27 C 196/2023-26 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr plynu dle příslušné smlouvy v odběrném místě na adrese [adresa], přičemž žalovaný svou smluvní povinnost k hrazení ceny za odběr plynu řádně neplnil. Žalovaný totiž ve lhůtě splatnosti řádně neuhradil vyúčtovanou spotřebu plynu za období [datum] až [datum] O zaplacení spotřeby plynu byl žalovaný opakovaně upomínán, ale dluh přesto uhrazen nebyl. 2. Soud v dané věci postupoval dle § 115a o.s.ř., když účastníci s tímto postupem souhlasili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Na základě účastníky předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky zemního plynu, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně dodávat žalovanému plyn do odběrného místa na adrese [adresa], jakož i závazek žalovaného platit cenu odebraného plynu. Tato smlouva byla uzavřena podle zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon (smlouva ze dne [datum], potvrzení žalobkyně). Cena plynu odebraného v období [datum] až [datum] byla vyúčtována fakturou [číslo] s datem splatnosti [datum] s tím, že cena plynu byla vyčíslena částkou ve výši 30 528,71 Kč a zúčtované zálohy činily 0 Kč. Fakturace zní na adresu odběrného místa žalovaného uvedenou ve smlouvě tj. na adresu [adresa] (předmětná fakturace). Žalobkyně upomenula žalovaného o zaplacení dlužné částky výzvou před podáním žaloby ze dne [datum] (předmětná výzva, podací arch). 4. Na základě zjištěného skutkového stavu a dále uvedeného právního hodnocení dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o dodávce plynu do shora uvedeného odběrného místa (§ 2079 zák. č. 89/2012 Sb., § 72 odst. 1, odst. 2 zák. č. 458/2000 Sb.) a shora uvedenou fakturací byla žalobkyní žalovanému vyúčtována spotřeba plynu za období [datum] až [datum], s tím, že dlužná částka za dodávku plynu za dané období činila 30 528,71 Kč. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by na nedoplatek na dodávku plynu za shora uvedené období něčeho uhradil a rovněž ze strany žalovaného nebyl nikterak zpochybňován rozsah či kvalita plnění ze strany žalobkyně. Vzhledem k prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku I. uvedeno. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 222 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 528,71 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b cit. vyhlášky ve znění účinném od 1. 7. 2014, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení (srov. čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb.) a jedná se o úhradu dlužné částky za odebraný plyn, kdy v obdobných žalobách žalobkyně většina náležitostí podání zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaných a detailů týkajících se např. výše plnění. V předmětné věci byl využit shodný vzor návrhu podávaného žalobkyní zastoupenou jejími právními zástupci řádově v desítkách či spíše stovkách obdobných případů, spočívajících v tom, že žalovaný uzavřel smlouvu o dodávkách zemního plynu a odběr nebyl za určité období zaplacen. Jak vylíčení základu skutku (s pouhými shora uvedenými odlišnostmi) tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku) tudíž vychází z jednoho stejného vzoru a podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby. 6. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.