27 C 53/2023-21 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně podala dne 10. 12. 2022 žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 110 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že osobní automobil s objemem válců motoru nad 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu [anonymizováno], byl evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, jeho vlastníkem nebo provozovatelem byl žalovaný a v období od 15. 3. 2019 do 31. 8. 2019 nebylo k uvedenému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vozidlo tak nebylo pojištěno 170 dní. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení příspěvku podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla ve znění pozdějších předpisů (dále jen Zákon), ve výši 93 Kč denně, tedy celkem 15 810 Kč a dále na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení výzvou ze dne 30. 1. 2020. 2. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), když účastníci s tímto postupem souhlasili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný byl vlastníkem nebo provozovatelem předmětného vozidla (zjištěné údaje o vozidle a povinných osobách). Žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku ze dne 30. 1. 2020, v níž požadovala zaplacení částky 15 810 Kč (bez nákladů na uplatnění příspěvku). Dále byla žalovanému odeslána upomínka ze dne 30. 4. 2020 (již včetně nákladů) a předžalobní upomínka ze dne 4. 10. 2022. 4. Na základě skutkových zjištění z provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, neboť žalovaný v rozporu s § 1 odst. 2 Zákona nesplnil povinnost předmětné vozidlo pojistit, a nárok žalobkyně na zaplacení příspěvku tak vznikl podle § 4 odst. 1 Zákona. Žalobkyně v souladu s § 4 odst. 6 Zákona odeslala žalovanému výzvu k úhradě. Žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokázal, že by vozidlo pojistil nebo příspěvek zaplatil. Soud proto žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni vedle příspěvku a nákladů ve výši podle § 4 odst. 3 až 5 Zákona a § 2 odst. 1 písm. i) a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. též zákonný úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 110 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně. 6. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.