18 C 200/2023-45 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se svým návrhem z [datum] ve znění jeho doplnění z [datum] domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 49 746,38 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že žalobce uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo], na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky formou povoleného přečerpání účtu do výše úvěrového limitu ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci jemu poskytnuté finanční prostředky spolu se sjednaným úrokem a zároveň se zavázal, že v případě, pokud se dostane do prodlení s úhradou poskytnutého úvěru, zavazuje se žalobci uhradit úrok z prodlení ve výši 20 % p.a. Žalobce se vůči žalovanému domáhal i úhrady nákladů spojených s upomínáním žalovaného žalobcem, a to v celkové výši 1 300 Kč. 2. Opatrovnice žalovaného navrhla zamítnutí žaloby. Poukázala na skutečnost, že ze strany žalobce nebylo nikterak prokázáno, že by skutečně finanční prostředky žalovanému poskytl a ani že by žalovaný tyto skutečně čerpal. Rovněž poukázala na skutečnost, že žalovaný uzavíral smlouvu jako spotřebitel a sjednaný úrok z prodlení ve výši 20 % p.a. je nemravný. Dále poukázala i na skutečnost, že ze strany žalobce nebylo ani tvrzeno a tím méně prokázáno, že by žalovanému doručil předžalobní výzvu a nepřísluší mu tedy právo na náhradu nákladů řízení. I v případě, pokud by bylo doloženo, že předžalobní výzva byla zaslána, je třeba aplikovat ust. § 14b vyhl.č. 177/1996 Sb., kdy za jeden úkon právní služby přísluší částka 500 Kč. 3. Soud v průběhu řízení provedl důkaz smlouvou o úvěru [číslo] z [datum], prohlášením o vzájemných vazbách k jiným subjektům a doplňující informace, úvěrovými obchodními podmínkami žalobce, oznámením o zesplatnění úvěru z [datum], výpisem z obchodního rejstříku žalovaného, historickým výpisem z účtu. 4. Po takto provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaný je od [datum] zapsán v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka [číslo] pod obchodní firmou [právnická osoba] se sídlem [adresa žalované], [IČO] s tím, že v současné době nemá žádného statutárního zástupce, když jednatelka paní [jméno] [příjmení] byla z obchodního rejstříku vymazána ke dni [datum] (výpis z obchodního rejstříku žalovaného). dne [datum] uzavřel žalobce se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo], na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky formou povoleného přečerpání účtu do výše úvěrového limitu ve výši 50 000 Kč s tím, že žalobce pro žalovaného otevře úvěrový účet, z něhož bude kontokorentní úvěr poskytován formou napojení úvěrového účtu na účet žalovaného č. [bankovní účet] s tím, že čerpání kontokorentního úvěru a jeho splácení se uskutečňuje automaticky při převodu peněžních prostředků z účtu převyšující zůstatek na účtu. V čl. II. smlouvy si účastníci dohodli pohyblivou úrokovou sazbu s přechodnou fixací, která se skládá ze sazby PRIBOR 7-denní a pevné ve výši 5 % p.a. V čl. III. bod 3 smlouvy se žalovaný zavázal v případě prodlení s úhradou úvěru uhradit žalobci úrok z prodlení ve výši 20 % p.a. z dlužné jistiny. Smlouva pak obsahuje další práva a povinnosti obou smluvních stran s tím, že součástí smlouvy – přílohou [číslo] – je prohlášení o vzájemných vazbách k jiným subjektům a doplňující informace a rovněž tak úvěrové obchodní podmínky žalobce (smlouva o úvěru z [datum], prohlášení, smluvní podmínky). dnem [datum] je datováno oznámení žalobce adresované žalovanému o zesplatnění úvěru s tím, že žalovaný byl již opakovaně žalobcem vyzýván k úhradě dlužné částky vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] z [datum] s tím, že k datu [datum] činí dlužná částka 51 441,28 Kč včetně příslušenství a poplatků. Žalovaný byl vyzván k úhradě této dlužné částky do [datum] na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol]. Oznámení bylo zasíláno žalovanému na adresu uvedenou v obchodním rejstříku, tj. [ulice a číslo], [obec] (oznámení o zesplatnění úvěru). v historickém výpisu z účtu je uvedeno, že žalovanému byly finanční prostředky na základě uzavřené smlouvy o úvěru se žalobcem dne [datum] připsány na účet s tím, že žalovaný finanční prostředky čerpal, průběžně docházelo i k úhradě úvěru s tím, že celková dosud neuhrazená jistina úvěru ke dni [datum] činila částku 48 446,38 Kč (historický výpis z účtu). 5. Soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když účastníky to ani nebylo navrhováno a po takto provedeném dokazování uzavřel, že byla žaloba po jejím částečném zpětvzetí co do částky 1 300 Kč podána důvodně. Žalobce předloženými listinnými důkazy prokázal, že uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému možnost čerpání finančních prostředků až do úvěrového rámce ve výši 50 000 Kč. Listinnými důkazy bylo rovněž prokázáno, že žalovaný tuto částku úvěru čerpal, když po určitou dobu finanční prostředky splácel. Listinnými důkazy bylo rovněž prokázáno, že žalovaný byl žalobcem informován o zesplatnění úvěru, a to pro jeho neplacení s tím, že dosud neuhrazená částka jistiny je ve výši 48 446,38 Kč (viz. historický výpis z účtu). 6. Žalovaný tak tím, že dosud dlužnou částku žalobci neuhradil, nesplnil svoji povinnost vyplývající pro něj z uzavřené smlouvy o úvěru a ust. § 2395 a násl. o.z. a soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 7. V daném případě soud při svém rozhodnutí nemohl zohlednit námitky opatrovnice žalovaného tak, jak bude uvedeno dále. 8. Předně je třeba uvést, že existenci smluvně závazkového vztahu mezi účastníky má soud prokázánu na základě předložené smlouvy o úvěru s tím, že rovněž tak má za prokázáno to, že finanční prostředky byly žalovanému žalobcem skutečně poskytnuty tak, jak vyplývá z historického výpisu z účtu, když žalovaný tyto i čerpal. Dále soud uvádí, že žalovaný nevystupoval při uzavření smluvně závazkového vztahu se žalobcem jako spotřebitel, tj. v intencích zák. č. 634/1992 Sb., v platném znění, neboť z obsahu smlouvy, a to konkrétně z čl. IV. bod 1 písm. d) smlouvy vyplývá, že žalovaný svým podpisem na smlouvě stvrdil, že smlouva souvisí s jeho vlastním podnikáním či jeho jinými ekonomickými aktivitami, tj. žalovaný nemůže požívat ochrany zákona o ochraně spotřebitele tak, aby se soud blíže zabýval tím, zda žalobce dostatečně zkoumal úvěryschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Dále soud s poukazem na shora uvedené uvádí, že bylo v dispozici obou smluvních stran, zda se žalovaný pro případ prodlení s úhradou dlužné částky zaváže uhradit žalobci vyšší než zákonem stanovený úrok, a to v souladu s ust. § 1970 o.z. Pokud pak žalovaný na smluvní ujednání uvedené v čl. II. bod 4 přistoupil, tj. zavázal se v případě prodlení s úhradou úvěru uhradit žalobci úrok z prodlení ve výši 20 % p.a. z dlužné částky, je tímto ujednáním vázán a pokud se pak takovéhoto úroku žalobce v žalobě domáhá, domáhá se jej po právu v souladu s uzavřenou smlouvou. Na tomto místě soud musí akcentovat, že sjednaná výše úroku z prodlení není dle jeho názoru, zejména v případě, pokud úvěr sjednával podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, v rozporu s dobrými mravy, neboť odpovídá bankovním standardům, když žalovaný si svým podpisem na smlouvě musel být vědom, že přijímá veškeré podmínky uvedené ve smlouvě, a to včetně případné sankce v případě prodlení s úhradou úvěru ve formě vyššího úroku z prodlení než tak, jak vyplývá z vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 9. S poukazem na shora uvedené proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku ve výši 48 446,38 Kč, a to jak se smluvním úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 5,27 % p.a., tak se sjednaným úrokem z prodlení ve výši 20 % p.a. (výrok II. rozsudku). 10. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal prostřednictvím svého právního zástupce v průběhu řízení žalobu co do částky 1 300 Kč s příslušenstvím představující žalobcem požadované poplatky částečně zpět, soud řízení v tomto rozsahu zastavil, když opatrovnice žalovaného s tímto částečným zpětvzetím žaloby při jednání soudu dne [datum] souhlasila (výrok I. rozsudku). 11. Ve výroku III. rozsudku soud nepřiznal v řízení převážně úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení, neboť v průběhu řízení bylo mezi účastníky učiněno nesporným, že žalobce žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky nezaslal tak, jak má na mysli ust- § 142a o.s.ř. Při rozhodnutí o nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení soud musel zohlednit to, že žalobce je podnikatelem, bankou, která standartně úvěry poskytuje. V případě, pokud je žalobce zastoupen právním zástupcem, nyní odhlédnuto od toho, zda by byla na místě aplikace ust. § 14b vyhl.č. 177/1996 Sb., neboť žalobce je opakovaně týmž právním zástupcem u soudu zastupován, si tento právní zástupce musí být vědom toho, že pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení je třeba, aby žalovanému byla zaslána předžalobní výzva. Rovněž tak je třeba zdůraznit to, že ze strany žalobce nebylo ani doloženo, že by žalovaného před zesplatněním úvěru vyzval k úhradě dlužné částky, když sám žalobce při jednání soudu dn