98 C 188/2023-19 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu podaného u zdejšího soudu na zaplacení 1 620 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení se žalobce domáhal s odůvodněním, že se jedná o nezaplacený televizní poplatek. Žalobce uvedl, že ačkoliv žalovaný přihlásil svůj televizní přijímač, takže za [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] dluží žalovanou částku, když úroky z prodlení kapitalizoval ke dni [datum]. Nakonec se domáhá i 64 Kč na nákladech spojených s vymáháním pohledávky. 2. Dne [datum] vzal žalobce žalobu částečně zpět, co do částky 1 350 Kč, které žalovaný po podání žaloby zaplatil, navrhl řízení v tomto rozsahu zastavit a ve zbytku rozhodnout, společně s náklady řízení. 3. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, když se k žalobě nevyjádřil. 4. Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, když ani jeden účastník na usnesení č.j. EPR 100653/2023 - 8 nereagoval. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. (ÚS ČR I. ÚS 3962/19). 5. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 6. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků a z průvodního dopisu České pošty, s.p. soud zjistil, že žalovaný přihlásil svůj televizní přijímač v [anonymizováno] [rok]. Z výpisu detailu dluhu z účetní evidence žalobce soud zjistil, že žalovaný svou zákonnou povinnost platit televizní měsíční příspěvek neplnil v době [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] [rok], dále soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě jeho dluhu s tím, že neuhrazení povede k podání žaloby. 7. Dle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích platí, že měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 8. Dle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích platí, že e-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. 9. Dle § 8 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích platí že, poplatník je povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal; tento den je poplatník povinen uvést v oznámení. 10. Žalobce vzal žalobu částečně zpět, v době kdy ústní jednání nebylo ani nařízeno, takže soud tedy v souladu s tímto dispozitivním úkonem žalobce řízení zastavil ve výroku I. rozsudku (§ 118, § 96 odst. 1, 2 o.s.ř), aniž by bylo nutné zjišťovat stanovisko strany žalované (§ 96 odst. 3, 4 o.s.ř.). 11. Po částečném zpětvzetí bylo předmětem řízení 270 Kč z jistiny a kapitalizovaný úrok z prodlení. Poprovedeném dokazování soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když ani účastníci dalších důkazních návrhů ve věci nečinili, a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný, ač řádně splnil oznamovací povinnost každého svého televizního přijímače, takže v roce 2021 a 2022 rozhodně byl povinen každého 15. dne příslušeného měsíce žalobci zaplatit 135 Kč za přihlášený přijímač, a jestliže tuto zákonnou povinnost soustavně neplnil a výzva žalobce žalovanému k dobrovolnému, byť opožděného splnění jeho poplatkové povinnosti, se zjevně minula účinkem, tak žalobci za žalované období dluží ze zákona vyplývající částku. Soud tedy uzavřel, že v daném případě lze žalovaný nárok opřít o zásadu, že negativní tvrzení žalobce (nebylo zaplaceno) není možné přímo prokázat, pročež nastupuje povinnost žalovaného takové negativní tvrzení vyvrátit, kterou ale žalovaný nijak nevyužil, když z jeho strany nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by dlužnou částku žalobci zaplatil, když byl po celou dobu soudního řízení nečinný. Z daného důvodu byla žalovanému uložena povinnost dlužnou částku žalobci zaplatit. 12. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu byla žalované rovněž uložena povinnost z této dlužné částky zaplatit žalobci úroky z prodlení. Úroky z prodlení přirostlé ke všem dlužným poplatkům pak pro jednoduchost kapitalizoval a sečetl. Žalovanému byla rovněž uložena povinnost zaplatit 64 Kč dle § 3 odst. 2 nař.vlády č. 351/2013 Sb. Z těchto důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno v II. tohoto rozsudku. 13. Ohledně náhrady nákladů řízení soud vyšel z normativní situace § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., kterou lze použít výhradně pro případ, že jsou při zpětvzetí splněny dvě podmínky: první, že žalobce vezme zpět návrh, který byl podán důvodně, a ke zpětvzetí dojde pro chování žalovaného. Na skutečnost, zda šlo o důvodně podanou žalobu lze usuzovat z toho, zda žalobce získal žalobou uplatněný nárok či nikoliv. Ke zpětvzetí žaloby pro chování žalovaného zpravidla dojde tehdy, jestliže žalovaný po podání žaloby žalobci poskytl plnění, jež po něm žalobce ve svém žalobním petitu požadoval (NS ČR 28 Cdo 2953/2014). V souzené věci však žalobce podáním se zpětvzetím ničím neosvědčil, že žalovaný splnil souzenou pohledávku, a hlavně, že se tak stalo po dni podaní žaloby (NS ČR 28 Cdo 1878/2013). Pouhé tvrzení žalobce, že žalovaný uhradil žalovanou pohledávku, podle ustálené a dlouhodobě známé judikatury, nepostačuje (VS v [obec] 12 Cmo 320/98). Na tomto místě soud pro pořádek dodává, že žalobce žádný důkaz ohledně úhrady žalovaného neoznačil a vzhledem k tomu, že soud po důkazech nepátrá (ÚS ČR IV. ÚS 3681/18, NS ČR 33 Cdo 1074/2011), tak shora řečené značí, že nebyly splněny podmínky ustanovení § 146 odst. 2 druhá věta o.s.ř., a soud tak postupoval dle § 146 odst. 2 první věta o.s.ř., nicméně žalovaný zůstal v řízení pasivní, a proto mu žádné náklady nevznikly. 14. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soudu z provedeného dokazování ze stránek ČSÚ vyplynulo (NSS ČR 1 As 30/2009), že aktuální nárůst cen zboží je 15,1%, je nižší, než v prvním a druhém kvartálu 2023, nicméně míra inflace výrazně za poslední rok stoupla (od ledna 2022 se stále ještě nevrátila na původní úroveň), což je dost dlouhá, nepřerušovaná doba na to, aby to domácnosti zřetelně na výdajích pocítily a byly i dnes posledním rokem dosti finančně vyčerpané. Dále soud shledal, že souzená částka znamená pro žalobce jen nepodstatný finanční přínos, takže jestliže žalovaný splatí dluh hned nebo za několik měsíců, žalobce nijak nepocítí a jistina dluhu je i po rozhodnutí soudu nadále úročena úrokem z prodlení, který finančně kompenzuje dobu, kdy je žalovaný se splácením v prodlení (NS ČR 28 Co 403/96, 32 Cdo 1719/2017).