52 C 21/2026-25 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala po žalované, zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, z titulu smlouvy o dodávce elektřiny. Smlouvy byla uzavřena dne , datum, , na jejímž základě byla žalovaná odběratelem elektřiny v odběrném místě na adrese, , adresa, . Žalobkyně se zavázala za podmínek sjednaných ve smlouvě dodávat do odběrného místa elektřinu a žalovaná se zavázala zejména platit za odběr cenu ve výši stanovené na základě smlouvy. Žalovaná tuto svoji povinnost porušila, neboť za období od , datum, do , datum, neuhradila vyúčtování spotřeby elektřiny znějící na částku , částka, . K zaplacení nedoplatku byla žalovaná žalobkyní upomínána, do dne podání žaloby nebyl dluh uhrazen.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ze Sdělení Cizinecké policie ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná má od , Anonymizováno, na území ČR povolen trvalý pobyt – rezident, a její průkaz povolení k pobytu je platný do , datum, .3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, („o. s. ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř.4. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně ani žalovaná se k výzvě soudu ze dne , datum, nevyjádřily, soud tedy předpokládal, že souhlasí s tím, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání.5. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovým zjištěním.6. Žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, a žalovaná se zavázala za tyto dodávky platit žalobkyni smluvní ceny (zjištěno ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne , datum, ). Za spotřebovanou elektřinu v období od , datum, do , datum, vystavila žalobkyně žalované nejprve fakturu č. , hodnota, splatnou dne , datum, znějící na částku , částka, (zjištěno z faktury ze dne , datum, ) a dále fakturu č. , hodnota, splatnou dne , datum, znějící na částku , částka, (zjištěno z faktury ze dne , datum, ) a výsledkem byla fakturace v dlužné výši , částka, . Žalovaná zbývající dlužnou částku řádně nezaplatila, pročež byla žalobkyní následně k úhradě vyzvána (zjištěno z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne , datum, včetně podacího archu).7. Podle § 50 odst. 2 věty první zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, („EnergZ“) se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje dodavatel elektřiny dodávat výrobci elektřiny nebo provozovateli zařízení pro ukládání elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice, a výrobce elektřiny, provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny nebo zákazník se zavazuje zaplatit dodavateli elektřiny cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.8. Mezi žalobkyní a žalovanou, jakožto zákazníkem, byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ve smyslu citované právní úpravy obsažené v EnergZ, kterou se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu do sjednaného odběrného místa, a žalovaná se zavázala platit za dodanou elektrickou energii dohodnutou cenu. Žalovaná neuhradila žalobkyni částku ve výši , částka, za dodanou elektřinu (faktury č. , hodnota, ), ačkoliv k její úhradě byla vyzvána. Žalovaná v řízení netvrdila, že by tuto částku žalobkyni uhradila či že by na ni v daném období žalobkyni nevznikl nárok, soud proto s ohledem na shora uvedené žalobě vyhověl v plném rozsahu a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozhodnutí.9. Pokud se jedná o zákonné úroky z prodlení, povinnost žalované k jejich úhradě soud posoudil dle § 1970 o. z. Výše zákonných úroků z prodlení je přitom stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni vzniku prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila žádnou z faktur včas, dostala se vždy den následující po splatnosti dané faktury do prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení až ode dne , datum, (když žalobkyně zákonný úrok od splatnosti první faktury, tedy od , datum, , nežádala).10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka , částka, představující , částka, za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, a to za předžalobní výzvu a podání žaloby. O náhradě nákladů bylo rozhodnuto dle § 151 odst. 1, části věty před středníkem, když žalobkyně nebyla v řízení zastoupena zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř.. V souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. jí proto náleží náhrada hotových výdajů v paušální výši stanovené zvláštním právním předpisem.11. Soud zde dále odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, 28 Cdo 2638/2025 ze dne 18. 11. 2025. Dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od , datum, stanoví, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší ve výši , částka, , představovalo by přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši , částka, návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou, či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud, jenž se v souladu s čl. 89 odst. 2 Ústavy cítí nadále vázán nosnými důvody plenárního nálezu Pl. ÚS 39/13, proto pokládá § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. jakožto podzákonného předpisu za neaplikovatelný pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (k postupu obecného soudu při zjištění nesouladu podzákonného právního předpisu s ústavním pořádkem srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2021, sp. zn. II. ÚS 2925/20, bod 55). Takto vzniklou mezeru v právu je pak zapotřebí vyplnit analogickou aplikací předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tj. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a nezastoupenému účastníku přiznat v situacích, na něž by jinak dopadal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., srovnatelnou náhradu, jaká by za shodných okolností náležela straně zastoupené advokátem (shodně viz Jäger, M. Zapomenutá vyhláška? Soudní rozhledy, 2025, č. 7–8, s. 229).12. Proto soud rozhodl, že žalovaná má povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.13. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.