98 C 305/2023-18 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu podaného u zdejšího soudu dne [datum] se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 3 322 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný byl na základě smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené dne [datum] se žalobcem jako dodavatelem elektřiny, jejím odběratelem, a to na adrese [adresa], a to za cenu uvedenou ve smlouvě. Dále uvedl, že žalovaný za období od [datum] – [datum] žalobci nezaplatil odebranou elektřinu, když z vyúčtovaných 6 822 Kč zaplatil jen 3 500 Kč - protože žalobce vystavil žalovanému fakturu č. Faktura: [číslo] Ze dne: [datum] Splatná: [datum] [příjmení]: 5 372,00 Kč, Faktura: [číslo] Ze dne: [datum] Splatná: [datum] [příjmení]: 1 450,00 Kč. Přes výzvu žalovaný nezaplatil žalobci pak už ničeho. 2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, když se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, když ani jeden účastník na výzvu usnesením (č.l. 8) nereagoval. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. (ÚS ČR I. ÚS 3962/19). 4. Z faktur Faktura: [číslo] Ze dne: [datum] Splatná: [datum] [příjmení]: 5 372,00 Kč Faktura: [číslo] Ze dne: [datum] Splatná: [datum] [příjmení]: 1 450,00 Kč, soud zjistil, že žalovaný za dobu od [datum] – [datum] spotřeboval elektřinu za 6 822 Kč, ale na zálohách zaplatil žalobci jen 3 500 Kč. 5. Ačkoliv žalobce po celou žalovanou dobu své povinnosti z uzavřené smlouvy řádně plnil, tak žalovaný žalobci celou dodávku elektřiny dosud nezaplatil. Žalobce totiž vystavil žalovanému za odběr elektřiny faktury, které nebyly dosud zcela uhrazeny, proto je zbytek (neuhrazená část) tedy stále žalovaným dluhem. Za této situace, soud uzavřel, že žalovaný nárok lze opřít o zásadu, že negativní tvrzení (nebyla zaplacena splátka pojistného) není možné přímo prokázat, pročež nastupuje povinnost žalovaného takové negativní tvrzení žalobce vyvrátit, a protože ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by dlužnou částku zaplatil, nebo že by smlouva skočila dříve, než doběhlo souzené období, neboť žalovaný byl po celou dobu soudního řízení zcela nečinným, tak (logicky) žalovaný negativní tvrzení žalobce ničím nepopřel, a tím méně vyvrátil. Z daného důvodu byla žalovanému uložena povinnost dlužnou částku žalobci zaplatit. Žalovanému byla rovněž uložena povinnost z této dlužné částky zaplatit žalobci úroky z prodlení (§ 1970 OZ, § 2 nař. vlády č. 351/2013). Z těchto důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce měl ve věci plný úspěch. Náleží mu proto jako právním zástupcem nezastoupenému náhrada nákladů řízení za hotové výdaje, což je 1 000 Kč (dle § 1 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za sepis žaloby a za výzvu před jejím podáním) a dále uhrazený soudní poplatek. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soudu z provedeného dokazování ze stránek ČSÚ vyplynulo (NSS ČR 1 As 30/2009), že aktuální nárůst cen zboží je 12,7%, je nižší než předchozích kvartálů v 2022 a 2023, nicméně míra inflace výrazně za poslední dva roky stoupla, což je dost dlouhá, nepřerušovaná doba na to, aby to domácnosti zřetelně na výdajích pocítily. Dále soud shledal, že souzená částka znamená pro žalobce jen nepodstatný finanční přínos, takže jestliže žalovaný splatí dluh hned nebo za několik měsíců, žalobce nijak nepocítí a jistina dluhu je i po rozhodnutí soudu nadále úročena úrokem z prodlení, který finančně kompenzuje dobu, kdy je žalovaný se splácením v prodlení. Sečteno a podrženo soud měl za to, že je namístě odložit splatnost přisouzené částky (NS ČR 28 Co 403/96, 32 Cdo 1719/2017).