11 C 152/2021-37 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ([anonymizováno 6 slov]) podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 10 dne 26. 1. 2021, domáhala zaplacení částky 10 016 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 25. 1. 2017 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] s.r.o., a žalovanou. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 11. 10. 2021. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalované. Obě byly k prvnímu jednání konanému dne 11. 10. 2021 řádně předvolány, žalobkyně se omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny. 4. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 5. Podle § 1887 o. z. lze postoupit i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu. 6. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že na ni [právnická osoba] [anonymizováno] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“) převedla žalovanou pohledávku. K prokázání této skutečnosti žalobkyně soudu předložila„ smlouvu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ ze dne 12. 7. 2019 uzavřenou mezi ní a [právnická osoba] a přílohu této smlouvy obsahující seznam postupovaných pohledávek (jež měla obsahovat i pohledávku vůči žalované). V seznamu postoupených pohledávek se vskutku vyskytuje pohledávka za žalovanou, avšak nikoli v žalované výši, nýbrž ve výši 4 624 Kč, nelze ji však ztotožnit s předloženou„ jednotlivou smlouvou [anonymizována dvě slova] [číslo]“ ze dne 25. 1. 2017, neboť seznam postupovaných pohledávek neobsahuje žádné bližší identifikační údaje (např. právě číslo smlouvy). Je přitom notoricky známou skutečností, že spotřebitelé, kteří využívají služeb nebankovních poskytovatelů úvěrů, mívají často vícero závazků z obdobných smluv, pouhé rodné číslo žalované tedy k identifikaci jejího závazku nepostačuje; ve smlouvě o postoupení pohledávky je potřeba identifikovat i konkrétní závazek z konkrétní smlouvy, nikoli jen osobu dlužníka. Navíc z úřední činnosti soudu je známo, že jenom u zdejšího soudu je proti žalované vedeno 9 řízení, v nichž vystupuje také v pozici žalované a které jsou ve všech případech žalovány z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru či smlouvy o zápůjčce u nebankovních institucí. 7. Z dalších provedených listinných důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení klíčové otázky aktivní věcné legitimace žalobkyně. 8. Poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soud poskytuje pouze u jednání. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila, o možnost být soudem řádně poučena o riziku neunesení svého důkazního břemene ohledně své aktivní věcné legitimace se sama připravila. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně, obzvlášť ne tehdy, je-li zastoupena advokátem. Uvádí-li žalobkyně ve své omluvě z jednání, že v případě, že by jí hrozilo neunesení břemene tvrzení či důkazního, žádá o poučení a poskytnutí lhůty, přehlíží, že soud poučuje podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. toliko u jednání v přítomnosti účastníka řízení, vůči němuž poučení směřuje, jakož i to, že k podmíněnému podání se podle § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení [název soudu] ze dne 27. 10. 2020 pod [anonymizováno] [ústavní nález], jakož i usnesení [název soudu] ze dne 24. 3. 2010 pod sp. zn. [spisová značka]; v usnesení pod [anonymizováno] [spisová značka] [název soudu] uzavřel, že„ ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“). 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni nepodařilo předloženými listinnými důkazy prokázat svou aktivní věcnou legitimaci, rozhodl soud tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť zcela úspěšné žalované v řízení žádné náklady nevznikly.