98 C 466/2021-93 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 53 775,76 Kč a náklady řízení v částce 10 440 Kč (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 500 Kč (výrok II.). Napadeným usnesením pak podle § 164 o. s. ř. opravil výši náhrady nákladů řízení na částku 900 Kč. 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady majetkové a nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena nepřiměřeně dlouhým řízením vedeným před [anonymizována tři slova] (dále též jen„ [anonymizováno]“ a„ posuzované řízení“). Požadoval, aby mu žalovaná zaplatila náhradu nákladů na jeho právní zastoupení ve výši 5 000 Kč, zákonný úrok z prodlení 1 656,76 Kč, správní poplatek 200 Kč, náklady řízení právního zastoupení navrhovatele ve výši 4 919 Kč a přiměřené zadostiučinění ve výši 42 000 Kč (4 000 Kč za každý rok posuzovaného řízení). Žalovaná se dne [datum] žalobci omluvila a zaplatila mu částku 2 136 Kč, která byla předmětem posuzovaného řízení, a další nároky žalobce proto považovala za neopodstatněné. 3. Soud prvního stupně zjistil, že návrhem podaným u [anonymizováno] dne [datum] se společnost [právnická osoba] domáhala na žalobci zaplacení 2 136,36 Kč za neuhrazená vyúčtování služeb elektronických komunikací. Dne [datum] [anonymizováno] doručil žalobci opravné usnesení ze dne 15. 3. 2012, [číslo jednací] [číslo]., kterým opravil své dřívější rozhodnutí o věci ze dne [datum]. Dne [datum] podal žalobce proti tomuto rozhodnutí rozklad, v němž namítal, že neobdržel návrh na zahájení řízení ani rozhodnutí [anonymizováno] ze dne [datum]. Dne [datum] vydal [anonymizováno] rozhodnutí, kterým rozklad jako opožděný zamítl. Dne [datum] obdržel žalobce rozhodnutí [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo], kterým mu byla uložena povinnost zaplatit společnosti [právnická osoba] částku 2 136,36 Kč s příslušenstvím, a rozhodnutí [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo]. Dne [datum rozhodnutí] podal žalobce proti těmto rozhodnutím odpor a rozklad. Dne [datum] obdržel od [anonymizováno] vyrozumění, že je v řízení po podání odporu pokračováno. Dne [datum] vydal [anonymizováno] rozhodnutí, kterým žalobci uložil povinnost zaplatit společnosti [právnická osoba] částku 2 136,36 Kč s příslušenstvím. Dne [datum] podal žalobce proti tomuto rozhodnutí rozklad, o němž [anonymizováno] rozhodl dne [datum rozhodnutí], pod [číslo jednací] [číslo], a to tak, že rozhodnutí ze dne [datum] potvrdil. Dne [datum] žalobce uhradil společnosti [právnická osoba] částku 8 191,12 Kč zahrnující jistinu 2 136,36 Kč, zákonný úrok z prodlení od [datum] do [datum] v částce 1 656,76 Kč, správní poplatek 200 Kč a náklady právního zastoupení 4 919 Kč. V posuzovaném řízení byl žalobce právně zastoupen a právním zástupcem byly právní služby vyúčtovány fakturou ze dne [datum] na částku 2 000 Kč a ze dne [datum] fakturu na částku 3 000 Kč. 4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posuzoval podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“. Dovodil, že žalovaná se dopustila nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. 1 věta druhá OdpŠk, neboť nedodržela lhůtu stanovenou pro vydání rozhodnutí v § 71 odst. 3 správního řádu. Měl za to, že tento nesprávný postup nepodléhá kritériím Stanoviska [anonymizováno] a neuplatní se zde ani vyvratitelná domněnka vzniku újmy a že žalobce je povinen řádně tvrdit vznik újmy i příčinnou souvislost mezi průtahy a vznikem újmy. I přes poučení soudu (§ 118a o. s. ř.) však žalobce žádnou konkrétní, srozumitelně a jasně popsanou újmu a příčinnou souvislost mezi ní a průtahy řízení netvrdil. Dále dovodil, že žalobci nenáleží ani náklady právního zastoupení, neboť neprokázal, že faktury vstavené jeho právním zástupcem skutečně zaplatil, avšak i kdyby jejich úhradu prokázal, nebyla by zde příčinná souvislost s porušením jeho práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Za nedůvodný považoval i jeho nárok na úroky z prodlení, neboť příčinou placení úroku z prodlení byla skutečnost, že žalobce nezaplatil svůj dluh věřiteli včas a řádně. Nedůvodným shledal i nárok žalobce na náhradu nákladů řízení, které zaplatil společnosti [právnická osoba], protože příčinou jejich úhrady byla procesní odpovědnost žalobce za neúspěch ve věci. Nadto zadostiučinění, které žalobci poskytla žalovaná, považoval za dostačující. Žalobu proto zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýkal nesprávné zhodnocení provedených důkazů i nesprávné právní posouzení věci. Nesouhlasil s tím, že zadostiučinění poskytnuté žalovanou je dostačující, poukázal na to, že s právní předchůdkyní společnosti [právnická osoba] [právnická osoba] a.s. neuzavřel smlouvu o poskytování elektronických komunikací, za nestandardní považoval, že soudkyně vynesla rozsudek bez přerušení jednání a v listinné podobě s 10stránkovým odůvodněním jej odeslala následující den, a také namítal, že faktury vstavené jeho právním zástupcem jsou řádným daňovým dokladem a potvrzují, že žalobce vyúčtované náklady právního zastoupení uhradil v hotovosti. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil. 6. Žalovaná považovala napadený rozsudek za věcně správný a navrhla jeho potvrzení. 7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek (§ 212 a násl. o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 8. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění tak, jak byly popsány soudem prvního stupně, když ostatně průběh posuzovaného řízení zjištěný soudem prvního stupně nebyl mezi účastníky sporný. V podrobnostech proto odvolací soud na skutková zjištění soudu prvního stupně odkazuje. 9. Odvolací soud považuje za správný závěr soudu prvního stupně, že žalobě nelze vyhovět, byť částečně z jiných důvodů. 10. Na posuzované správní řízení před [anonymizováno] dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 38/2022), žalobce má proto právo na projednání věci v přiměřené době a na posuzovanou věc je nutno aplikovat § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk a i stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) a posuzovat přiměřenost délky řízení. Na tento odlišný názor odvolací soud upozornil účastníky na jednání dne [datum]. 11. Ze skutkových zjištění vyplývá, že posuzované řízení bylo zahájeno podáním návrhu dne [datum] a pravomocně skončilo dne [datum]. Žalobce se o posuzovaném řízení dozvěděl dne [datum], kdy mu bylo doručeno opravné usnesení [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo], ve vztahu k žalobci tak posuzované řízení trvalo cca 9 let. Předmětem řízení byla úhrada za poskytnuté služby elektronických komunikací, nešlo tedy o složitou věc, žalobce se na délce řízení nepodílel a zapříčinil ji výlučně postup orgánů veřejné moci. 12. Pokud jde o význam řízení pro poškozeného, ten je v zásadě vyjádřen výší částky, která byla po poškozeném požadována v posuzovaném řízení, tj. v tomto případě 2 136 Kč a příslušenství, a není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo, leda by pro mimořádnou výši zadostiučinění svědčilo některé z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. a) až d) OdpŠk. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011). V projednávané věci vzal odvolací soud v úvahu, že vyjma podání odporu a rozkladu byl žalobce po celou dobu řízení nečinný a o řízení se nezajímal, což svědčí o nepatrném významu řízení pro žalobce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3694/2014). Věk žalobce zohlednit nelze, neboť v době posuzovaného řízení žalobce nedosáhl věku 75 let, a nelze jej proto považovat za osobu v pokročilejším věku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2292/2012). 13. Lze proto uzavřít, že délka posuzovaného řízení nebyla přiměřená složitosti věci a byla zapříčiněna postupem orgánů veřejné moci, a žalobce má právo na přiměřené zadostiučinění. Pro nepatrný význam řízení žalobce však není namístě zadostiučinění v penězích, ale dostatečnou satisfakcí by bylo konstatování porušení práva. Jelikož žalovaná se žalobci omluvila a zaplatila mu 2 136 Kč (tedy jistinu, která byla předmětem posuzovaného řízení), poskytla mu zadostiučinění vyšší, než na jaké by měl nárok. Požadavek žalobce na zaplacení dalších 42 000 Kč z titulu nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení tak není po právu. 14. Náklady ve výši 5 000 Kč, které měl žalobce vynaložit na své právní zastoupení v posuzovaném řízení, mu také nelze přiznat. Náklady řízení lze poškozenému nahradit toliko při splnění podmínek § 31