80 C 171/2025-29 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se žalobou soudu došlou dne 19. 6. 2025 domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost vyklidit byt specifikovaný ve výroku I. tohoto rozsudku a vyklizený jej žalobci odevzdat. Žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem a pronajímatelem bytové jednotky č. , Anonymizováno, domě č. p. , adresa, , který je veden u , právnická osoba, pro hlavní město Prahu na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, . Žalovaný se stal uživatelem a později nájemcem výše uvedeného bytu na základě Rozhodnutí o přidělení podnikového bytu ze dne 12. 9. 1990. Jelikož žalovaný hrubým způsobem porušoval základní povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména nezaplatil nájemné a náklady na služby za dobu více než tří měsíců, dal mu žalobce dopisem zn. S-MHMP 1767492/202, č. j. MHMP , č. účtu, ze dne 10. 10. 2024 výpověď z nájmu předmětného bytu, a to z důvodu uvedeného v ustanovení § 2288 odst. 1 písm. a) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovanému byla předmětná zásilka obsahující výpověď doručena fikcí – uložením na poště dne 15. 10. 2024. Nájem bytu na dobu neurčitou byl vypovězen v tříměsíční výpovědní době, a zanikl tedy jejím uplynutím k 31. 1. 2025. Ačkoliv byl žalovaný povinen byt k poslednímu dni doby nájmu odevzdat, do dnešního dne jej neopustil a nevyklidil, a proto se nyní žalobce domáhá vyklizení u soudu. Žalovaný nevznesl proti výpovědi námitky a nepodal žalobu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi, ačkoliv byl o tom ve výpovědi poučen.2. Žalovaný vyjádřením ze dne 13. 8. 2025 navrhl žalobu na vyklizení bytu zamítnout. Označil za nesporné, že je oprávněn užívat byt č. , hodnota, v budově na adrese , adresa, , a to na základě rozhodnutí podnikového ředitele státního podniku , právnická osoba, ze dne 12. 9. 1990, ve znění pozdějšího rozhodnutí ze dne 31. 5. 1993. Výpověď z nájmu nemá dle žalovaného právní účinky, neboť podle § 3028 odst. 3 o. z. ve spojení s § 3074 odst. 1 o. z. se veškeré otázky související s výpovědí z nájmu řídí zákonem č. 40/1964 Sb. Žalobcem zvolený výpovědní důvod dle § 2288 odst. 2 písm. a) o. z. se tedy mezi účastníky řízení nepoužije. Dále je výpověď neplatná z důvodu nesprávného označení předmětu nájmu, neboť žalovanému byl do užívání přidělen nejen předmětný byt, ale i garáž č. 2. Částečná výpověď nájmu není podle právních předpisů přípustná. Navíc byl byt ve výpovědi označen nesprávně jako bytová jednotka č. , hodnota, . Žalovaný rovněž namítl, že není zjevné, z čeho žalobce dovozuje výši předpisu úhrad, jelikož nepodepsaný evidenční list považuje žalovaný za zcela nedostatečný. Pokud vznikly na straně žalovaného nějaké dluhy z nájemní smlouvy vůči žalobci, bylo to způsobeno tím, že žalovaný z opatrnosti zvýšil zálohové platby vůči žalobci, nicméně již nezvýšil limit inkasa, kterým platby byly žalobci hrazeny. Ze strany žalobce bylo žalovanému dne 11. 8. 2025 vystaveno potvrzení, že žalovaný neměl k 31. 7. 2025 vůči němu žádné dluhy. Z předložených důkazů dále vyplývá, že žalovaný dlužnou částku ve výši 89 802 Kč zaplatil dne 15. 1. 2025. Nadto je žalovaný názoru, že nemohl být v roce 2025 v prodlení s úhradou předpisů úhrad za období od června do října 2024 ve výši 73 680 Kč, protože minimálně část ve výši 32 050 Kč tvořily zálohy na plnění spojených s užíváním jednotky, které musely od 1. 1. 2025 podléhat zúčtování. V rámci zúčtovacího období roku 2025 již nejsou zálohové platby za rok 2024 vymahatelné, neboť bylo povinností žalobce nejdříve služby žalovanému řádně vyúčtovat. Mimo jiné žalovaný zpochybnil oprávnění zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, k podepsání výpovědi.3. Žalovaný dále zdůraznil, že ani jedna z listin, vč. výpovědi, se nedostala do dispozice žalovaného, a to ani vhozením do poštovní schránky. Veškeré písemnosti byly adresovány žalovanému tak, aby byly v případě nevyzvednutí vráceny žalobci, a tedy bylo žalovanému znemožněno se s nimi seznámit. Kromě toho žalobce se žalovaným jako s nájemcem po celý rok 2025 jednal, např. když zástupce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, vyzval žalovaného, aby uhradil doplatek v souvislosti s garáží. S ohledem na výše uvedené se žalovaný domnívá, že je výpověď v rozporu s dobrými mravy. A to i s ohledem na skutečnost, že žalobce podal žalobu až po pěti měsících po tvrzeném skončení nájmu, přičemž do té doby jednal s nájemcem dle nájemní smlouvy, aby od něj získával nadále příjem z nájemného. Žalovaný zpochybňuje doručování fikcí, což je institut, který hmotné právo nezná. Závěrem žalobce nepředložil důkazy k obsahu nájemní smlouvy, tudíž není prokázáno, že žalovaný byl povinen vrátit jednotku k poslednímu dni nájmu, neboť si strany mohly otázku v nájemní smlouvě upravit odlišně.4. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou ze dne 11. 9. 2025, ve kterém vyjádřil nesouhlas s posouzením, že by se podání výpovědi mělo řídit předchozí právní úpravou, neboť podle § 3074 odst. 1 o. z. se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Ke zpochybnění oprávnění ředitele odboru bytového fondu MHMP žalobce uvedl, že Rada hl. m. Prahy v souladu se zákonnou úpravou delegovala svou pravomoc v samostatné působnosti v oblasti správy bytového fondu na odbor bytového fondu MHMP. Ohledně námitky nesprávného označení předmětu nájmu žalobce dodal, že vzhledem ke všem údajům obsaženým ve výpovědi se jedná o určitý a srozumitelný projev vůle. Žalobce ve výpovědi označil bytovou jednotku číslem popisným a číslem bytu v podobě , Anonymizováno, , dále též uvedením podlaží, adresou domu a dalšími údaji. Jedná se navíc o jediný byt, který měl žalovaný od žalobce pronajatý. Ke garáži pak má žalovaný uzavřenou samostatnou smlouvu o nájmu nebytových prostor ze dne 14. 12. 1999, proto nebyla předmětem výpovědi. K rozporu předpisu úhrad sdělil, že probíhající řízení se netýká přezkumu oprávněnosti výpovědi z nájmu; po uplynutí zákonem stanovené lhůty žalovaný již nemůže v řízení zpochybnit uplatněný výpovědní důvod. V rámci doručování zdůraznil, že zásilky s hmotněprávním jednáním je třeba považovat za doručené okamžikem, kdy se adresát měl možnost s jejich obsahem seznámit, a nikoliv okamžikem, kdy tomu tak byl ochoten učinit. Pokud si žalovaný zásilky na poště nevyzvedl a neseznámil se s nimi, nemůže se tato skutečnost přičítat k tíži žalobce.5. Žalobce považuje za podstatnou skutečnost, že k datu podání výpovědi žalovaný dlužil na nájemném a nákladech na služby, vč. nedoplatku z vyúčtování zálohy na služby za rok 2023, což žalovaný nijak nezpochybňuje – naopak uvádí, že dluh uhradil v průběhu výpovědní doby či po jejím uplynutí. Výpověď dle žalobce nemůže být v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovaný je vlastníkem rodinného domu a další jednotky. Byty ve vlastnictví žalobce jsou určeny především pro občany, kteří se nezaviněně dostali do tíživé bytové a finanční situace. Žalovaný však má objektivní možnost uspokojit svou bytovou potřebu jiným způsobem. Nadto byla výpověď podána z důvodu nezodpovědného chování žalovaného, který včas nájemné neplatil. K námitce žalovaného, že žalobce jednal s žalovaným jako s nájemcem, odkázal žalobce na § 2295 o. z., dle kterého má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce by v den skončení nájmu. Nepožadoval-li by žalobce po žalovaném nájemné po dobu, kdy nájemce dobrovolně byt neopustil, dopustil by se nájemce bezdůvodného obohacení. Nájemní smlouvy mezi stranami nebyla nikdy uzavřena, nájemní vztah se tak řídí výlučně podpůrnou zákonnou úpravou.6. Na jednání ze dne 17. 3. 2025 strany setrvaly na svých procesních návrzích a své předchozí vyjádření o nové skutečnosti nedoplňovaly.7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkových zjištěním:8. Žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , bytový dům (výpis z katastru nemovitostí ke dni 18. 6. 2025, list vlastnictví č. , hodnota, , pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, ).9. Žalovaný se stal na základě Rozhodnutí o přidělení podnikového bytu ze dne 12. 9. 2020, č. j. 004/10/90/Ná, uživatelem jednotky č. , Anonymizováno, v domě č. p. , adresa, (citované rozhodnutí, shodná tvrzení účastníků). Rozhodnutím podnikového ředitele , právnická osoba, . ze dne 31. 5. 1993 bylo žalovanému sděleno, že v případě ukončení pracovního poměru dohodou nebude zrušeno nájemní právo k bytu, přičemž toto rozhodnutí se stává nedílnou součástí rozhodnutí o přidělení podnikového bytu č. j. 004/10/90/Ná (citované rozhodnutí). Dne 31. 5. 1993 uzavřel žalovaný se státním podnikem , právnická osoba, . dohodu o rozvázání pracovního poměru (citovaná dohoda).10. Účastníci řízení uzavřeli dne 14. 12. 1999 Smlouvu o nájmu nebytových prostor, ve znění dodatku ze dne 28. 2. 2005, na základě které žalobce přenechal žalovanému k užívání nebytové prostory pro účely garážování osobního motorového vozidla (Smlouva o nájmu nebytových prostor č. , právnická osoba, , Dodatek č. 1 ze dne 28. 2. 2005).11. Dopisem ze dne 12. 9. 2024 vyzval žalobce