98 C 107/2023-24 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem podaného u Obvodního soudu pro Prahu 9 dne [datum] se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 8 528 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že se jedná o nesplacený úvěr. Předně žalobce uvedl, že žalovanému poskytl bezhotovostně úvěr s limitem 50 000 Kč, podle které měl žalovaný žalobci vrátit 6 411 Kč, což se ovšem dosud nestalo, protože zaplatil jen 4 367 Kč. Účastníci si přitom dohodli, že v bodě 6.6 smlouvy je sjednáno, že v případě, že je žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen dále hradit žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení (dále jen„ Účelně vynaložené náklady“). Žalobce uplatňuje účelně vynaložené náklady ve výši 121 Kč měsíčně (100 Kč + DPH) za mimosoudní vymáhání dlužné částky dle čl. 4 mandátní smlouvy ze dne [datum]. Součástí dlužné částky jsou účelně vynaložené náklady ve výši 484 Kč. 2. Žalovaný dosud žalobci nic ze svého dluhu neuhradil, ačkoliv byl k tomu žalobcem písemně vyzván. 3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal zcela nečinným. 4. Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, když ani jeden účastník na usnesení č.j. EPR 343216/2022 – 5 nereagoval. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. (ÚS ČR I. ÚS 3962/19). 5. Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] když žalovaný ve smlouvě pak uvedl i číslo telefonu, bankovní spojení a rodné číslo, když se dohodli, že žalovaný může čerpat úvěr do 50 000 Kč, a bude jej splácet 1/5 minimálně však 300 Kč z čerpaného úvěru a úrok je 20% p.a a v případě přečerpání úvěru se pak každý den zvyšuje RPSN, podle tabulky ve smlouvě, když žalobce měl i kopii OP, dne [datum] žalobce poskytl žalované 5 000 Kč, protože žalovaný splátky neplnil dle dohody, tak dluží 8 414 Kč na jistině a na úrocích 114 Kč. 6. Takto provedené dokazování soud již dalšími důkazy nedoplňoval, když ani účastníci dalších důkazních návrhů ve věci nečinili. A po provedení dokazování, zvážení všech částí soud rozhodl, že žaloba je důvodná, když po právní stránce posoudil věc takto: 7. Podle obsahu žaloby se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky z titulu práva splatného úvěru (§ 2395 OZ), a to podle smlouvy, podle které žalobce poskytl žalovanému úročený úvěr, resp. žalovaný sám revolvingový úvěr čerpal. Žalobce se tedy zachoval správně, když poté co mu úvěr není ani ke dni rozhodnutí soudu vrácen, tak požaduje jeho zaplacení podanou žalobou. Protože žalobce své povinnosti z uzavřené smlouvy řádně splnil, ale žalovaný vůči žalobci nikoliv, tak žalovaný žalobci také dluží celý, dosud nesplacený úvěr, a to včetně smluvní pokuty (§ 2048 OZ). V řízení naopak ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by dlužnou částku dle shora citované smlouvy zaplatil, neboť žalovaný byl po celou dobu soudního řízení zcela nečinný. 8. Pro neplnění smluvních ujednání žalovaným, žalobce požaduje z této žalované částky i zákonný úrok z prodlení (§ 1970, § 1958 OZ) z dlužné částky, když počátek prodlení je žalobou stanoven po dni splatnosti. Ze všech těchto důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno v I. tohoto rozsudku. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný, když soud se zabýval tím, zda v souzené věci je na místě aplikace § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V souzené věci, poté co si advokát žalobce obstaral typizované doklady od žalobce, podal jednoduché, typizované žaloby, jejichž jedinou zvláštností je změna žalovaného a žalované částky, protože právní vývoj vztahu mezi žalobcem a žalovaným je vždy naprosto stejný, neboť vychází z adhezní smlouvy, jejíž autor žalovaný nebyl. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 726 Kč (tři úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, § 11 písm. a), d) cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předchozí výzva k plnění ze dne [datum], se třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, a to včetně 21 % daně z přidané hodnoty). V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne. 10. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soudu z provedeného dokazování ze stránek ČSÚ vyplynulo (NSS ČR 1 As 30/2009), že aktuální nárůst cen zboží je o 19,7% a služeb o 11,9%, což pro většinu obyvatel je citelná finanční změna k horšímu. Dále soud shledal, že souzená částka znamená pro žalobce jen nepodstatný finanční přínos, takže jestliže žalovaný splatí dluh hned nebo za několik měsíců, žalobce nijak nepocítí a jistina dluhu je i po rozhodnutí soudu nadále úročena úrokem z prodlení, který finančně kompenzuje dobu, kdy je žalovaný se splácením v prodlení. Sečteno a podrženo soud měl za to, že je namístě odložit splatnost přisouzené částky (NS ČR 28 Co 403/96, 32 Cdo 1719/2017).