98 C 161/2023-50 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného ke zdejšímu soudu dne [datum], se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 5 322 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem motorového vozidla [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], druh vozidla: osobní automobil nad [číslo] cm3, číslo technického průkazu: [anonymizováno]. Přičemž vozidlo nemělo v době [datum] – [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti provozu motorového vozidla vyzval žalovaného k úhradě, ale protože žalovaný svoji povinnost k úhradě zákonného příspěvku nepojištěného motorového vozidla nesplnil, přistoupil žalobce k dalšímu vymáhání s dalšími náklady. 2. Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, z účastni na ústním jednání se omluvil, a žalovaný s takovým postupem soudu sice nesouhlasil, k věci se však písmeně nevyjádřil, soud tak nařídil ústní jednání. 3. Žalovaný na ústním jednání uved, že v předmětné době motorové vozidlo převedl na jinou osobu, že evidence vozidel není rejstříkem vlastnictví a odkázal na kupní smlouvu, kterou v originále soudu předložil. 4. Z upomínky žalobce ze dne [datum] [datum] žalobce žádné odeslání poštou neprokázal, když upomínka ze dne [číslo] ani neobsahuje žádný čárový kód, který žalobce běžně používá u odeslaných výzev. Z kupní smlouvy žalovaného a [jméno] [příjmení], ze dne [datum] soud zjistil, že vozidlo žalovaný prodal tohoto dne za cenu 220 000 Kč v hotovosti. 5. Žalobce nesl důkazní břemeno (NS ČR 21 Cdo 1241/2003) k prokázání, že žalovaný byl vlastníkem nebo provozovatelem motorového vozidla, u kterého žalobce zjistil, že bylo v žalované době provozováno bez pojištění odpovědnosti – protože to je v hypotéze shora citované právní normy. Takový důkaz pochází z registru motorových vozidel (§ 3 odst. 4 z. č. 56/2001 Sb.), který přesně za tímto účelem je zřízen a vede jej každá obec s rozšířenou působnosti (§ 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb.) Tomu navíc nasvědčuje i instrukce [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], ve kterém se naprosto srozumitelně uvádí, že [anonymizována dvě slova] není příslušné k vydávání dat dle § 12 z. [číslo] § 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb. z. č. 56/2001 Sb., kdy očividně reaguje na neblahou praxi dožadování se součinnosti ohledně vlastnictví motorových vozidel. Takže, proto soud vyšel výhradně z výpisu z registru silničních vozidel, který si soud pořídil u příslušného odb. dopravně správních činností a zjistili, že byl žalovaný registrován v souzenou dobu jako vlastník souzeného motorového vozidla (č.l.20). 6. Soud vyšel dále i z toho, že motorové vozidlo je běžný předmět koupě a z hlediska platnosti smluvního ujednání účastníků o prodeji a koupi vozu není rozhodující, zda k jeho převodu došlo na základě písemné nebo jen ústní smlouvy a podmínkou platnosti této smlouvy není ani zápis změny vlastníka do evidence motorových vozidel. Za této situace nelze nikomu vytknout, že neohlásí změnu vlastníka příslušnému odboru dopravně správních agend, protože nikdo by tak neporušil žádné zákonné ustanovení, a fakt, že podle žalobce bylo po souzenou dobu - v zájmu všech účastníků provozu placené povinné ručení, na tom nic nemění. Žalobce rovněž soudu předložil kupní smlouvu s podpisem žalovaného, jako prodávajícího o převodu prvního vozidla na jinou osobu. Tedy, evidovaný vlastník sice byl žalovaný, ale po souzenou dobu jeho vlastníkem již nebyl. 7. Žalobce také nesl ale i důkazní břemeno prokázání doručení výzev v intervalu neplacení pojistného, se zákonným obsahem (§ 4 odst. 7 z.č. 168/1999 Sb.). Soud v této souvislosti jen pro pořádek připomíná, že žalobci je stanovena jednoletá prekluzivní lhůta pro uplatnění práva na uhrazení příspěvku a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva, která v případě, že vlastník je zapsán jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel, tak tato lhůta běží již ode dne porušení povinnosti (§ 1 odst. 2 zč. 168/1999 Sb.). V průběhu této jednoleté lhůty musí žalobce odeslat osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k úhradě s obsahovými náležitostmi (§ 4 odst. 7 z.č. 168/1999 Sb.). V řízení bylo vyvráceno, že by žalobce odeslal výzvu žalovanému k úhradě příspěvku za žalované období, protože žádná výzva nemá doklad z odeslané pošty a vzhledem k tomu, že prekluzivní lhůta marně uplynula, před podáním žaloby, tak proto není žaloba předčasná, ale byla podána jako nedůvodná. 8. Z těchto dvou zásadních důvodu soud rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný měl ve věci plný úspěch. Náleží mu proto náhrada nákladů řízení za hotové výdaje, což je v daném případě 300 Kč, za úkon účast na ústním jedání (dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. a § 1 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.). O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř..