27 C 281/2022-43 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu dne 26. 5. 2022 žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kterou se domáhala po žalované zaplacení celkové částky 29 133,94 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně odůvodnila svůj nárok tak, že žalovaná uzavřela dne 28. 12. 2017 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jako banka) smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 71 813 Kč na konsolidaci starších závazků. S ohledem na předmět úvěru (refinancování) se snížením úrokové sazby a rozložením do více splátek došlo ke snížení rizika nesolventnosti dlužníka. Žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách zahrnujících též úrok ve výši 22 % ročně a další případné příslušenství. S ohledem na skutečnost, že žalovaná nehradila splátky úvěru řádně a včas, banka využila svého práva a dne 7. 10. 2021 prohlásila celý úvěr za splatný. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi ní a [právnická osoba] a.s. (dále jen přechodný věřitel) ze dne 7. 12. 2021, kdy přechodný věřitel nabyl předmětnou pohledávku od banky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 11. 2021. S ohledem na shora uvedené žalobkyně požaduje částku 28 633,94 jako nesplacenou jistinu úvěru, částku 500 Kč jako dlužný poplatek dle ceníku banky a dále příslušenství – kapitalizovaný smluvní úrok za období od 8. 10. 2021 do 15. 11. 2021 ve výši 2 057,12 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za téže období ve výši 1 024,05 Kč, smluvní úrok 22% ročně z částky 28 633,94 Kč od 16. 11. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení za téže období z téže částky ve výši 8,5% ročně. Žalovaná ani přes předžalobní upomínku požadované žalobkyni nezaplatila. Dne 9. 1. 2023 žalobkyně dále k výzvě soudu doplnila své procesní stanovisko, když uvedla, že úvěruschopnost žalované prověřovala banka, která nezjistila skutečnosti, které by žalovanou vylučovaly z poskytnutí smlouvy o úvěru. 2. K jednání konanému dne 25. 1. 2023 se účastníci nedostavili, žalobkyně se omluvila, žalovaná se nedostavila bez omluvy; soud tak jednal dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) v nepřítomnosti účastníků. 3. Soud na jednání provedl veškeré založené listinné důkazy, na základě kterých dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z návrhu na uzavření smlouvy z 28. 12. 2017 a akceptace návrhu z téhož dne soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřela žalovaná s bankou. Na základě této smlouvy byla po ověření totožnosti a prověření úvěruschopnosti žalované, v rámci úvěrového rámce 79 992 Kč, poskytnuta částka úvěru k refinancování staršího závazku ve výši 71 813 Kč, kterou byla žalovaná spolu s úrokem povinna splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 467 Kč (prohlášení banky z 3. 3. 2022 vč. přílohy, fotokopie OP, smlouva, výpis z účtu, oznámení o ukončení čerpání úvěru z 5. 1. 2018). Sjednaná úroková sazba činila 22 % ročně z nesplacené jistiny úvěru. Součástí smlouvy byly VOP, produktové podmínky a ceník banky. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s placením splátek a závadný stav ani na výzvy neodstranila, v souladu s VOP a produktovými podmínkami banka dne 7. 10. 2021 přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovanou k úhradě částky 32 215,11 Kč (prohlášení o okamžité splatnosti z 7. 10. 2021). Dle čl. 7 ceníku vzniká bance nárok na poplatek 500 Kč za výzvu k zaplacení dluhu. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek z 29. 8. 2018, smlouvy o postoupení pohledávek z 26. 11. 2021 a smlouvy o postoupení pohledávek z 7. 12. 2021 (včetně seznamů pohledávek), ve spojení s potvrzením úplaty z 8. 12. 2021, vyrozuměním o postoupení pohledávky z 7. 12. 2021, vyrozuměním o postoupení pohledávky z 14. 1. 2022 a přehledů o odeslání pak soud vzal za prokázané, že pohledávku prostřednictvím přechodného věřitele ([právnická osoba] a.s.. [IČO]) nabyla žalobkyně a že žalovaná o tom bylo vyrozuměna. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 1. 2022 (včetně seznamu odeslaných výzev) vyplývá, že žalovaná byla žalobkyní předžalobně vyzvána k zaplacení dlužné částky ve výši 39 917,71 Kč. 4. Na základě zjištěného skutkového stavu a dále uvedeného právního hodnocení dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby. Žalobkyně se stala vlastníkem žalované pohledávky na základě smluv o postoupení pohledávek, aktivní legitimace žalobkyně tedy vyplývá z ust. § 1879 a 1880 o.z. V řízení bylo prokázáno, že mezi bankou a žalovanou byla 28. 12. 2017 uzavřena shora popsaná smlouva o spotřebitelském úvěru (ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., dále jen o.z.), na základě které žalovaná čerpala částku 71 813 Kč. V řízení nebylo ze strany žalované tvrzeno a tím méně prokázáno, že by žalobkyní požadovanou nesplacenou jistinu úvěru ve výši 28 633,94 Kč řádně a včas uhradila, nebo že by k zániku dluhu, či částečnému plnění, došlo jiným způsobem. S ohledem na shora uvedené byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni takto specifikovanou dlužnou částku, spolu s požadovaným příslušenstvím (smluvním úrokem a úrokem z prodlení) jak v kapitalizované, tak nekapitalizované podobě, jakož i poplatek 500 Kč za výzvu k úhradě. Proto soud rozhodl tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 604 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 166 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 133,94 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 800 Kč ve výši 1 638 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za doplnění žaloby ze dne 9. 1. 2023, neboť se jednalo o skutečnosti, které měly být uvedeny již v rámci původní žaloby a soud tak tento úkon neshledal ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. účelným. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 6. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.