovršení věku 18 let žalobkyně (12. 7. 2021) jí neposkytuje žádné finanční prostřední a ani jinak jí ničím nepřispívá. Do nabytí zletilosti jí žalovaný přispívat částkou 2 000 Kč měsíčně. Žalovaný o žalobkyni neprojevuje žádný zájem a to ani v období vánoc ani v případě jejích narozenin, kdy dovršila 18 let. Poslední styk mezi žalobkyní a žalovaným se uskutečnil v únoru 2020, kdy žalobkyně sama kontaktovala žalovaného ohledně průběhu jejího studia, na což žalovaný nijak nereagoval. Žalobkyně doposud není schopna se samostatně živit a to s ohledem na skutečnost, že je studentkou denního studia na [ulice] odborné škole pro administrativu Evropské unie. Bydlí ve společné domácnosti s matkou a bratrem, nemusí vynakládat žádné finanční prostředky na bydlení a potraviny, nicméně běžně pomáhá s údržbou a chodem domácnosti. Finanční náklady na provoz domácnosti v plné výši hradí matka žalobkyně. Její celkové měsíční výdaje činí 7 000 Kč, uvedené výdaje zahrnují náklady na studijní pomůcky včetně učebnic ve výši 1 000 Kč měsíčně, průkazku na městkou hromadnou dopravu ve výši 130 Kč měsíčně, obědy ve školní jídelně ve výši 735 Kč měsíčně, telefon včetně dat k internetovému připojení ve výši 630 Kč měsíčně, wifi pro potřeby studia ve výši 500 Kč měsíčně, lekce plavání ve výši 400 Kč měsíčně, individuální lekce pro pool fitness ve výši 1 600 Kč měsíčně, oblečení ve výši 1 000 Kč měsíčně, hygienické potřeby ve výši 700 Kč měsíčně, výživové doplňky a léky ve výši 420 Kč měsíčně. Dále zahrnula mezi své výdaje náklady na taneční kurs a na pořízení šatů ve výši 5 500 Kč. Žalobkyně si v období červenec, srpen 2021 přivydělávala v rámci letní brigády, kdy její příjem činil zhruba 12 000 Kč. Žalobkyně nemá žádný pravidelný příjem, který by jí mohl zabezpečit hrazení nákladů na živobytí. Vzhledem k tomu, že žalovaný svou povinnost dlouhodobě neplní, žalobkyni vznikl nárok na přiznání výživného soudem. 2. Žalovaným s žalobou nesouhlasil. Podáním ze dne 17. 11. 2021 uvedl, že se s žalobkyní pravidelně nestýkal od rozchodu s její matkou, která veškerý styk žalovaného s žalobkyní zakazovala. Když žalovaný projevil zájem žalobkyni telefonicky kontaktovat, tato jej jen sprostě urážela. O studiu žalobkyně ničeho neví, vztah účastníků je na bodu mrazu. S matkou žalobkyně se domluvil na výživném a svoji povinnost platit výživné žalobkyni do 18 let splnil. S výší měsíčních nákladů žalobkyně nesouhlasil, namítal, že platba za šaty je platbou jednorázovou a lekce pool dance dává žalobkyni její matka. Po zjištění, že žalobkyně dále studuje, začal žalovaný opětovně přispívat částkou 2 000 Kč. Průměrný příjem žalovaného je 23 900 Kč, náklady na bydlení má v částce 14 000 Kč, žádný byt nevlastní, vlastní pouze automobil společně se svojí matkou. Žalovaný dále hradí internet v částce 400 Kč, důchodové pojištění v částce 1 000 Kč, telefon v částce 400 Kč, výživné na bratra žalobkyně v částce 2 000 Kč, výživné na žalobkyni v částce 2 000 Kč a splácí úvěr v částce 2 500 Kč. 3. Podáním ze dne 25. 11. 2021 žalobkyně uvedla, že celkové měsíční výdaje po sečtení jednotlivých položek bez nákladů na taneční kurs a šatů činí 7 115 Kč. Položka za taneční kurs není uvedena jako měsíční platba, nýbrž jako jednorázový výdaj pro dokreslení celkových životních nákladů žalobkyně. Žalovaný začal žalobkyni přispívat 2 000 Kč měsíčně po zjištění, že žalobkyně nadále studuje. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaný je otcem žalobkyně (rodný list). Žalobkyně studuje na [ulice] odborné škole pro administrativu Evropské unie ve čtyřletém denním studiu, třída R3A (potvrzení o studiu ze dne 01. 09. 2021). Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činí 25 158 Kč (potvrzení zaměstnavatele žalovaného za období červen až listopad 2021, výplatní pásky za měsíc duben, červen až říjen 2021). Průměrný čistý měsíční příjem matky žalobkyně činí za období červenec až říjen 2021 částku 50 893 Kč (potvrzení zaměstnavatele matky žalobkyně). 5. Z výpovědi žalobkyně vyplývá, že studuje 3. ročník střední školy, plánuje následně pokračovat ve studiu na vysoké škole. Studuje s průměrem 1,07. V průběhu roku je jejím jediným příjmem kapesné od matky, výdaje má ty, které jsou uvedeny v žalobě. Chodí plavat 4x měsíčně, z léků užívá antikoncepci. Bratrovi žalobkyně je 15 let, je v 8. třídě základní školy. 6. Z výpovědi žalovaného vyplývá, že s matkou žalobkyně žil jako druh a družka, společnou domácnost ukončili v roce 2013, kdy bylo žalobkyni 10 let. Žalovaný a matka žalobkyně se tehdy dohodli na výživném pro oba sourozence 4 000 Kč měsíčně. Výživné na žalobkyni přestal hradit v srpnu 2021, kdy žalobkyně dosáhla zletilosti. S žalobkyní a jejím bratrem se nestýká, neboť nemají zájem o styk. Skutečnost, že žalobkyně studuje, se dozvěděl po telefonu po doručení předvolání k soudu od matky žalobkyně a od žalobkyně. Pokud mu v minulosti tato informace byla sdělena, zřejmě jí nevěnoval pozornost, když si navzájem dělali naschvály. Žalovaný pracuje jako skladník, vystudoval střední odborné učiliště bez maturity v oboru mechanik, stroje a zařízení. Jeho příjem činí 25 000 Kč měsíčně, z toho hradí částku 4 000 Kč na výživném. Bydlí u přítelkyně, kde přispívá na bydlení částkou 8 000 Kč měsíčně. Dále hradí polovinu záloh na služby, elektřinu, vodu apod. Splácí úvěr, dále má běžné náklady cca 5 000 Kč měsíčně (mobil, jídlo), platí léky na vysoký tlak, jejichž cena je zanedbatelná. Přítelkyně žalovaného má příjem cca 22 000 Kč čistého měsíčně, má syna ve věku 3 let, jehož otec nepřispívá na výživu, neboť je ve vězení. Z příjmu žalovaného a jeho přítelkyně nezůstává žádná rezerva. 7. Oba účastníci učinili nesporným, že doposud nebylo vydáno rozhodnutí o výši výživného na žalobkyni, neboť výživné bylo stanoveno dohodou. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že žalovaný na výživu žalobkyně hradí od listopadu 2021 včetně částku 2 000 Kč měsíčně. 8. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 9. Podle § 913 odst. 1 o. s. ř. pro učení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 10. Podle § 915 odst. 1 o. z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 11. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně je zletilá a studuje na střední škole. Žalovaný přispíval na výživu žalobkyně do její zletilosti částkou 2 000 Kč měsíčně, přičemž tato výše byla stanovena dohodou rodičů cca v roce 2013. Poté, co žalobkyně nabyla zletilosti, žalovaný přestal hradit výživné. Opětovně přispívá na její výživu částkou 2 000 Kč měsíčně od listopadu 2021. Žalobkyně nemá žádný příjem, příjem žalovaného činí 25 000 Kč, příjem matky žalobkyně je dvojnásobný. Žalovaný a matka žalobkyně mají další vyživovací povinnost k dosud nezletilému synovi, na jehož výživu žalovaný přispívá, opět dle dohody rodičů, částkou 2000 Kč měsíčně. 12. Při stanovení výše výživného soud vzal též v úvahu to, že žalobkyně bydlí ve společné domácnosti s matkou a bratrem. Žalovaný pak žije ve společné domácnosti s přítelkyní, které přispívá na náklady spojené s bydlením částkou 8 000 Kč měsíčně. Soud tedy uzavřel, že majetkové poměry žalovanému plnění vyživovací povinnosti vůči žalobkyni umožňují. Při rozhodování o výživném pro dítě, je vždy nutné přihlédnout nejen k fakticky dosahovaným příjmům rodičů, ale i k celkové hodnotě jejich movitého a nemovitého majetku a jejich životní úrovni (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 671/09 ze dne 30. 06. 2010). Podle doporučujících tabulek pro stanovení výše výživného vypracovaných expertní skupinou Ministerstva spravedlnosti ČR se výše výživného u dítěte od 18 let a více má pohybovat v rozmezí od 19 do 24 % z čistého příjmu povinného rodiče, uvedené rozmezí je pouze orientační. Soud tak s ohledem na příjem žalovaného a další vyživovací povinnost vůči nezletilému synovi má za to, že plně odpovídajícím zákonným hlediskům ve smyslu ustanovení § 913 a § 915 odst. 1 o. z., je výživné v rozmezí uvedených tabulek, s čímž koresponduje částka 4 000 Kč. 13. Soud vzal v úvahu též to, že výživné bylo stanoveno pouze dohodou rodičů v roce 2013, kdy bylo žalobkyni 10 let. Za celou dobu matka žalobkyně nepodala návrh na určení výživného či návrh na zvýšení výživného, přesto žalovaný sám o své úvaze na výživu své dcery po dovršení zletilosti více nepřispíval, byť byl informován o tom, že nadále studuje a přispívat na výživu zap