67 C 96/2023-18 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou (návrhem) ze dne [datum] se žalobce domáhal, aby mu soud jako biologickému otci nezletilého [jméno] [příjmení], narozeného [anonymizována tři slova] podle § 920 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) uložil povinnost platit na výživu neprovdané matce [celé jméno žalované], narozené [datum], za dobu od [datum] do [datum] částku 4 000 Kč měsíčně do 22. dne běžného měsíce k jejím rukám s tím že nedoplatek výživného, který mu vznikl od [datum] do [datum] ve výši 44 000 Kč, aby mu byl uložen zaplatit ve splátkách po 1 000 Kč spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek a rovněž, aby mu byla uložena povinnost zaplatit žalované jako matce nezletilého jednorázově částku 50 000 Kč na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Argumentoval tím, že se žalovanou žili ve společné domácnosti spolu s jejími dvěma nezletilými dětmi, přičemž z jejich družského svazku se narodil dne [datum] nezletilý [jméno]. Manželství žalované bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Žalobce je biologickým otcem nezletilého [jméno], a to na základě znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví molekulární genetiky [číslo] ze dne [datum]. Z rozsudku zdejšího soudu č.j. [číslo jednací], [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] se podává, že otcovství žalobce k nezletilému je prokázané a matka (žalovaná) biologické otcovství žalobce nezpochybňuje, se závěry znaleckého posudku souhlasí. Mezi žalobcem a nezletilým je příbuzenský vztah založený na prokázaném biologickém pokrevním poutu. Žalobce dále uvedl, že žalované jako neprovdané matce uhradil podle vzájemné dohody náklady spojené s těhotenstvím a porodem ve výši 50 000 Kč dne [datum] a dále jí uhradil na výživné dle vzájemné dohody za dobu od [datum] do [datum] celkem částku 60 000 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne [datum] tak, že žalobu navrhla zamítnout a přiznat jí náhradu nákladů řízení. Argumentovala tím, že se žalobcem měla milenecký vztah od března 2020, ve společné domácnosti účastníci žili od [datum], kdy se žalovaná do domu žalobce přestěhovala spolu se svými dvěma dětmi. V průběhu společného bydlení žalovaná otěhotněla, avšak vztah mezi účastníky vykazoval nesoulad, což vyústilo v odstěhování žalované se svými dětmi v září roku 2020 zpět ke svému manželovi, se kterým obnovila vztah. Ačkoliv manželství žalované bylo rozvedeno dne [datum], přesto žalovaná se svým manželem a jejich dětmi žili nadále spolu a žalovaná očekávala narození třetího dítěte. Po narození nezletilého [jméno] dne [datum] byl do jeho rodného listu na základě první právní domněnky otcovství zapsán bývalý manžel matky [jméno] [příjmení], a to i na přání žalované. Žalobce podal dne [datum] ke zdejšímu soudu návrh na popření otcovství otce ([jméno] [anonymizováno]) a určení svého otcovství k nezletilému [jméno], o kterém zdejší soud rozhodl rozsudkem ze dne 12. 10. 2021, č.j. [číslo jednací] tak, že návrh na popření a určení otcovství zamítl. Rozsudek byl potvrzen i odvolacím soudem dne 18. 5. 2022 pod č.j. [číslo jednací]. Svým dalším návrhem ze dne [datum] se žalobce domáhal svěření nezletilého [jméno] do své péče a úpravy svého styku s nezletilým O jeho návrzích bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 5. 5. 2022, č.j. [číslo jednací], [spisová značka], [spisová značka] tak, že řízení o svěření nezletilého [jméno] do péče žalobce bylo zastaveno a žalobci byl na základě dohody se žalovanou stanoven styk s nezletilým každou sudou středu od 9:30 hodin do 11:30 hodin za přítomnosti matky (žalované), v době letních prázdnin každou sudou sobotu a od [datum] každou sudou středu od 9:30 hodin do 11:30 hodin a každý lichý čtvrtek od 13:00 hodin do 15:00 hodin. Dalším návrhem ze dne [datum] se žalobce domáhal určení příbuzenství k nezletilému ve smyslu § 771 o.z., o kterém zdejší soud rozhodl dne 13. 1. 2023 rozsudkem č.j. [číslo jednací] tak, že žalobu zamítl a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované (matce) náhradu nákladů řízení. Rozsudek byl potvrzen Městským soudem v Praze dne [datum] ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná potvrdila, že jí žalobce dne [datum] vyplatil tzv. příspěvek na slehnutí ve výši 50 000 Kč, dále pravidelně dobrovolně přispívá nezletilému částkou 4 000 Kč měsíčně na běžný účet a částku 4 000 Kč měsíčně zasílá na úhradu potřeb žalované (matky) do doby, než bude moci nastoupit do zaměstnání. Žalovaná dále uvedla, že je společně s nezletilým [jméno] finančně zaopatřena a všechny hrazené částky od žalobce chápe jako dobrovolný příspěvek. 3. Soud provedl dokazování ve věci rozsudkem zdejšího soudu ze dne 12. 10. 2021, č.j. [číslo jednací], který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2022, č.j, [číslo jednací]. Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 27. 4. 2023, č.j. [číslo jednací], odmítl. 4. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 12. 10. 2021, č.j. [číslo jednací] soud zamítl návrh v tomto řízení žalobce o určení, že [jméno] [příjmení], [datum narození], není otcem nezletilého [jméno] [příjmení], narozeného [datum] z matky [celé jméno žalované], narozené [datum] (výrok I.), dále zamítl návrh v tomto řízení žalobce o určení, že [celé jméno žalobce], [datum narození], je otcem nezletilého [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum] z matky [celé jméno žalované], narozené [datum] (výrok II.) a zároveň rozhodl, že v tomto řízení žalobce je povinen zaplatit matce nezletilého (v tomto řízení žalované) náhradu nákladů řízení ve výši 7 260 Kč. Ve vztahu v tomto řízení žalobce a nezletilého rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výroky III. a IV.). Jak výše uvedeno, tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2022, č.j. [číslo jednací]. Z odůvodnění obou rozhodnutí vyplývá, že se žalobce a žalovaná spolu intimně stýkali od března do srpna roku 2022 a že v průběhu jejich soužití žalovaná otěhotněla. V soužití se žalobcem však nebyla spokojená, proto soužití ukončila a vrátila se k manželovi. Z genetického materiálu, který si žalobce opatřil za účelem vypracování znaleckého posudku a z genetických testů vyplynulo, že je skutečně biologickým otcem nezletilého [jméno]. Ačkoliv bylo manželství žalované a [jméno] [příjmení] rozvedeno, přesto spolu žijí a vychovávají dvě své nezletilé děti narozené v manželství a nezletilého [jméno]. Soužití považují za spokojené a mají v plánu uzavřít opět manželství. V rodném listě nezletilého [jméno] je jako otec zapsán [jméno] [příjmení], narozený dne [datum]. Jeho otcovství k nezletilému [jméno] je tedy určeno na základě první domněnky otcovství podle § 776 odst. 1 o.z., protože se narodil v době do uplynutí třístého dne poté, co manželství matky a otce bylo rozvedeno. Matka (žalovaná) i matrikový otec uvedli, že ani jeden z nich nebude popírat otcovství k nezletilému [jméno], což není v rozporu se zájmy dítěte a se zjištěným skutkovým stavem. Navrhovatel (v tomto řízení žalobce) neměl aktivní legitimaci k podání návrhu na popření otcovství k nezletilému [jméno], neboť tento návrh může podle § 785 o.z. a § 789 o.z. podat pouze manžel matky a matka (žalovaná). Zákon nepřiznává aktivní legitimaci k podání návrhu ani nezletilému. Zahájit řízení o popření otcovství i bez návrhu může soud pouze v případě uvedeném v § 793 o.z., tedy bylo-li určeno otcovství souhlasným prohlášením rodičů, ale otec takto určený nemůže být jeho otcem (tzv. druhá domněnka otcovství), nikoliv na základě tzv. první domněnky otcovství svědčící manželovi matky (žalované), jako je tomu v tomto případě. Navrhovatel (v tomto řízení žalobce) nebyl aktivně legitimován k podání návrhu na popření otcovství a jeho zájem nepřevažoval nad obecným zájmem nezletilého [jméno]. Z tohoto důvodu byl návrh na popření otcovství zamítnut. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 776 odst. 1 o. z. je ustanovením kogentním, je irelevantní, zda matrikový otec je i otcem biologickým. Ke změně zápisu otce do rodného listu dítěte by mohlo dojít pouze za předpokladu předchozího popření otcovství k dítěti, k čemuž nedošlo. Odvolací soud k závěrům soudu I. stupně dodal, že putativnímu (biologickému) otci není přiznána aktivní legitimace k popření otcovství založeného tzv. první domněnkou otcovství podle § 776 odst. 1 o.z. Odepření aktivní věcné legitimace putativnímu (biologickému) otci sleduje legitimní zájem na zajištění právní jistoty rodinných vztahů a ochraně zájmů dětí. Zároveň nelze určit otcovství na návrh muže, který o sobě tvrdí, že je otcem dítěte, jestliže již došlo k určení otcovství na základě § 776 až § 779 o.z. Ústavní soud se zabýval otázkou postavení tzv. putativních otců ve svém nálezu ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. II. ÚS 3122/16, ve kterém se rovněž zabýval judikaturou Evropského soudu pro lidská práva k právům putativních (biologických) otců a detailně se vyjádřil k otázce aktivní legitimace putativní