11 C 40/2021-38 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Opavě dne 3. 11. 2020, postoupenou [název soudu] dne 4. 6. 2021, domáhala zaplacení 62 493 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o [anonymizováno] úvěru uzavřené dne 24. 5. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 13. 9. 2021. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného. Oba byli k prvnímu jednání konanému dne 13. 9. 2021 řádně předvoláni, žalobkyně se omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny. 4. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 5. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu. 6. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že na ni společnost [právnická osoba] (dále jen„ [příjmení] [příjmení]“) převedla žalovanou pohledávku. K prokázání této skutečnosti žalobkyně soudu předložila„ smlouvu na opakovaném postoupení pohledávek“ ze dne 27. 1. 2020 uzavřenou mezi ní a [právnická osoba] [příjmení] a přílohu této smlouvy obsahující seznam postupovaných pohledávek (jež měla obsahovat i pohledávku vůči žalovanému). V seznamu postoupených pohledávek se vskutku vyskytuje pohledávka za žalovaným, avšak nikoli v žalované výši, nýbrž ve výši 62 110,79 Kč, nelze ji však ztotožnit s předloženou„ smlouvou o [anonymizováno] úvěru“ ze dne 24. 5. 2018, neboť tato neobsahuje žádné bližší identifikační údaje (např. číslo smlouvy, referenční číslo). Je přitom notoricky známou skutečností, že spotřebitelé, kteří využívají služeb nebankovních poskytovatelů úvěrů, mívají často vícero závazků z obdobných smluv, pouhé rodné číslo žalovaného tedy k identifikaci jeho závazku nepostačuje; ve smlouvě o postoupení pohledávky je potřeba identifikovat i konkrétní závazek z konkrétní smlouvy, nikoli jen osobu dlužníka. Navíc z úřední činnosti soudu je známo, že jenom u zdejšího soudu je proti žalovanému vedeno celkem 7 řízení, v nichž vystupuje také v pozici žalovaného a které jsou ve všech případech žalovány z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru u nebankovních institucí. Žalobkyně v žalobě netvrdí, jak dospěla k výši dlužné částky, jaké výběry žalovaný provedl, kolik na svůj dluh uhradil, co přesně představuje dlužná částka. Nadto bylo v [číslo listu] [číslo] mezi stranami smlouvy o postoupení pohledávek sjednáno, že„ do pěti pracovních dnů od obdržení datového souboru zaplatí postupník postupiteli (na účet určený písemně postupitelem před výše uvedeným datem) částku rovnající se celkové kupní ceně za všechny pohledávky obsažené v datovém souboru (…) [příjmení] se předešlo pochybnostem, nebude postoupení pohledávek úplné, dokud nebude smluvená kupní cena zcela uhrazena na účet postupitele.“. Žalobkyně přitom soudu žádný doklad o tom, že cenu za postoupení předmětné pohledávky [právnická osoba] [příjmení] uhradila, nepředložila, neprokázala tedy, že smlouva o postoupení souboru pohledávek uzavřená mezi ní a [právnická osoba] [příjmení] ve smyslu shora citovaných ustanovení občanského zákoníku nabyla ve vztahu k postoupeným pohledávkám účinnosti. 7. Z dalších provedených listinných důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení klíčové otázky aktivní věcné legitimace žalobkyně. 8. Poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soud poskytuje pouze u jednání. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila, o možnost být soudem řádně poučena o riziku neunesení svého důkazního břemene ohledně své aktivní věcné legitimace se sama připravila. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně, obzvlášť ne tehdy, je-li zastoupena advokátem. Uvádí-li žalobkyně ve své omluvě z jednání, že v případě, že by jí hrozilo neunesení břemene tvrzení či důkazního, žádá o poučení a poskytnutí lhůty, přehlíží, že soud poučuje podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. toliko u jednání v přítomnosti účastníka řízení, vůči němuž poučení směřuje, jakož i to, že k podmíněnému podání se podle § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2020 pod sp. zn. III. ÚS 2848/10, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010 pod sp. zn. 28 Cdo 3665/2009; v usnesení pod sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 Nejvyšší soud uzavřel, že„ ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“). 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni nepodařilo předloženými listinnými důkazy prokázat svou aktivní věcnou legitimaci, rozhodl soud tak, že žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť zcela úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.