98 C 114/2023-22 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného ke zdejšímu soudu dne [datum], se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 1 921 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem motorového vozidla s největší přípustnou objemem válců nad [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], druh vozidla: osobní automobil nad [číslo] cm3 do [číslo] cm3, číslo technického průkazu: [anonymizováno]. Přičemž vozidlo nemělo v době [datum] – [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti provozu motorového vozidla vyzval žalovaného k úhradě, ale protože žalovaný svoji povinnost k úhradě zákonného příspěvku nepojištěného motorového vozidla nesplnil, přistoupil žalobce k dalšímu vymáhání s dalšími náklady. 2. Žalovaný po celou dobu řízení byl zcela pasivní, když se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, když ani jeden účastník na usnesení č.j. EPR 34209/2023-8 nereagoval. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. (ÚS ČR I. ÚS 3962/19). 4. Žalobce nesl důkazní břemeno (NS ČR 21 Cdo 1241/2003) k prokázání, že žalovaný byl vlastníkem nebo provozovatelem motorového vozidla, u kterého žalobce zjistil, že bylo v žalované době provozováno bez pojištění odpovědnosti – protože to je v hypotéze shora citované právní normy. Takový důkaz pochází z registru motorových vozidel (§ 3 odst. 4 z. č. 56/2001 Sb.), který přesně za tímto účelem je zřízen a vede jej každá obec s rozšířenou působnosti (§ 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb.) Tomu navíc nasvědčuje i instrukce [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] (č.l. 20), ve které se naprosto srozumitelně uvádí, že [anonymizována dvě slova] není příslušné k vydávání dat dle § 12 z. [číslo] § 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb. z. č. 56/2001 Sb., kdy [anonymizována dvě slova] očividně reaguje na neblahou praxi dožadování se součinnosti ohledně vlastnictví motorových vozidel. Takže proto, soud vyšel výhradně z výpisu z registru silničních vozidel (č.l. 16) a zjistil, že je žalovaný nebyl v žalované době vedený jako vlastník souzeného motorového vozidla a ani jako provozovatel. Jiná osoba, než žalovaný kompletně ([datum] – [datum]) po celou žalovanou dobu vlastnila dotčené vozidlo, takže datum [datum] nijak nekoresponduje ani se začátkem a ani s koncem doby, kterou žalobce uvedl v žalobě (§ 128, § 129 o.s.ř.). Další dokazování bylo za této situace zcela zbytečné provádět (ÚS ČR IV. ÚS 582/01). 5. V souzené věci bylo (NS ČR 22 Odo 801/2005) zcela hodnověrně prokázáno, že vozidlo žalovaný nikdy nevlastnil, protože jej vlastnily jiné osoby. Je pravda, že motorové vozidlo je běžný předmět koupě a z hlediska platnosti smluvního ujednání účastníků o prodeji a koupi vozu není rozhodující, zda k jeho převodu došlo na základě písemné nebo jen ústní smlouvy a podmínkou platnosti této smlouvy není ani zápis změny vlastníka do evidence motorových vozidel. Tedy hypoteticky může vždy dojít k situaci, kdy vlastník vozu neohlásil Odboru dopravně správních agend, že vlastnictví se ujala jiná osoba na základě jejich vzájemné dohody, když vlastnictví vznikne i tak. Ovšem žalobce netvrdil nic o kupní nebo jiné smlouvě, kterou by vlastnictví bylo převedeno na žalovaného. Podrženo a sečteno z ničeho nejen že ani náznakem nevyplývalo, že by žalovaný někdy motorové vozidlo vlastnil, ale soudem provedeným zcela hodnověrným důkazem byla důvodnost žalobního nároku zcela vyvrácena. Z tohoto důvodu soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný sice měl úplný úspěch, ovšem nevznikly mu žádné účelně vynaložené náklady řízení, když po celou dobu řízení zůstal zcela nečinným. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř..