98 C 285/2022-62 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 3 785 Kč s příslušenstvím a s náhradou nákladů řízení s odůvodněním, že se jedná o náklady, které je žalovaný povinen uhradit za poskytnutí léčebné péče ve zdravotnickém zařízení žalobce. Dále uvedl, že žalovaný je samoplátce, protože není účastníkem zdravotního pojištění v ČR, a proto mu byla vypočtena cena za ošetření dne [datum], kterou ovšem žalovaný dosud žalobci ničeho neuhradil. 2. Žalobce žalobu částečně zpět, co do částky 3 785 Kč, které žalovaný po podání žaloby zaplatil, navrhl řízení v tomto rozsahu zastavit a ve zbytku rozhodnout, společně s náklady řízení, takže soud pravomocně v tomto rozsahu řízení zastavil usnesením č.j. 98 C 285/2022 – 53, protože začátek jednání dle § 118 o.s.ř. nastává až sdělením předmětu projednávané věci soudem účastníkům (ÚS ČR III. ÚS 118/97), k čemuž v tomto řízení nedošlo, protože žalobce vzal žalobu zpět, co do jistiny, když ústní jednání ještě nařízeno nebylo - tak soud tedy v souladu s tímto dispozitivním úkonem žalobce řízení zastavil (§ 96 odst. 1, 2 o.s.ř), aniž by bylo nutné zjišťovat stanovisko strany žalované (§ 96 odst. 3, 4 o.s.ř.). 3. Ze smlouvy o poskytnutí zdravotní peče ze dne [datum] soud zjistil, že účastníci si sjednali, že žalobce poskytne žalovanému péči, za kterou zaplatí smluvní cenu neprodleně po jejím vyúčtování. Z výpisu [anonymizováno] soud zjistil, že žalovaný není účatníkem veřejného zdravotního systému. Z faktury [číslo] soud zjistil, že žalobce vyúčtoval žalovanému 3 696,07 Kč za ambulantní ošetření s 21% DPH, za cílené vyšetření a za laboratorní vyšetření se splatností [datum]. Dne [datum] vyzval žalobce žalovaného k zaplacení pod pohrůžku podání této žaloby. Z výpisu z bankovního účtu žalobce, pak že dne [datum] byla jistina uhrazena. 4. Po provedení dokazování, zvážení všech důkazů samostatně i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud ke stejnému závěru, že žaloba je vezbytkudůvodná, když soud po právní stránce posoudil věc tak: 5. I dle nové normativní situace je stále pro příslušenství pohledávky charakteristické zejména jeho spjatost s pohledávkou samotnou, jakož i okolnost, že zásadně sdílí osud pohledávky samotné, nicméně vzhledem k tomu, že úroky z prodlení lze samostatně postoupit (NS ČR 32 Cdo 2421/2009) a uznání dluhu jen ve výši jistiny není automaticky uznáním úroků z prodlení (NS ČR 33 Cdo 3029/2011), tak se soud musel zabývat tím, jaké konkrétní důsledky má zaplacení celé jistiny pohledávky na stále nezaplacené zákonné úroky z prodlení. Jak bylo přesvědčivě prokázáno, žalovaný po dni podané žaloby zaplatil celou žalovanou částku. Soud tedy uzavřel, že se jedná o plnění částečné, protože žalovaný žalobci nezaplatil úroky z prodlení, ač na ně žalobce vzhledem k prodlení s úhradou každé vyúčtované částky měl zákonný nárok (NS ČR 32 Cdo 1008/2009). Tedy z prokázané, opožděné úhrady provedeným žalovaným nelze než dovodit, že částečné plnění (zaplacení jistiny) představuje současně uznání závazku v celé jeho zbývající výši, což jsou úroky z prodlení (NS ČR 32 Cdo 2402/2018). 6. Současně soud zjistil z provedeného dokazování, že žalovaný není účastníkem veřejného zdravotního pojištění, protože nebyl osobou, která neměla a území ČR trvalý pobyt (§ 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb.), tedy jako samoplátce byl povinen zaplatit žalobci za jeho služby cenu, která odpovídá jeho ceníku. Žalobce tak oprávněně fakturoval žalovanému za ošetření na jedné ze svých klinik. V řízení naopak ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by byl zaměstnancem osoby, která by v ČR měl sídlo nebo trvalý pobyt, takže je účastníkem veřejného zdravotního pojištění z tohoto důvodu (§ 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb.), ani že by dlužnou částku zaplatil, anebo že ošetřen u žalobce nebyl, neboť byl po celou dobu soudního řízení zcela nečinný. Z daného důvodu byla žalovanému uložena povinnost dlužné úroky žalobci zaplatit (§ 1958 OZ), když počátek prodlení soud stanovil po dni splatnosti stanoveném ve faktuře. Z těchto důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno v I. tohoto rozsudku. 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 146, § 142 o.s.ř., když žalobce měl ve věci plný úspěch, neboť i zpětvzetí si žalovaný procesně zavinil sám. Náleží proto žalobci náhrada nákladů řízení za hotové výdaje, což je v daném případě 3 úkony za 600 Kč (dle § 1, § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb.), když žalobce se snažil žalovaného pohnout k zaplacení žalované částky výzvou, aniž by musel podat žalobu. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 8. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř..