27 C 42/2023-58 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem podaným dne 6. 2. 2023 se manželka domáhala rozvodu manželství, uzavřeného dne 15. 8. 2019 před Úřadem městské části [obec a číslo]. Manželka popsala, že se na ní manžel dopouštěl domácího násilí, psychického i fyzického. Manžel má kriminální minulost, bere drogy, pije, léčit se nehodlá a bere manželce peníze. Manželka je vážně nemocná. Několikrát se snažila od manžela odejít, dokonce již dvakrát podala návrh na rozvod, ale manžel ji vždy přesvědčil výčitkami a citovým vydíráním. V domácnosti opakovaně zasahovala policie, naposledy již byl manžel policií vykázán z bytu. 2. V podání ze dne 12. 6. 2023 manželka doplnila, že manžel je ekonomicky nestabilní, vytváří dluhy a vůči manželce jsou tak nařizovány exekuce. 3. Manžel se přes výzvu soudu k návrhu písmeně nevyjádřil. 4. Na ústním jednání manžel zejména uvedl, že se k návrhu na rozvod připojuje v tom směru, že rovněž navrhuje manželství rozvést. Popřel však, že by se na manželce dopouštěl domácího násilí, manželka lže. 5. Na základě nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování soud dále dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z oddacího listu ze dne [datum] soud zjistil, že manželství bylo uzavřeno dne 15. 8. 2019 před Úřadem městské části [obec a číslo]. Společné děti manželé nemají (nesporná tvrzení, výpis ISZR). U manželky se jedná o její druhé manželství, u manžela o první, nejvyšší dosažené vzdělání obou je základní (nesporná tvrzení, oddací list). 6. Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle § 755 odst. 2 o.z., přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu: a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu; nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle odst. 3 mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Podle § 756 o.z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 7. Soud dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení (shodná skutková tvrzení). Společné děti účastníci nemají. Byly tedy splněny všechny zákonem stanovené podmínky pro rozvod manželství (§ 755 odst. 1 o.z.), a naopak nebyly tvrzeny ani zjištěny žádné okolnosti rozvodu bránící (§ 755 odst. 2, 3 o.z.). Soud proto manželství rozvedl, jak je uvedeno ve výroku I. 8. Dle § 756 o.z. soud zjišťoval též příčiny rozvratu manželství, kterýchžto se týkala převážná část dokazování. Z usnesení zdejšího soudu ze dne 19. 1. 2023, č.j. 25 Nc 501/2023-6 bylo zjištěno, že k návrhu manželky bylo vydáno předběžné opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí, páchaného na ní manželem. Manželka problémy popisovala obdobně jako v tomto řízení, situace eskalovala jejím napadáním ze strany manžela v období 8. 1. 2023 – 12. 1. 2023; 12. 1. 2023 byl manžel rozhodnutím policie vykázán ze společného obydlí. Manžel se proti usnesení neodvolal. Z usnesení zdejšího soudu ze dne 31. 3. 2023 č.j. 25 Nc 1002/2023-22 bylo zjištěno, že k návrhu manželky bylo předchozí předběžné opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí prodlouženo. Dle tvrzení manželky manžel předběžné opatření ani řádně nedodržoval, nadále se bojí o svůj život, zdraví i důstojnost. Manžel se na ústním jednání vyjádřil tak, že se k manželce nehodlá vracet ani přibližovat, proti prodloužení předběžného opatření tak nic nenamítal; proti usnesení se neodvolal. Domácí násilí ze strany manžela i jeho konzumace drog byly dále prokazovány prohlášením bývalé tchýně manželky a čestným prohlášením matky manželky. Z příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 7. 6. 2023, č.j. 204 EX 37410/23-50 bylo zjištěno, že je vedena exekuce na manžela ve věci jeho závazku, z titulu manželství je pak exekuční příkaz směřován též proti manželce. 9. Manželka při účastnickém výslechu popisovala problémy v manželství ve shodě se shora uvedeným. Manžel je narkoman a alkoholik, který manželku ponižuje, fyzicky i slovně napadá a finančně zneužívá. Poslední fyzické napadení je již předmětem šetření policie. Psychické obtíže manželky jsou psychického rázu, má částečný invalidní důchod. 10. Manžel při účastnickém výslechu uvedl, že sice nebyl vždy ideální manžel, poslední rok a půl ani moc nebyl doma, ale věci se mají jinak, než tvrdí manželka. Ohledně domácího násilí lže, fyzicky napadala ona jeho a on se vždy jen bránil; manželka má násilnické sklony. Když pak přijela policie, s ohledem na jeho minulost mu nikdo nevěřil; nabídl však v tomto směru výslech na detektoru lži. Hádali se, ale to bylo vzájemné, hádky v poslední době pramenily zejména z žárlivosti manželky. On manželku měl rád a vždy dělal vše pro ni, dokonce pro ni i kradl. Je pravdou, že bral drogy a pil, mohl mít i„ okna“, ale manželce v nich fyzicky neublížil. Jediná fyzická poranění manželky, o nich on něco ví, byly náhody nebo nehody. Se závislostmi se v průběhu manželství neléčil, navzdory žádostem manželky, neboť si s nimi zatím vždy dokázal poradit sám a musel též chodit do práce. Manžel ví, že má dluhy, neví však kolik, plánuje vstup do oddlužení. V řízeních o předběžném opatření odvolání nepodával ne proto, že by s nimi souhlasil, ale proto, že už chce mít klid, k manželce se vracet nehodlá a chce se rozvést, proto pro odvolání neměl důvod. Předběžné opatření neporušoval. Trestní stíhání ve věci domácího násilí proti němu doposud zahájeno nebylo, ví však, že policie tvrzení jeho manželky vyšetřuje. Má za to, že motivací pro celou záležitost je to, že manželka by asi chtěla plný důchod. 11. Po zhodnocení skutkových zjištění dle § 132 o.s.ř. (přičemž rozsah dokazování byl dán předmětem řízení ve věci samé, když příčina rozvratu je zejm. u společného návrhu na rozvod subsidiární) soud uzavřel, že hlavní příčinou rozvratu byla především (nesporná) zvýšená konzumace drog a alkoholu ze strany manžela, ve spojení se (sporným) domácím násilím vůči manželce. Pokud manžel domácí násilí sporoval, měla jeho výpověď shodnou hodnotu s opačnou výpovědí manželky, ta však byla podporována prohlášeními její matky a zejm. bývalé tchýně (u níž je těžko si představit motivaci k uvádění nepravdivých informací), jakož i rozhodnutími soudu ve věci předběžného opatření (což jsou veřejné listiny). Byť pozice manžela, že odvolání nepodával, neboť neměl zájem se k manželce vrátit či nepřibližovat, nepostrádá určité racio, lze předpokládat, že každý průměrný člověk by se proti rozhodnutím, jež měla obsahovat tak zásadní nepravdy, alespoň pokusil bránit procesní cestou. Tvrzení manžela, že naopak manželka fyzicky napadala jeho, není příliš věrohodné, tak jako tak by však reakcí mělo být oznámení domácího násilí z jeho strany či odchod od manželky a návrh na rozvod, nikoli jakási„ sebeobrana“. Pokud by údajná nepravdivá osočení manžela ze strany manželky měla být motivována zájmem o přiznání plného (invalidního) důchodu, jak tvrdí manžel, soud v tomto nespatřuje žádnou potenciální souvislost, a tedy ani logiku. 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.”), když navíc žádný z účastníků přiznání náhrady nepožadoval. 13. Jelikož se manžel návrhu na rozvod (ve věci samé) nebránil, resp. se k němu připojil, a jelikož bylo o náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodnuto, jak uvedeno výše, nepřicházelo v úvahu uložení náhrady za náklady státem ustanoveného advokáta (§ 149 odst. 2 o.s.ř.). S ohledem na předmět řízení (o rozvod manželství) nepřicházelo v úvahu ani přenesení poplatkové povinnosti (§ 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Soud tak státu nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení ani na zaplacení soudního poplatku.