11 C 54/2021-43 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 26. 2. 2021 domáhala zaplacení částky 36 809 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o [anonymizováno] úvěru uzavřené dne 3. 6. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země] (dále jen„ [příjmení] [příjmení]“), a žalovaným. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 6. 12. 2021. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného. Oba účastníci byly k prvnímu jednání konanému dne 6. 12. 2021 řádně předvolány, žalobkyně se podáním ze dne 2. 11. 2021 a podáním ze dne 29. 11. 2021 omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil, ač mu bylo předvolání k nařízenému jednání doručeno dne 8. 11. 2021 prostřednictvím jeho datové schránky. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny. 4. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 5. Podle § 1887 o. z. lze postoupit i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu. 6. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že na ni [právnická osoba] [příjmení] převedla žalovanou pohledávku, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20. 12. 2019. K prokázání této skutečnosti žalobkyně soudu předložila„ smlouvu na opakovaném postoupení pohledávek“ ze dne 27. 1. 2020, uzavřenou mezi ní a [právnická osoba] [příjmení], kdy přílohu této smlouvy je seznam postupovaných pohledávek, jež měla obsahovat pohledávku vůči žalovanému. V seznamu postoupených pohledávek se vskutku vyskytuje pohledávka za žalovaným, avšak nikoli v žalované výši, nýbrž ve výši 36 616,15 Kč, nelze ji však ztotožnit s předloženou„ smlouvou o [anonymizováno] úvěru“ ze dne 3. 6. 2019, neboť seznam postupovaných pohledávek neobsahuje žádné bližší identifikační údaje (např. číslo smlouvy, referenční číslo). Je přitom notoricky známou skutečností, že spotřebitelé, kteří využívají služeb nebankovních poskytovatelů úvěrů, mívají často vícero závazků z obdobných smluv, pouhé rodné číslo žalovaného tedy k identifikaci jeho závazku nepostačuje; ve smlouvě o postoupení pohledávky je potřeba identifikovat i konkrétní závazek z konkrétní smlouvy, nikoli jen osobu dlužníka. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě„ Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20. 12. 2019“ mezi [právnická osoba] [příjmení] jako původním věřitelem a postupitelem a společností žalující jako postupníkem a novým věřitelem, přitom soudu předložila„ smlouvu na opakovaném postoupení pohledávek“ datovanou dne 27. 1. 2020, tedy s jiným datem uzavření. Nadto bylo v [číslo listu] [číslo] předložené smlouvy o postoupení pohledávek mezi stranami smlouvy sjednáno, že„ do 5 pracovních dnů od obdržení datového souboru zaplatí postupník postupiteli (na účet určený písemně postupitelem před výše uvedeným datem) částku rovnající se celkové kupní ceně za všechny pohledávky obsažené v datovém souboru (…) [příjmení] se předešlo pochybnostem, nebude postoupení pohledávek úplné, dokud nebude smluvená kupní cena zcela uhrazena na účet postupitele. (…).“. Žalobkyně přitom soudu žádný doklad o tom, že cenu za postoupení předmětné pohledávky [právnická osoba] [příjmení] uhradila, nepředložila, neprokázala tedy, že smlouva o postoupení souboru pohledávek uzavřená mezi ní a [právnická osoba] [příjmení] ve smyslu shora citovaných ustanovení občanského zákoníku nabyla ve vztahu k postoupeným pohledávkám účinnosti. 7. Z dalších provedených listinných důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení klíčové otázky aktivní věcné legitimace žalobkyně. 8. Poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soud poskytuje pouze u jednání. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila, o možnost být soudem řádně poučena o riziku neunesení svého důkazního břemene ohledně své aktivní věcné legitimace se sama připravila. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně, obzvlášť ne tehdy, je-li zastoupena advokátem. Uvádí-li žalobkyně ve obou svých omluvách z jednání, že v případě, že by jí hrozilo neunesení břemene tvrzení či důkazního, žádá o poučení a poskytnutí lhůty, přehlíží, že soud poučuje podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. toliko u jednání v přítomnosti účastníka řízení, vůči němuž poučení směřuje, jakož i to, že k podmíněnému podání se podle § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2020 pod sp. zn. [ústavní nález], jakož i usnesení [název soudu] ze dne 24. 3. 2010 pod sp. zn. [spisová značka]; v usnesení pod sp. zn. [spisová značka] [název soudu] uzavřel, že„ ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“). 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni nepodařilo předloženými listinnými důkazy prokázat svou aktivní věcnou legitimaci, rozhodl soud tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť zcela úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.