21 C 191/2021-33 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 14 736 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o [anonymizována dvě slova] uzavřené dne 8. 11. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného. Oba byli k prvnímu jednání konanému dne 30. 8. 2021 řádně předvoláni, žalobkyně se omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny. 4. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 5. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu. 6. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že na ni společnost [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) převedla žalovanou pohledávku. K prokázání této skutečnosti soudu předložila„ smlouvu na opakovaném postoupení pohledávek“ ze dne 27. 1. 2020 uzavřenou mezi ní a [anonymizováno] a údajnou přílohu této smlouvy obsahující seznam postupovaných pohledávek (jež měla obsahovat i pohledávku vůči žalovanému). V seznamu postoupených pohledávek se vskutku vyskytuje pohledávka za žalovaným v žalované výši, nelze ji však ztotožnit s předloženou smlouvou o [anonymizována dvě slova] ze dne 8. 11. 2019, neboť tato neobsahuje žádné bližší identifikační údaje (např. číslo smlouvy, referenční číslo). Je přitom notoricky známou skutečností, že spotřebitelé, kteří využívají služeb nebankovních poskytovatelů úvěrů, mívají často vícero závazků z obdobných smluv, pouhé rodné číslo žalovaného tedy k identifikaci jeho závazku nepostačuje; ve smlouvě o postoupení pohledávky je potřeba identifikovat i konkrétní závazek z konkrétní smlouvy, nikoli jen osobu dlužníka. Žalobkyně v žalobě netvrdí, jak dospěla k výši dlužné částky, jaké výběry žalovaný provedl, kolik na svůj dluh uhradil, co přesně představuje dlužná částka. Nadto bylo v čl. 3 [číslo] mezi stranami smlouvy sjednáno, že„ do pěti pracovních dnů od obdržení datového souboru zaplatí postupník postupiteli (na účet určený písemně postupitelem před výše uvedeným datem) částku rovnající se celkové kupní ceně za všechny pohledávky obsažené v datovém souboru (…) [příjmení] se předešlo pochybnostem, nebude postoupení pohledávek úplné, dokud nebude smluvená kupní cena zcela uhrazena na účet postupitele“. Žalobkyně přitom soudu žádný doklad o tom, že cenu za postoupení předmětné pohledávky [anonymizováno] uhradila, nepředložila, neprokázala tedy, že smlouva o postoupení souboru pohledávek uzavřená mezi ní a [anonymizováno] ve smyslu shora citovaných ustanovení občanského zákoníku nabyla ve vztahu k postoupeným pohledávkám účinnosti. 7. Z dalších provedených listinných důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení klíčové otázky aktivní věcné legitimace žalobkyně. 8. Poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soud poskytuje pouze u jednání. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila, o možnost být soudem řádně poučena o riziku neunesení svého důkazního břemene ohledně své aktivní legitimace se sama připravila. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně, obzvlášť ne tehdy, je-li zastoupena advokátem. Uvádí-li žalobkyně ve své omluvě z jednání, že v případě, že by jí hrozilo neunesení břemene tvrzení či důkazního, žádá o poučení a poskytnutí lhůty, přehlíží, že soud poučuje podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. toliko u jednání v přítomnosti účastníka řízení, vůči němuž poučení směřuje, jakož i to, že k podmíněnému podání se podle § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. III. ÚS 2848/10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009; v usnesení sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 Nejvyšší soud uzavřel, že„ ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“). 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni nepodařilo předloženými listinnými důkazy prokázat svou aktivní věcnou legitimaci, soud žalobu výrokem I. tohoto rozsudku zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť zcela úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.