11 C 193/2021-24 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 2 993,51 Kč s příslušenstvím z titulu [anonymizováno 5 slov], kterou žalovaný uzavřel dne 15. 6. 2018 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud na základě předložených listinných důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: [anonymizováno] coby poskytovatel [anonymizována dvě slova] uzavřel s žalovaným dne 15. 6. 2018 Smlouvu [anonymizována dvě slova]. Na základě této smlouvy poskytl žalovanému na jeho bankovní účet 3 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit [anonymizováno] za poskytnutí této částky poplatek ve výši 2 331 Kč a smluvní úrok specifikovaný ve smlouvě o [anonymizováno]. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal zaplatit do 6. 7. 2018 (tj. do 21 dnů). Žalovaný uhradil CreditPortalu po uzavření smlouvy celkem 4 100 Kč. CreditPortal dne 10. 12. 2019 uzavřel s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedl pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 21. 1. 2020. Ode dne postoupení žalovaný zaplatil ještě 2 100 Kč, celkem tedy žalovaný na svůj závazek uhradil částku 6 200 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, i přesto však žalovaný zbývající dlužnou částku neuhradil. K výzvě soudu žalobkyně dne 18. 8. 2021 sdělila, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet [anonymizováno]. 5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 6. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o [anonymizována dvě slova] (dále též jen„ zákon o [anonymizována dvě slova]“). 7. [anonymizováno] a žalovaný uzavřeli smlouvu o [anonymizována dvě slova] ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o [anonymizována dvě slova], na základě které [anonymizováno] poskytl žalovanému částku 3 000 Kč. Žalobkyně, na níž [anonymizováno] své nároky ze smlouvy postoupil ve smyslu § 1879 a násl. o. z., výslovně uvedla, že nedisponuje důkazy o tom, že její právní předchůdce posuzoval schopnost žalovaného [anonymizováno] splácet. V projednávaném případě tedy nebylo prokázáno, že [anonymizováno] v souladu s § 86 a § 87 zákona o [anonymizována dvě slova] řádně zkoumal [anonymizováno] žalovaného, což činí smlouvu [anonymizována dvě slova] neplatnou, a to bez ohledu na procesní pasivitu žalovaného, který nevznesl námitku neplatnosti (k tomu srov. nález [název soudu] ze dne 26. 2. 2019, [anonymizováno] [ústavní nález]). 8. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. K tomu soud dodává, že ačkoliv platby žalovaného směřovaly formálně na úhradu závazku ze smlouvy (včetně poplatků za poskytnutí [anonymizováno] a smluvního úroku), je nutné je započíst na závazek žalovaného vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalovaného. [anonymizováno] poskytl žalovanému 3 000 Kč, žalobkyně má tedy nárok na vrácení pouze této částky představující jistinu [anonymizováno]; dle tvrzení žalobkyně žalovaný vrátil celkem částku 6 200 Kč, jistina úvěru tedy již byla plněna splacena a žalovaný žádný další závazek vůči žalobkyni nemá. Z uvedeného důvodu soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť žalovanému, který byl ve věci plně úspěšný, v řízení žádné náklady nevznikly.