10 C 392/2020-122 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobce se domáhal, aby soud stanovil žalovanému, jeho [role v řízení], povinnost přispívat na jeho výživu částkou ve výši 6 000 Kč měsíčně splatnou vždy každého 20. dne předcházejícího měsíce počínaje 1.2.2020. Svůj nárok odůvodnil tím, že od 27.8.2018 do ledna 2022 studoval [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] na [anonymizována dvě slova] of [anonymizováno] and [anonymizováno] v [anonymizováno] Náklady spojené se studiem v průměrné měsíční výši 15 000 Kč pokrývá z brigád jen částečně. Jeho příjem činil do září 2020 v průměru 5 000 Kč měsíčně, od října 2020 do ledna 2021 pobíral [anonymizováno] z [anonymizována dvě slova] [příjmení] v celkové výši 32 000 Kč, od konce ledna 2021 do září 2021 pobíral na dohodu o provedení práce uzavřenou s [jméno] [příjmení] 10 000 Kč měsíčně. Žalovaný, jehož pobyt není žalobci znám, hradil na žalobce výživné na základě vzájemné dohody 6 000 Kč měsíčně, od února 2020 hradí jen 3 000 Kč měsíčně a na výživném dluží 141 000 Kč. Žalovaný vystudoval [anonymizováno], původně pracoval jako [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno], výrobním [anonymizováno] [obec], následně jako [anonymizována dvě slova] ve [právnická osoba] [příjmení] [jméno] a cca do roku 2005 [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem 35 000 Kč. Poté pracoval v [anonymizováno] a na [anonymizováno] stanici a od roku 2010 se živí jako [anonymizováno], poslední tři čtyři roky pro [právnická osoba]. Bydlí po [anonymizováno] a jeho průměrný čistý měsíční příjem může činit 40 000 Kč čistého měsíčně. Žalovaný, jehož pobyt se soudu nepodařilo vypátrat, se k věci nevyjádřil. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka] se podává, že žalovaný je otec žalobce (také rodný list), manželství rodičů žalobce bylo rozvedeno k [datum]. V dohodě z 22.4.2019 se žalovaný a matka žalobce zavázali žalobci přispívat na výživu po 6000 Kč měsíčně. Příjmy žalovaného ani jeho výdaje nebyly v řízení spolehlivým způsobem prokázány. Ze zprávy [anonymizována tři slova] žalovaný jezdil jako partnerský řidič pro [právnická osoba] v období od 7.2.2020 do 1.9.2020 a pro [jméno] [příjmení] od 26.8.2020 dodnes. [jméno] [příjmení] bylo za [anonymizováno] žalovaného v období 19.7.2018 – 7.2.2020 a 26.8.2020 – 10.2.2021 (24 měsíců) zaplaceno 572 338 Kč, tedy 23 874 Kč měsíčně. Dle zprávy [jméno] [příjmení] bylo žalovanému za období od 1.2.2021 do 13.12.2021 uhrazeno 62 705 Kč. Dle zprávy [stát. instituce] z 25.1.2022 činil medián měsíčních příjmů [anonymizována dvě slova] a malých [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] v roce 2020 25 370 Kč a v prvním pololetí 2021 25 370 Kč, medián příjmů osob s [anonymizována dvě slova] v roce 2020 48 020 Kč a v I. pololetí roku 2021 48 980 Kč. Z databáze nabídek práce [webová adresa] bylo nalezeno nejméně 23 nabídek práce pro [anonymizováno], mj. s příjmem 33 500 Kč pro DHL, 30 – 50 000 Kč měsíčně pro [anonymizována dvě slova], 40 – 80 000 Kč měsíčně pro [anonymizována tři slova] [anonymizováno] a 50 – 70 000 Kč měsíčně pro [právnická osoba]. Z úplného výpisu [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení] se podává, že žalovaný byl v letech 1990 – 1993 [anonymizováno] představenstva této společnosti, z toho však nelze dovozovat, že má reálnou možnost být zaměstnán na obdobné pozici i v současnosti, neboť plynutím času žalovaný odpovídající kvalifikaci ztratil. V řízení nebylo prokázáno, že by měl žalovaný další vyživovací povinnost. Z potvrzení [anonymizována dvě slova] school ze dne 21.1.2022 se podává, že žalobce absolvoval v období od 1.9.2018 do 13.1.2022 na této [anonymizováno] program [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] studium denní formou. Z rozhodnutí [stát. instituce] se podává, že studium tohoto oboru je postaveno na roveň studia na vysokých školách v České republice. Z dohody o provedení práce z 18.1.2021 plyne, že žalobce pracoval v období 25.1.2021 – 28.2.2021 jako asistent finančního centra s příjmem 100 Kč za hodinu, z dohody o provedení práce z 26.2.2021 se podává, že příjem žalobce se na stejné pozici zvýšil na 400 Kč za hodinu. Z výpisu z účtu žalobce u [anonymizováno] se podává, že žalobce jako mzdu obdržel 23.2.2021 1 600 Kč, 24.3.2021 8 800 Kč, 22.4.2021 10 000 Kč, 24.5.2021 10 000 Kč, 23.6.2021 10 000 Kč, 22.7.2021 10 000 Kč, 28.7.2021 9 900 Kč, 23.8.2021 6 600 Kč a 22.9.2021 8 400 Kč. Jeho průměrný měsíční výdělek v období od února 2021 do září 2021 činil 9 344 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by v předcházejícím období činily příjmy žalobce více než částku tvrzenou v žalobě. Výzvou z 26.8.2020 žalobce vyzval žalovaného, aby mu hradil na výživném 6 000 Kč měsíčně. Podle ustanovení § 910 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o.z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost, podle § 911 o.z. vyživovací povinnost mezi dětmi a rodiči trvá, dokud se děti nejsou schopny samy živit. Pod pojmem živit se, je třeba rozumět i uspokojování potřeby na bydlení. Výživou se myslí uspokojování všech životních potřeb toho, komu má být poskytováno. Výživou dítěte je opatřování všech životních potřeb pro jeho všestranný rozvoj po stránce fyzické i [anonymizováno]. Podle § 915 odst. 1 o.z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná se životní úrovní rodičů, toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Podle ustanovení § 913 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti (tzv. potencionalita příjmů) nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Podle ustanovení § 914 o.z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních. Po zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k přesvědčení, že návrh žalobce je důvodný. Žalobce nebyl v rozhodném období schopen se sám živit, neboť zvyšoval svoji kvalifikaci studiem na vysoké škole a vyživovací povinnost žalovaného, jeho otce, trvala až do ukončení tohoto studia. Nebylo přitom podstatné, že si žalobce v průběhu studia na vysoké škole přivydělával brigádami. Vysokoškolské studium obecně výdělečnou činnost vyšší intenzity mimo období školních prázdnin neumožňuje, pokud ji student vykonává, indikuje to jeho významně zvýšené úsilí. Žalobce nelze trestat za vynaložení takového nadstandardního úsilí snížením vyživovací povinnosti jeho otce. Nadto je studium denní formy studia vysoké školy v [anonymizováno] finančně velmi náročné, cenová úroveň v [země] je významně vyšší než cenová úroveň v [země]. Nebyl proto žalobcův přivýdělek spolu s výživným hrazeným jeho matkou ve výši 6 000 Kč měsíčně schopen odůvodněné potřeby žalobce pokrýt. Životní úroveň otce se zjistit nepodařilo. Z provedených důkazů (nabídek zaměstnání) však vyplynulo, že je jako [anonymizováno], zejména [anonymizováno] některé ze [anonymizováno] společností, schopen si vydělat částku nejméně 30 000 Kč měsíčně čistého. Tato částka je vyšší než medián příjmu řidiče v České republice, výše nabízených příjmů však odpovídá skutečnosti, že pražské mzdy jsou v průměru vyšší než mzdy ve zbytku České republiky. Je pravdou, že po krátkou dobu první vlny pandemie covid 19 se ztížila možnost zajistit si obživu prací taxikáře, skokově však přibylo nabídek práce v [anonymizováno] službách. Z tohoto důvodu dospěl soud k závěru, že pro žalovaného bylo reálně možné si zaměstnání [anonymizována dvě slova] služby opatřit. Lze uzavřít, že bylo v možnostech žalovaného i vzhledem k absenci dalších vyživovacích povinností poskytovat žalobci částku ve výši 6 000 Kč měsíčně v souladu s jejich předcházející dohodou, tato částka odpovídá i potřebám žalobce. Z částky 6 000 Kč měsíčně hradil žalovaný dobrovolně 3 000 Kč měsíčně, na výživném za žalované období tak dluží žalovanou částku, kterou mu soud uložil s ohledem na výši jeho příjmu uhradit ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně. Žalobce, který se již je schopen sám živit, se takto stanovená splatnost dluhu významněji nedotkne. S ohledem k tomu, že v řízení nebyly zjištěny skutečnosti, pro které by poskytování výživného žalobcem žalovanému bylo v rozporu s dobrými mravy, soud žalobě co do určení vyživovací povinnosti [anonymizováno]. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch a má tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jeho náklady jsou tvořeny odměnou advokáta vypočtenou dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 33 700 Kč (převzetí věci, podání žaloby včetně jejího doplnění, sdělení z 28.12.2020 a 20.1.2022, účast u soudního jednání), 5 x náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč k úkonu dle vyhl. č. 177/96 Sb. tj