19 C 284/2023-20 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 16 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru formou komunikace na dálku poté, co původní věřitel posoudil schopnost žalovaného úvěr splatit lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB a na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Úvěr byl žalovanému poskytnut ve výši 16 000 Kč zasláním na účet žalovaného dne [datum]. Žalovaný se zavázal celý úvěr splatit nejpozději do [datum]. Žalovaný však tento úvěr nesplatil. Pro případ, že by soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky neuznal z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, žádala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. 2. Žalovaný zůstal ve věci zcela nečinný. Obě strany sporu souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání. 3. Z listin předložených k důkazu žalobkyní soud zjistil, že původní věřitel formou komunikace na dálku jednal s žalovaným o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 16 000 Kč s pevnou úrokovou sazbou 22 % měsíčně a celkovou RPSN 560,95 %. Žalovaný byl zavázán podle uzavřené smlouvy částku 16 000 Kč vrátit ve lhůtě 1 měsíce. Poskytnutá částka byla žalovanému zaslána na jím sdělený bankovní účet dne [datum] a žalovaný se ji zavázal vrátit jednorázově do [datum] (smlouva o spotřebitelském úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpis z účtu žalobkyně o zaslání částky 16 001 Kč na účet sdělený žalovaným). Žalovaný pohledávku ve lhůtě splatnosti neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem nejprve postoupena dne [datum] na společnost [právnická osoba] a následně smlouvou ze dne [datum] byla postoupena žalobkyni (smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení postoupení pohledávky). Před podáním žaloby by žalovanému zaslána předžalobní výzva k úhradě částky 43 550 Kč ze dne [datum] (předžalobní výzva). 4. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda tato smlouva byla uzavřena platně. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 7. V daném případě právní předchůdce žalobkyně nezkoumal dostatečně schopnost žalovaného úvěr splatit. Nevyžádal si údaje o jeho osobních poměrech, o jeho příjmech a výdajích. Podle rozsudku NS 33 C do 201/2018 ze dne 20. 3. 2019„ (v ) ěřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzen schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životních a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích“. 8. I když výše citované ustanovení § 87 zák. o spotřebitelském úvěru uvádí, že poskytne-li spotřebiteli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná a spotřebitel může námitku neplatnosti uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, má soud za to, že důsledkem špatného posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet je absolutní neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy. Již dle předchozí právní úpravy dle zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru byla následkem chybného posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet absolutní neplatnost takové smlouvy. Judikatura pak dovodila, že nemůže být záměrem zákonodárce, aby novým zákonem o spotřebitelském úvěru byla oslabena právní ochrana spotřebitele, což by bylo jednoznačným důsledkem relativní neplatnosti úvěrové smlouvy. K tomu je třeba poukázat na usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. Pl US [číslo], a na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-finance, jenž se jednoznačně vyslovil k povinnosti soudu zkoumat prověření úvěruschopnosti dlužníka věřitelem z moci úřední. 9. Na základě všeho výše uvedeného pak soud uzavřel, že smlouva o úvěru uzavřená mezi původním věřitelem a žalovaným je absolutně neplatná právě z důvodu chybného a nedostatečného posouzení schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Na místě pak bylo, zabývat se otázkou, zda na straně žalovaného nevzniklo bezdůvodné obohacení, když v řízení bylo prokázáno, že mu částka 16 000 Kč byla poskytnuta a žalovaný ji nevrátil. 10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je mimo jiné dle odst. 2 téhož ustanovení i obohacení získané bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalovaný získal částku 16 000 Kč na základě neplatné smlouvy, nebyl tu právní důvod k plnění a žalovaný tak musí obohacení vydat. 11. Pokud jde o úrok z prodlení z částky 16 000 Kč, vyšel soud z rozhodnutí NS 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí bod bodem 16. mimo jiné uvedl, že je třeba zajistit zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů.„ Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet (…). Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnost poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankci) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností (…). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru“. Vzhledem k tomu, že soud teprve tímto rozsudkem stanovil žalovanému lhůtu k plnění bezdůvodného obohacení, byla žaloba ohledně úroku z prodlení zamítnuta. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst.1 a 142a odst.1 o.s.ř. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů za zaplacený soudní poplatek 800 Kč a odměnu za 3 úkony právní služby advokáta. Vzhledem k tomu, že