ECLI: ECLI:CZ:OSPH09:2023:40.C.267.2022.1 Datum: 2023-05-29 Předmět: žaloba na ochranu osobnosti Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 82 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 81 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 13 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 3 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 1 z. č. 82/1998 Sb.", "§ z. č. 2/1993 Sb."] ["náhrada nemajetkové újmy""nemajetková újma"]
O co šlo: žaloba na ochranu osobnosti (["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 82 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 81 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 13 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 3 z. č. 82/1998 Sb.", "§ 1 z. č. 82/1998 Sb.", "§ )
1. Žalobci se žalobou domáhají, aby soud uložil žalovanému povinnost zveřejnit na své náklady v [anonymizována dvě slova] a na portálu [anonymizováno] omluvu žalovaného ve vztahu k žalobcům ve znění uvedeném v žalobním petitu. Žalobu odůvodnili tím, že žalovaný jako nový ředitel [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (dále jen [anonymizováno]) šířil o žalobcích jako o předchozích statutárních zástupcích [anonymizováno] nepravdivá vyjádření, a to i prostřednictvím médií, která zasahují do ústavně zaručených práv žalobců na ochranu osobní cti a důstojnosti.
2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že není ve věci pasivně legitimován a že všechna jeho vyjádření ohledně žalobců jsou pravdivá.
3. Důkazy v řízení provedenými zjistil soud následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.
Žalovaný se dne [datum] stal ředitelem [anonymizováno] (oznámení o jmenování do funkce ředitele [anonymizováno] ze dne [datum]).
V rozhovoru pro [anonymizována dvě slova], který byl publikován dne [datum] v pořadu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] s názvem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] žalovaný o žalobcích mimo jiné uvedl, že„ vedení slíbilo, že nebude uzavírat žádné smlouvy“ a že„ předchozí vedení odměňovalo zaměstnance netransparentně“ (rozhovor pro [anonymizována dvě slova], který byl publikován dne [datum] v pořadu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] s názvem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]).
V článku publikovaném [anonymizováno] ze dne [datum] s názvem [celé jméno žalovaného]: Předchozí vedení [anonymizováno] výtečně ovládalo princip rozděluj a panuj žalovaný o žalobcích mimo jiné uvedl, že„ Každé čtvrtletí jsme měli hodnocení, za účasti vedoucího, ředitele Odboru [anonymizováno] a [anonymizováno], včetně předchozího náměstka [anonymizováno] [celé jméno žalobce], který měl hlavní slovo, a celé hodnocení bylo v jeho gesci. Na jeho základě dostal každý zaměstnanec bonusy nebo malusy. … A odměny hodně fungovaly na osobní bázi.“ a že„ Připadá mi to strašně nedospělé, osobní animozita nepatří do pracovních vztahů. Člověk má být odměňován podle práce, ne podle sympatií.“ a že„ Ale musíme zohlednit, že za dobu bývalého vedení bylo odejito kolem 200 zaměstnanců. Jedná se o obrovskou personální fluktuaci.“ a že„ Navíc nám nepředali klíčové dokumenty, pojící se ke zpackané rekonstrukci.“ a že„ Zavázali nás k plnění finančních závazků, na které nemáme peníze.“ (článek publikovaný [anonymizováno] ze dne [datum] s názvem [celé jméno žalovaného]: Předchozí vedení [anonymizováno] výtečně ovládalo princip rozděluj a panuj).
Dne 4.8.2022 byla žalovanému zaslaná předžalobní výzva (předžalobní výzva z 3.8.2022 s doklady o odeslání).
Žalovaný předmětné výroky pronesl jako statutární orgán [anonymizováno] a v souvislosti s výkonem funkce. Žalovaný se v médiích nevyjadřoval, protože by on chtěl, vyjadřoval se na základě konkrétních požadavků ze strany médií, které vyzvaly k vyjádření [anonymizováno] nikoliv žalovaného jako soukromou osobu. Rozhovor pro [anonymizována dvě slova], který byl publikován dne [datum] v pořadu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] s názvem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a rozhovor pro článek publikovaný [anonymizováno] ze dne [datum] s názvem [celé jméno žalovaného]: Předchozí vedení [anonymizováno] výtečně ovládalo princip rozděluj a panuj, žalovaný poskytl na základě výzvy redaktora z daného média (výpověď žalovaného).
Takto zjištěný skutkový stav považuje soud za dostatečný pro rozhodnutí ve věci samé. Z ostatních důkazů provedených soudem nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomu, že žalovaný není ve věci pasivně věcně legitimovaný, neboť za jím pronesené výroky není osobně odpovědný a proto byla žaloba zamítnuta, když žalovaný tyto výroky pronesl při výkonu své funkce ředitele [anonymizováno]. Proto je třeba hodnotit vytýkané jednání žalovaného jako výkon veřejné moci ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Je tomu tak proto, že výkon této pravomoci ředitele [anonymizováno] je třeba posuzovat jako úřední postup, který může vést ke vzniku a založení odpovědnosti podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Nároky spadající pod tento zákon přitom nelze uplatnit z titulu ochrany osobnosti podle občanského zákoníku. Zároveň dle soudu nedošlo na straně žalovaného k tzv. excesu, kdy by žalovaný sledoval výlučně uspokojování svých zájmů či potřeb, popřípadě zájmů či potřeb třetích osob, jež nesouvisely z hlediska místního časového a zejména věcného s jeho úřední činností. Jednání žalovaného bylo učiněno ve shora uvedených médiích, do nichž byl žalovaný pozván k diskuzi jako ředitel [anonymizováno] a ne jako soukromá fyzická osoba a nelze tak uvažovat,
že by šlo o soukromý projev žalovaného.
Zákonná úprava, jíž se dovolává čl. 36 odst. 3 a 4 Listiny základních práv a svobod, je obsažena v zákoně č. 82/1998 Sb., jehož ustanovení v § 1 odst. 1 a § 3 odst. 1 definují odpovědnost státu tak, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu nebo nemajetkovou újmu, která byla způsobena při výkonu státní (veřejné) moci.
Za státní orgán je třeba považovat zejména takový orgán státní moci, kterému je Ústavou nebo cestou zákona svěřen výkon státní moci, tj. rozhodování o právech a povinnostech jiných subjektů cestou individuálních nebo obecně závazných aktů, může se však jednat i o takovou další činnost státního orgánu, kterou státní orgán realizuje svoji úlohu, byť nemá přímý vliv na subjektivní práva a právní povinnosti. Výkon veřejné moci ve smyslu § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. proto zahrnuje výkon jakékoliv veřejnoprávní pravomoci, kterou je státní orgán ze zákona nadán, byť by tato pravomoc spočívala například v poskytování určitých informací nebo zveřejňování zpráv, a výkon této pravomoci je třeba posuzovat jako úřední postup, který může vést ke vzniku újmy a založení odpovědnosti státu za ni podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4118/2015 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2000, sp. zn. 30 Cdo 1526/2000). Za státní orgány je nutné považovat všechny orgány, které uplatňují jednotlivé státní moci (nález Ústavního soudu ze dne 22. 9. 1999, sp. zn. I. ÚS 245/98). Právo na náhradu újmy, která měla být způsobena výkonem veřejné moci, musí být uplatněno proti státu, nikoliv vůči osobě, která vyvolala nepříznivý zásah do sféry poškozeného v rámci činnosti sledující plnění služebních či pracovních úkolů při výkonu pravomocí orgánu státu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2020, sp. zn. 25 Cdo 705/2019).
V případě posouzení otázky subjektu odpovědného za nemajetkovou újmu způsobenou neoprávněným zásahem do osobnostních práv orgánem veřejné moci, vykoná-li takový zásah některý ze subjektů uvedených v § 3 zákona č. 82/1998Sb. při výkonu veřejné moci, který je mu svěřen, odpovídá za tento zásah a případnou újmu stát, a to v případě, že se tak za podmínek stanovených tímto zákonem stalo nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Zákon č. 82/1998 Sb. (v jehož § 31a je výslovně založen nárok na náhradu nemajetkové újmy, jehož povaha je odvozena od téhož východiska jako obecný nárok na ochranu před zásahy do osobnostních práv) je v poměru speciality k občanskému zákoníku, neboť upravuje užší množinu neoprávněných zásahů do osobnosti člověka, a občanský zákoník se užije jen podpůrně v otázkách, které nejsou tímto zvláštním předpisem upraveny (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2020, sp. zn. 25 Cdo 705/2019).
Rozhodovací praxe dovolacího soudu dospěla k závěru, že právní úpravou obsaženou v zákoně č. 82/1998 Sb. se řídí právo na náhradu škody a odčinění nemajetkové újmy, které měly vzniknout při výkonu veřejné moci (nespočívajícím v rozhodovací činnosti) prezidentem republiky (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3889/2020), místopředsedou vlády (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4704/2018), ministrem (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1304/2019) či veřejným ochráncem práv (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4118/2015).
5. Na daný případ aplikoval soud Listinu základních práv a svobod (usnesení č. 2/1993 Sb.), zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.).
Dle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (usnesení č. 2/1993 Sb.) každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.
Podle čl. 36 odst. 3 a 4 Listiny základních práv a svobod má každý právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.