9 C 145/2025-23 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 164 259 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, a po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí poskytla na její účet úvěr ve výši 125 000 Kč (dále jen „úvěr“). Žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s nominální úrokovou sazbou ve výši 68,34 % ročně v 48 měsíčních splátkách po 7 655 Kč, splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpen 2024. Žalovaná uhradila splátky ve výši po 7 655 Kč za období od srpna 2024 do října 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaný další splátky přes upomínky neuhradila, žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě celé částky, která byla tvořena dlužnou jistinou ve výši 123 298,06 Kč, dlužným úrokem ke dni zesplatnění ve výši 20 955,41 Kč, smluvní pokutou ve výši 998 Kč a ve výši 18 608,25 Kč, poplatky spojenými s prodlením žalované ve výši 400 Kč a úrokem z dlužné jistiny ve výši 68,34 % ročně za období od , datum, do , datum, , který byl kapitalizován částkou 5 393,28 Kč a dále úroku ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení, maximálně do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 440 928 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den , datum, . K tomuto jednání se žalovaná nedostavila, soud proto jednal v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř.4. Soud provedl dokazování listinami založenými do spisu žalobkyní a vzal za prokázané, že po prověření schopnosti žalované splácet úvěr, byla s žalovanou dne , datum, formou prostředku komunikace na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 125 000 Kč za sjednanou úrokovou sazbu 68,34 % ročně a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách po 7 655 Kč po dobu 48 měsíců s tím, že první splátka měla být uhrazena , datum, (výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, smlouva o úvěru ze dne , datum, , předsmluvní formulář, oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, včetně dodejky, splátkový kalendář, , Anonymizováno, , dodatek č. , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru ze dne , datum, , podpis na dálku, doklad o zaplacení částky 1 Kč dne , datum, žalovanou a doklad o vyplacení úvěru ve výši 125 000 Kč žalobkyní téhož dne, základní informace o klientovi ze dne , datum, , zaslaná SMS /informace o vyplacení/ ze dne , datum, , důkaz o přijaté SMS /pro vyplacení/ ze dne , datum, , výpis záznamů z registru SOLUS, výpis z nebankovního registru klientských informací /NRKI/, prohlášení klienta, hodnocení klienta, výpis z účtu žalované o jejích příjmech ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, ). Žalovaná uhradila celkem splátky ve výši 22 965 Kč (karta klienta). Žalované byly zasílány výzvy k úhradě dlužných částek s upozorněním na možnost zesplatnění pohledávky (výzvy k zaplacení ze dne , datum, a , datum, ). Pohledávka byla zesplatněna ke dni , datum, a dopis z téhož dne byla tato skutečnost oznámena žalované (oznámení ze dne , datum, ). Právní zástupkyně žalobkyně žalované zaslala předžalobní výzvu k plnění ze dne , datum, (předžalobní výzva, podací arch z , datum, ).5. Soud vzal na základě učiněných zjištění za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.6. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. V posuzované věci se soud zabýval otázkou, zda ve smlouvě ujednaná výše úroků se nepříčí dobrým mravům. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že úrok za poskytnutý úvěr byl sjednán ve výši 68,34 % ročně.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Soud při svém rozhodování vyšel z judikatury Nejvyššího soudu týkající se dobrých mravů ohledně výše úroků, a to zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , dle kterého „při sjednávání úroků při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček“.11. Dále soud vycházel z rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. , spisová značka, a č. j. , spisová značka, , kdy Městský soud označil za zcela nepřijatelnou již čtyřnásobnou výši úroku. Ujednání o nepřiměřené míře úroků se příčí dobrým mravům, a je třeba jej považovat za absolutně neplatné ve smyslu § 580 o. z. S ohledem na skutečnost, že se jedná o podstatnou náležitost smlouvy, a takovéto ujednání nelze od smlouvy oddělit, je celá smlouva absolutně neplatná.12. Soud v daném případě úrok posuzoval také systému ČNB ARAD, kde v rozhodném období se úroky u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti pohybovaly do 10 % ročně. I kdyby soud nevycházel z tohoto systému ČNB, je soudu z rozhodovací činnosti známo, že v rozhodném období se obvyklá úroková sazba pro obdobné úvěry pohybovala v rozmezí 8 až 9 %. Ujednání o úroku ve výši 68,34 % ročně je tak dle názoru soudu absolutně neplatné dle § 588 o. z.13. Soud dále uzavřel, že není možné přistoupit ani k moderaci výše úroků, ani k posouzení právního jednání žalobkyně, jako neplatného pouze v části. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dle § 570 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stan přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. Soud v souladu s rozhodnutím Městskému soudu v Praze č. j. , spisová značka, dospěl k závěru, že: „vada spočívající v nezákonném určení rozsahu právního jednání se z povahy věci vztahuje vždy pouze na část právního jednání. Jejím důsledkem může být nejen částečná neplatnost, ale i neplatnost právního jednání jako celku, pokud zbývající část právního jednání nebude možnost od neplatné části oddělit, či pokud lze předpokládat, že by dotčená strana právní jednání bez neplatné části neprovedla, rozpoznala-li by neplatnost ve smyslu č. , hodnota, o. z. včas (, právnická osoba, .Beck 2014, občanský zákoník I. obecná část, § 1 - 654, I. vydání). Ujednání o úrocích je nedílným předpokladem uzavření platné smlouvy o úvěru, tedy ho nelze oddělit jako neplatné ani případně výši neplatné úrokové sazby moderovat.“ Právní jednání tedy smlouva o úvěru je tak v souladu s ustanovením § 588 o. z. ve spojení s §§ 576 a 577 o. z. (argumentum à contrario) absolutně neplatná, a to jako celek. Současně nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů založila svoje podnikání právě na zcela jasně vysoké sazbě úroků z úvěrů, kdy jejími klienty jsou převážně osoby s horší platební morálkou, kterým by banky pravděpodobně úvěr neposkytly, a společnost by smlouvy se standardní úrokovou sazbou pravděpodobně neuzavírala.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodů, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Vzhledem k tomu, že soud hodnotil uzavřenou smlouvo o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalované byl poskytnut úvěr v celkové výši 125 000 Kč, podle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila 22 965 Kč, rozdíl mezi těmito částkami 102 035 Kč tak představuje její bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni vydat.16. Ohledně požadavku žalobkyně na zaplacení částky 43 616 Kč, smluvní pokuty 18