98 C 355/2022-16 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 1 620 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce je právnickou osobou zřízenou zák. č. 484/1991 Sb. za účelem poskytování veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání. Zákonem [číslo] Sb. je stanovena povinnost k placení rozhlasového poplatku subjektům v tomto zákoně uvedeným. [ulice] výše rozhlasového poplatku činí s účinností od [datum] částku ve výši 45 Kč. Žalobce uvedl, že žalovanému zaslal výzvu za dlužné období od [datum] – [datum]. Dále žaluje i kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 226,24 Kč. 2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, když se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, když ani jeden účastník na usnesení č.j. EPR 200811/2022-5nereagoval. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. (ÚS ČR I. ÚS 3962/19). 4. Z upomínky žalobce žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě rozhlasového poplatku, když doložil doklad o odeslání upomínky. Z výpisu detailu dluhu z účetní evidence žalobce soud zjistil, že žalovaný svou zákonnou povinnost platit rozhlasový měsíční příspěvek neplnil nejméně od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok], takže dluží 1 620 Kč a na úroku pak 226, 24 Kč. 5. Po takto provedeném dokazování soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když ani účastníci dalších důkazních návrhů ve věci nečinili, a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný měl povinnost platit rozhlasový přijímač, a to ve výši 45 Kč za přijímač, a jestliže tuto zákonnou povinnost soustavně neplnil a výzva žalobce žalovanému k dobrovolnému, byť opožděného splnění jeho poplatkové povinnosti, se zjevně minula účinkem, tak žalobci za žalované období dluží. Soud tedy uzavřel, že v daném případě lze žalovaný nárok opřít o zásadu, že negativní tvrzení žalobce (nebylo zaplaceno) není možné přímo prokázat, pročež nastupuje povinnost žalovaného takové negativní tvrzení vyvrátit, kterou ale žalovaný nijak nevyužil, když z jeho strany nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by dlužnou částku žalobci zaplatil, když byl po celou dobu soudního řízení nečinný. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu byla žalovanému rovněž uložena povinnost z této dlužné částky zaplatit žalobci úroky z prodlení (§ 1970 OZ). Soud tak uzavřel, že ze žalobních tvrzení vyplývá odůvodněnost uplatněného nároku. Za této situace soud rozhodl tak jak je uvedeno v I. tohoto rozsudku. 6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, jedním úkonem s paušálem po 100 Kč (§ 1 odst. 3 písm. a/, § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb.). Celková výše nákladů řízení tak činila 600 Kč. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soudu z provedeného dokazování ze stránek ČSÚ vyplynulo (NSS ČR 1 As 30/2009), že aktuální nárůst cen zboží je o 19,7% a služeb o 11,9%, což pro většinu obyvatel je citelná finanční změna k horšímu. Dále soud shledal, že souzená částka znamená pro žalobce jen nepodstatný finanční přínos, takže jestliže žalovaný splatí dluh hned nebo za několik měsíců, žalobce nijak nepocítí. Sečteno a podrženo soud měl za to, že je namístě odložit splatnost přisouzené částky (NS ČR 28 Co 403/96, 32 Cdo 1719/2017).