15 C 39/2026-21 — Obvodní soud pro Prahu 9

Žalobkyně se návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 26. 8. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 28 388 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 17. 2. 2023 byla mezi společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši úrokové sazby 8 % p. a. a RPSN ve výši 272,44 % splácet celkem 14 měsíců, a to v měsíčních splátkách, z nichž výše každé měla činit 1 992 Kč. První splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející smlouvy. Žalovaná však ze smlouvy řádně a včas neplnila a dostala se do prodlení. Pohledávka za žalovanou vyplývající ze smlouvy byla následně ze strany společnosti , právnická osoba, . smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 postoupena žalobkyni, a to se všemi právy s pohledávkou spojenými. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení částky v celkové výši 28 388 Kč s příslušenstvím, která sestává z nesplacené části úvěru, společně se smluvními a zákonnými úroky, jakož i smluvními pokutami.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o.s.ř. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o.s.ř., soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Pro úplnost soud dodává, že k uvedenému rozhodnutí přistoupil v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn.: 21 Cdo 1696/2005, tj. za situace, kdy dospěl k závěru, že skutkový stav věci byl na základě účastníky předložených listin náležitě zjištěn a všechny mezi účastníky sporné skutkové okolnosti, významné pro právní posouzení věci, byly v daném případě dostatečně prokázány. Soud nedospěl k závěru o nesplnění povinnosti tvrzení nebo neunesení důkazního břemene a mohl tak postupovat dle § 115a o.s.ř., a to i v případě posouzení věci toliko jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tj. případného neúspěchu ve věci (srov. také nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2010, sp. zn. I ÚS 3271/09).Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:Žalobkyni byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 postoupena smlouva o spotřebitelském úvěru, z níž vyplývala pohledávka za žalovanou. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši úrokové sazby ve výši 8 % p. a. a RPSN ve výši 272,44 % splácet celkem 14 měsíců, a to v měsíčních splátkách, z nichž výše každé měla činit 1 992 Kč. Žalovaná na základě smlouvy žalobkyni uhradila ve čtyřech platbách celkem částku 7 000 Kč. S dalšími splátkami se žalovaná ocitla v prodlení.Žalovaná poskytnutý úvěr a další náklady spojené s poskytnutím úvěru žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní výzvy ze dne 17. 7. 2025, kterou jí žalobkyně v této věci zaslala.Žalobkyně proto nárokuje nesplacenou část úvěru, spolu se smluvními a zákonnými úroky, jakož i smluvními pokutami.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:Žaloba na zaplacení částky v celkové výši 28 388 Kč s příslušenstvím byla podána po právu jen zčásti. Soud nemohl přehlédnout, že RPSN úvěru byla sjednána ve výši 272,44 % ročně. Taková výše RPSN je v rozporu s dobrými mravy, a proto je takové ujednání dle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), absolutně neplatné. V této souvislosti soud odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 33 ICmo 91/2010, podle kterého hranice maximální přípustné výše RPSN pro nebankovní instituce činí 100 % ročně. Jelikož je ujednání o RPSN podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, nelze takové ujednání od smlouvy oddělit, a je tedy celou smlouvu třeba hodnotit jako absolutně neplatnou. Soud proto posuzoval smlouvu jako neplatnou, vč. ujednání o smluvní pokutě či jiných poplatcích.S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl a žalované byla uložena povinnost k zaplacení částky ve výši 8 000 Kč, tj. rozdíl mezi poskytnutou výší úvěru a již splacenou částí úvěru, jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) byla žalované rovněž uložena povinnost z dlužné částky zaplatit úroky z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud vztáhl ke dni následujícím po posledním dni lhůty vymezené předžalobní výzvou, tj. k 2. 8. 2025 (výrok ad I). Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok ad II).O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s ř. a vyslovil, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci převážně procesně neúspěšná a žalované v řízení žádné náklady řízení nevznikly (výrok ad III).