98 C 182/2023-24 — Obvodní soud pro Prahu 9

Návrhem podaného dne [datum] žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 4 431,44 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalobce uzavřel dne [datum] se žalovaným smlouvu o operativním leasingu [číslo] podle které by jejím předmětem operativní leasing vozidla s měsíčně splátkou 5 947,10 Kč na dobu 12ti měsíců a maximální nájezd km bude pro toto vozidlo za kalendářní rok činit 20 000 km a v případě překročení nájezdu bude za každý přejetý km žalovanému účtována částka 1,50 Kč. Strany v obchodních podmínkách finančního leasingu v čl. 11 odst. 11,2,, sjednaly, že pokud budou skutečně ujeté km dle tachometru při předání vozidla vyšší než stanovený limit, vyúčtuje žalobce doplatek nájemného ve výši částky rovnající se násobku sazby uvedené ve smlouvě za každý km ujetý nad stanovený limit. Žalovaný vozidlo dne [datum] protokolárně vrátil a žalobce provedl vyúčtování skutečného nájezdu km Sjednaný nájezd km [číslo] Skutečný nájezd km [číslo] Sazba za km 1,50 Kč 845 km x 1,50 Kč = 1.267,50 Kč + 21% DPH = 1.533,68 Kč Žalovaný neuhradil všechny vyúčtované faktury ke Smlouvě, a to: fa [číslo] vyúčtování Smlouvy č. 1372796 1.533,68 Kč fa [číslo] vyúčtovaná spoluúčast škodní události 3.000 Kč -) Jedná se o škodní událost ze dne [datum] vedenou u [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] pod [číslo] což žalobce dokládá fakturou servisu [příjmení] [jméno] [příjmení] [rodné číslo] a krycím dopisem pojišťovny, kdy pojišťovna z vyplaceného pojistného plnění odečetla sjednanou spoluúčast žalovaného ve výši 3.000 Kč, kterou následně žalobce vyúčtoval žalovanému. Evidovaný přeplatek z předchozích úhrad - 102,24 Kč. Žalovaný však dosud dobrovolně ničeho neuhradil, tak podává tuto žalobu. Žalovaný zůstal zcela pasivní. Ani jeden účastník na usnesení s výzvou k vyjádření se k možnému postupu dle § 115a o.s.ř., nereagoval. Soud postupoval dle § 101 odst. 4, § 115a o.s.ř. (ÚS ČR I. ÚS 3962/19). Žalobce se žalovaným dne [datum] uzavřel smlouvu o leasingu [číslo] ve které si účastníci dohodli, že žalovaný jako dlužník bude platit měsíčně žalobci jako věřiteli 5 947 Kč po dobu 12ti měsíců, s maximálním ročním nájezdem 20 000km, ve VOP, které jsou součástí smlouvy si v článku [číslo] a [číslo] dohodli, že žalovaný je povinen vozidlo vrátit ve stavu odpovídající přiměřenému a běžnému opotřebení a v případě vyššího nájezdu, že žalovaný uhradí násobek sazby za každý další najetý kilometr, když dne [datum] žalovaný od žalobce vozidlo přezval k užívání. Dne [datum] žalovaný žalobci vozidlo vrátil s nájezdem 20 845km, a proto žalobce provedl vyúčtování vyššího nájezdu 1 533, 68 Kč a provedl vyúčtování stavu vozidla ve výši 3 000 Kč, a to fakturami [číslo] když nakonec se po žalovaném domáhal zaplacení 4 431,44 Kč, a to výzvou [datum], neboť žalovaný měl u žalobce přeplatek z leasingových splátek 102,24 Kč. Po provedení dokazování, zvážení všech částí soud rozhodl, že žaloba je důvodná, když po právní stránce posoudil věc takto: Žalobce se domáhá na žalovaném zaplacení částky z titulu práva splatného úvěru (§ 2395 OZ). V řízení bylo prokázáno, že žalobce žalovanému smluvený úvěr poskytl, žalovaný jej splácel. Žalovaný se však ve smlouvě zavázal zaplatit i vyšší než sjednaný nájezd a vyšší než obvyklé opotřebení vozidla, takže tedy jestliže žalobce své povinnosti z uzavřené smlouvy řádně splnil, tak žalovaný vůči žalobci nikoliv - když ani jedno z těchto plnění žalobci nezaplatil. Za této situace, soud uzavřel, že žalovaný nárok lze opřít o zásadu, že negativní tvrzení (nebyla zaplaceno) není možné přímo prokázat, pročež nastupuje povinnost žalovaného takové negativní tvrzení žalobce vyvrátit, a protože ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by dlužnou částku zaplatil, nebo že by smlouva byla neplatná či dříve splněná, nebo že k vyššímu nájezdu nebo k vyššímu opotřebení nedošlo - neboť žalovaný byl po celou dobu soudního řízení zcela nečinným, tak (logicky) žalovaný negativní tvrzení žalobce ničím nepopřel, a tím méně vyvrátil. Pro neplnění smluvních ujednání žalovaným, žalobce požaduje z této žalované částky i zákonný úrok z prodlení (§ 1970, § 1958 OZ) z dlužné částky. Ze všech těchto důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno v I. tohoto rozsudku. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce měl ve věci plný úspěch. Náleží mu proto náhrada nákladů řízení ve výši uhrazeného soudního poplatku 1 000 Kč a náhrada za hotové výdaje, což je v daném případě 3 úkony po 300 Kč (dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. a § 1 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.), když žalobce se snažil žalovaného pohnout k zaplacení žalované částky výzvou, aniž by musel podat žalobu. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soudu z provedeného dokazování ze stránek ČSÚ vyplynulo (NSS ČR 1 As 30/2009), že aktuální nárůst cen zboží je 12,7%, je nižší, než na začátku roku 2023 a klesá - nicméně míra inflace výrazně za poslední rok stoupla (od ledna 2022 se stále ještě nevrátila na původní úroveň), což je dost dlouhá, nepřerušovaná doba na to, aby to domácnosti zřetelně na výdajích pocítily a byly i dnes posledním rokem dosti finančně vyčerpané. Dále soud shledal, že souzená částka znamená pro žalobce jen nepodstatný finanční přínos, takže jestliže žalovaný splatí dluh hned nebo za několik měsíců, žalobce nijak nepocítí a jistina dluhu je i po rozhodnutí soudu nadále úročena úrokem z prodlení, který finančně kompenzuje dobu, kdy je žalovaný se splácením v prodlení. Sečteno a podrženo soud měl za to, že je namístě odložit splatnost přisouzené částky (NS ČR 28 Co 403/96, 32 Cdo 1719/2017).