21 C 109/2020-31 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] z titulu neuhrazených televizních poplatků za období říjen 2017 až leden 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaný se dne [datum] stal držitelem televizního přijímače a přihlásil se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Žalovaný nezaplatil televizní poplatky za období říjen 2017 až leden 2020 vždy ve výši [částka]. Celková dlužná částka tak činí [částka] (28 měsíců x [částka]) a žalovaný ji neuhradil ani přes opakované výzvy žalobkyně, včetně předžalobní výzvy. 5. Soud věc posoudil po právní stránce dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ zákon“), z něhož plyne, že poplatníkem televizního poplatku je fyzická nebo právnická osoba, která je držitelem televizního přijímače. Podle § 6 zákona činila výše poplatku v žalovaném období částku [částka] měsíčně. Televizní poplatek, jemuž podléhá fyzická osoba, je splatný do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se stala fyzická osoba poplatníkem (§ 7 odst. 2 zákona). Nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které je stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského (§ 10 zákona). 6. Žalovaný se dne [datum] stal držitelem televizního přijímače a přihlásil se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, byl tedy povinen platit televizní poplatek ve výši [částka] měsíčně dle § 6 zákona. Za období od října 2017 do ledna 2020 příslušný poplatek nezaplatil (celkem 28 měsíců), žalobkyni tak vzniklo právo vymáhat dlužnou částku za příslušné období u soudu dle § 10 zákona. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení plyne z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), výše úroku z prodlení se řídí § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se do prodlení s jednotlivými platbami dostal vždy den následující po jejich splatnosti. Celková výše kapitalizovaných úroků ke dni [datum] činí [částka]. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že výrokem II. přiznal zcela úspěšné žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) a dále dvou paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka] (celkem tedy [částka] + [částka] + [částka] + [částka]). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně. 9. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 10. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.