98 C 214/2023-17 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem podaného u Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum] se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 7 178 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení, a to s odůvodněním, že se jedná o nesplacený úvěr. Předně žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce žalovanému poskytl dle smlouvy ze dne [datum] a ačkoliv se žalovaný zavázal úvěr vrátit ve výši 5 000 Kč a 2 030,05 Kč do [datum], což se nestalo, a protože ani po zaslané výzvě k zaplacení žalovaného nic nepohnulo k zaplacení, když žalobci ke dni postoupení pohledávky dlužil částku 7 178 Kč, Zákonný úrok z prodlení z částky 7 178 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 11,75%. Protože žalovaný dosud ničeho nehradil, ani po předžalobní výzvě, tak podává tuto žalobu, kterou se ale domáhá jen ve výši 5000 Kč, dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2030.05 Kč, a úroku stanoveného dle čl. II.2.b smlouvy ve výši 147.95 Kč. 2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, když se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, když ani jeden účastník na usnesení č.j. EPR 136594/2023-8 nereagoval. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. (ÚS ČR I. ÚS 3962/19). 4. Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] [číslo], z dodatku smlouvy a z výpisu právního předchůdce žalobce soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr 5 000 Kč, na účet, který si dne [datum] ověřil platbou 1 Kč na 30 dnů resp. do [datum] s úrokem 36% ročně, ze smlouvy soud zjistil i to, že žalovaný věřiteli poskytl rodné číslo, číslo OP, e.mailovou adresu i telefon, dne [datum] původní věřitel žalovanému oznámil postoupení jeho dluhu resp. své pohledávky na žalobce. 5. Takto provedené dokazování soud již dalšími důkazy nedoplňoval, když ani účastníci dalších důkazních návrhů ve věci nečinili. A po provedení dokazování, zvážení všech částí soud rozhodl, že žaloba je důvodná, když po právní stránce posoudil věc takto: 6. Předně se soud zabýval aktivní legitimací žalobce, když žalovanou pohledávku získal podle smlouvy o postoupení pohledávky, a která se dle skutkových tvrzní v ničem nepříčí normativní situaci (§ 1879 OZ). 7. Podle obsahu žaloby se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky z titulu práva splatného úvěru (§ 2395 OZ), a to podle smlouvy, podle které žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 5 000 Kč s úrokem, a ačkoliv se žalovaný zavázal úvěr vrátit do konkrétního data, tak se tak nestalo. Žalobce se tedy zachoval správně dle smlouvy, kdy poté, co mu úvěr není ani ke dni rozhodnutí soudu vrácen, tak požaduje jeho zaplacení podanou žalobou. Protože žalobce své povinnosti z uzavřené smlouvy řádně splnil, ale žalovaný vůči žalobci nikoliv, tak žalovaný žalobci také dluží úvěr i úrok, který si sjednali. V řízení naopak ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by dlužnou částku dle shora citované smlouvy zaplatil, neboť žalovaný byl po celou dobu soudního řízení zcela nečinný. Pro neplnění smluvních ujednání žalovaným, žalobce požaduje z této žalované částky i zákonný úrok z prodlení (§ 1970, § 1958 OZ) z dlužné částky, když počátek prodlení je žalobou stanoven po dni splatnosti. Ze všech těchto důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno v I. tohoto rozsudku. 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný, když soud se zabýval tím, zda v souzené věci je na místě aplikace § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V souzené věci, poté co si advokát žalobce obstaral typizované doklady od žalobce, podal jednoduché, typizované žaloby, jejichž jedinou zvláštností je změna žalovaného a žalované částky, protože právní vývoj vztahu mezi žalobcem a žalovaným je vždy naprosto stejný, neboť vychází z adhezní smlouvy, jejíž autor žalovaný nebyl. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem, odměnou advokáta za poskytování právních služeb za tři úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, § 11 písm. a), d) cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předchozí výzva k plnění ze, se třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, a to včetně 21 % DPH. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne. 9. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soudu z provedeného dokazování ze stránek ČSÚ vyplynulo (NSS ČR 1 As 30/2009), že aktuální nárůst cen zboží je 15,1%, je nižší, než v prvním a druhém kvartálu 2023, nicméně míra inflace výrazně za poslední rok stoupla (od ledna 2022 se stále ještě nevrátila na původní úroveň), což je dost dlouhá, nepřerušovaná doba na to, aby to domácnosti zřetelně na výdajích pocítily a byly i dnes posledním rokem dosti finančně vyčerpané. Dále soud shledal, že souzená částka znamená pro žalobce jen nepodstatný finanční přínos, takže jestliže žalovaný splatí dluh hned nebo za několik měsíců, žalobce nijak nepocítí a jistina dluhu je i po rozhodnutí soudu nadále úročena úrokem z prodlení, který finančně kompenzuje dobu, kdy je žalovaný se splácením v prodlení, tento závěr vyplývá také z faktu, že žalobce žalobu podal až po delší době od vzniku nároku – tedy ani on, zcela spontánně na jeho úhradu nespěchal. Sečteno a podrženo soud měl za to, že je namístě odložit splatnost přisouzené částky i náhrady nákladů řízení (NS ČR 28 Co 403/96, 32 Cdo 1719/2017).