11 C 188/2021-19 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 5 400 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalobkyně tuto částku omylem zaslala dne 14. 8. 2018 na účet žalovaného, ačkoliv platba byla určena paní [příjmení] [jméno] [příjmení] coby straně pojistné smlouvy [číslo]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud na základě předložených listinných důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: žalobkyně [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] [příjmení] (dále jen„ pojištěná“) uzavřely pojistnou smlouvu [číslo] na jejímž základě sjednaly životní pojištění s připojištěním mj. úrazu a denního odškodnění. Pojištěná v souvislosti s úrazem ze dne 10. 7. 2016 uplatnila nárok na pojistné plnění; pojištěné mělo být vyplaceno denní odškodné za období od 10. 7. 2016 do 5. 8. 2016 ve výši 5 400 Kč [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [bankovní účet] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] [anonymizováno] psaní však došlo k záměně kódu banky, neboť žalobkyně v příkazu k úhradě vyplnila kód [číslo], který náleží [anonymizováno] [právnická osoba] (dále jen„ [jméno]“). Dle sdělení [jméno] byl vlastníkem tohoto účtu žalovaný. Žalobkyně žalovaného opakovaně písemně vyzývala k vrácení bezdůvodně obdržené částky, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 10. 6. 2020, v níž mu stanovila dodatečnou lhůtu do 10. 7. 2020. Žalovaný však tuto částku nevrátil. 5. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: žalobkyně zaslala žalovanému omylem 5 400 Kč, ačkoliv oprávněným příjemcem této částky byla pojištěná, která s žalobkyní uzavřela pojistnou smlouvu a následně uplatnila nárok na pojistné plnění. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a na základě téhož ustanovení je povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení zpět v plné výši. Vzhledem k tomu, že tak neučinil ani přes výzvu žalobkyně, dostal se do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, a žalobkyně tak má právo i na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal v souladu s jejím návrhem od 11. 7. 2020, tedy ode dne následujícího po uplynutí dodatečně stanovené lhůty v předžalobní upomínce. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.