98 C 71/2023-22 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu podaného ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 4 020,97 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů s odůvodněním, že se jedná o nedoplatek na využívání služeb třetích stran, které žalobce jako telefonní operátor pro své účastníky zprostředkovává. Žalobce uvedl, že žalovaný byl účastníkem mobilní telefonní stanice a žalobce umožnil žalovanému objednat služby, a to prostřednictvím jeho sítě a pronajatého zařízení. Žalovaný tak využíval služeb třetích stran v době shora uvedené, které mu žalobce řádně vyúčtoval vyúčtováním č. Vyúčtování služeb [číslo] splatné dne [datum], skládající se z: Pronájem zařízení - [anonymizována dvě slova] ve výši 20,97 Kč, Vyúčtování služeb [číslo] splatné dne [datum], skládající se z: Smluvní pokuta - Pronájem zařízení ve výši 4 000,00 Kč, ale žalovaný žalobci ničeho na tuto částku nezaplatil, i když byl o úhradu písemně žalobcem o platbu upomínán, když se současně domáhá i nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, když se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, když ani jeden účastník na usnesení č.j. EPR 6945/2023-16 nereagoval. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. (ÚS ČR I. ÚS 3962/19). 4. Dne [datum] uzavřeli účastníci účastnickou smlouvu, na základě kterých se žalobce zavázal žalovanému dodávat služby T- boxu, když žalobce disponuje kopií OP, takže je vrcholně nepravděpodobné, že by žalovaný nebyl účastníkem této smlouvy. 5. Fakturami [číslo] bylo prokázáno, že došlo k vyúčtování žalovaným objednané služby. 6. Předně se soud zabýval svojí pravomocí a zjistil, že je dána, protože předmětem žaloby jsou služby třetích stran, které žalobce pouze zprostředkovává a nikoliv přímo poskytuje. 7. Soud vyšel ze zjištění provedeného během důkazního řízení, že žalovaný byl účastníkem mobilní telefonní stanice a žalobce mu umožnil žalovanému v souladu se všeobecnými podmínkami objednat služby třetích stran, a to prostřednictvím své sítě a za cenu, kterou žalovanému určí, a jejichž celková hodnota byla žalobcem žalovanému následně vyúčtována. Ze žaloby tedy vyplývá, že má jít o závazkový vztah ze smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb (§ 2 písm. a) zákona č. 127/2005 Sb.), na základě které žalovaný jako účastník (§ 63 zákona č. 127/2005 Sb.) získal přístup k internetu resp. dalším službám žalobce, a za tím účelem mu žalobce zapůjčil potřebná zařízení. Ze zjištěných skutečností soud uzavřel, že žalobce má tedy nárok na zaplacení smluvní pokuty (§ 2048 OZ), když zařízení nevrátil řádně a včas. Pro neplnění smluvních ujednání žalovaným, žalobce požaduje z této žalované částky i zákonný úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po dni splatnosti, kterou stanovil žalobce výzvou (§ 1970 OZ). 8. Nárok lze opřít o zásadu, že negativní tvrzení není možné přímo prokázat, pročež nastupuje povinnost žalovaného takové negativní tvrzení žalobce vyvrátit, a protože ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by žalovanou částku zaplatil, nebo že by smlouva skočila dříve nebo byla neplatná, neboť žalovaný byl po celou dobu soudního řízení zcela nečinným, tak (logicky) žalovaný negativní tvrzení žalobce ničím nepopřel, a tím méně vyvrátil. Z těchto všech důvodů soud rozhodl, tak jak je uvedeno v I. tohoto rozsudku. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný, když soud se zabýval tím, zda v souzené věci je na místě aplikace § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V souzené věci, poté co si advokát žalobce obstaral typizované doklady od žalobce, podal jednoduché, typizované žaloby, jejichž jedinou zvláštností je změna žalovaného a žalované částky, protože právní vývoj vztahu mezi žalobcem a žalovaným je vždy naprosto stejný, neboť vychází z adhezní smlouvy, jejíž autor žalovaný nebyl. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 400 Kč (dva úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., § 11 písm. a), d) cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, výzvu k plnění – [datum], tak tu soud pro účely náhrady nákladů řízení nepočítal, protože tu si žalobce již připočítal k žalovanému pojistnému tedy (logicky) soud nemohl přiznat stejný nárok dvakrát), a nakonec dva režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, a to včetně 21 % daně z přidané hodnoty. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne. 10. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soudu z provedeného dokazování ze stránek ČSÚ vyplynulo (NSS ČR 1 As 30/2009), že aktuální nárůst cen zboží je o 19,7% a služeb o 11,9%, což pro většinu obyvatel je citelná finanční změna k horšímu. Dále soud shledal, že souzená částka znamená pro žalobce jen nepodstatný finanční přínos, takže jestliže žalovaný splatí dluh hned nebo za několik měsíců, žalobce nijak nepocítí a jistina dluhu je i po rozhodnutí soudu nadále úročena úrokem z prodlení, který finančně kompenzuje dobu, kdy je žalovaný se splácením v prodlení. Sečteno a podrženo soud měl za to, že je namístě odložit splatnost přisouzené částky (NS ČR 28 Co 403/96, 32 Cdo 1719/2017).