26 C 387/2019-201 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně žalobou podanou 24. 9. 2019 požadovala, aby jí žalovaný od 1. 9. 2018 platil výživné ve výši 14 000 Kč měsíčně, když soud naposledy výživné stanovil rozsudkem ze dne 31. 5. 2018, č. j. [číslo jednací], částkou ve výši 6 000 Kč za situace, kdy navštěvovala [anonymizováno] ročník [anonymizována tři slova] s ročním [anonymizováno] 24 000 Kč a když začala studovat na [anonymizována dvě slova] a částka školného po slevě ve výši 50 % činí 123 500 Kč a po ukončení této školy byla přijata ke studiu ve [příjmení] [jméno], kde náklady na bydlení činní cca 9 500 Liber a poplatky za studium činí 9 500 Liber. 2. Žalovaný nesporoval, že dle úpravy výživného byl povinen na výživné žalobkyni platit 6 000 Kč. Žalovaný sporoval nárok žalobkyně na zvýšení výživného, když změnu školy na [anonymizována dvě slova] nelze přičítat k jeho tíži, neboť [příjmení] gymnázium v [obec], o.p.s. žalobkyni poskytovala kvalitní vzdělání. Jeho finanční možnosti zvýšení výživného neumožňují. 3. V řízení soud zjistil, že úpravu výživného pro žalobkyni soud provedl s účinností od 1. 9. 2017 částkou ve výši 6 000 Kč měsíčně (důkaz rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 31. 5. 2018, č. j. [číslo jednací], [spisová značka]; z tohoto rozsudku soud dále zjistil, že žalovaný má vyživovací povinnost k [jméno] [příjmení] [datum narození], ve výši 5 500 Kč měsíčně). Ve školním roce 2014 [číslo] (první ročník), 2017 2018 (čtvrtý ročník) žalobkyně navštěvovala [příjmení] [anonymizováno] v [obec] se školným ve výši 22 500 Kč a 25 500 Kč s prospěchem [anonymizováno] a v IV. ročníku s prospěchem [anonymizováno]. Po ukončení IV. ročníku žalobkyně přestoupila na školu [anonymizováno] [obec] (důkaz zprávou z 27. 11. 2020). Ve školním roce 2018 2019 školné u [anonymizováno] – gymnázium a základní škola, o. p. s . činilo u programu pro studenty studující IB 125 500 Kč na 1. pololetí a po poskytnutí 50 % slevy 61 750 Kč. [role v řízení] žalobkyně v červenci 2019 zaplatila 30 875 Kč, v dubnu 2019 zaplatila 61 750 Kč, v listopadu 2018 zaplatila 30 875 Kč, a dále obědy 2 x 3 700 Kč, 1 600 Kč za výlet v září 2018 (důkaz zprávami na čl. 135 až 137 spisu). Dne 28. 9. 2020 žalobkyně zahájila studium na [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] studijní program bakalář umění se specializací na [anonymizováno] a [anonymizováno] vztahy s předpokládaným ukončením 2. 6. 2023 (důkaz zprávou na čl. 120 až 122 spisu). 4. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že z [příjmení] gymnázia v [obec] na [anonymizováno] [obec] přestoupila z důvodu, že tato škola cíleně připravuje studenty pro další zahraniční studium. Kdyby zůstala na [anonymizováno] gymnázium v [obec], dokončila by studium v červnu 2020 a po přestoupení na [anonymizováno] [obec] studium také dokončila v červnu 2020. Pokud je na území ČR, žije v domácnosti s matkou a sestrou, žijí v rodinném domku, její náklady na území ČR činí cca 15 000 Kč měsíčně. Na studium v [anonymizováno] získala od [anonymizována dvě slova] půjčku, která za 3 roky dosáhne částky cca 1 000 000 Kč a půjčku po dobu 30 let bude splácet s tím, že to co nesplatí po dobu 30 let, tak již hradit nemusí. Půjčka je určena na úhradu školného. Vedle toho platí náklady na ubytování cca 24 000 Kč měsíčně za byt, který sdílí s dalšími [anonymizováno] studenty. Takto bydlí proto, protože koleje jsou j dražší. Dále platí náklady na stravu. Žalovaný jí posílá výživné na účet a pokud je na území ČR, tak ho dává matce. 5. K majetkovým poměrům matky žalobkyně soud zjistil, že v době od 1. 10. 2020 do 31. 1. 2021 byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání a za listopad 2020 až únor 2021 obdržela 4 x 12 600 Kč (důkaz zprávou z 17. 3. 2021), od 1. 2. 2021 matka žalobkyně nastoupila do pracovního poměru se základní mzdou 20 000 Kč měsíčně a osobním ohodnocením 5 000 Kč měsíčně (důkaz pracovní smlouvou z 1. 2. 2021). Od 1. 5. 2021 se mzda matky žalobkyně zvýšila na 22 400 Kč měsíčně a osobní ohodnocení na 5 600 Kč měsíčně (důkaz mzdovým výměrem z 1. 5. 2021). Za rok 2020 u matky žalobkyně základ daně činil 462 235 Kč, daňový přeplatek činil 39 228 Kč (důkaz daňovým přiznáním). Za rok 2019 u matky žalobkyně základ daně činil 728 115 Kč, daňový přeplatek činil 19 308 Kč (důkaz daňovým přiznáním). Za rok 2018 u matky žalobkyně základ daně činil 568 203 Kč, daňový přeplatek činil 30 198 Kč (důkaz daňovým přiznáním). Průměrný čistý měsíční příjem matky žalobkyně [právnická osoba] od února 2018 do července 2018 činil 18 495 Kč a od srpna 2018 do ledna 2019 činil 17 360 Kč a od února do března 2019 činil 16 633 Kč, průměrný čistý měsíční příjem matky žalobkyně u [právnická osoba] za leden a únor 2018 činil 16 015 Kč, průměrný čistý měsíční příjem matky žalobkyně u [právnická osoba] za duben až červenec 2019 činil 25 324 Kč, za další měsíce až do září 2020 obdržela – 25 964 Kč, 26 185 Kč, 26 185 Kč, 50 315 Kč, 29 068 Kč, 26 620 Kč, 27 279 Kč, 26 185 Kč, 26 185 Kč, 26 185 Kč, 31 359 Kč, 26 326 Kč, 26 493 Kč, 27 051 Kč (důkaz zprávami o výdělky; zaměstnavatele matky žalobkyně potvrdila zpráva ČSSZ). 6. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], matky žalobkyně soud zjistil, že má příjmy z pracovního poměru a z pronájmu, příjmy uvedla v daňových přiznáních. Studium žalobkyně financuje z pracovního příjmu, z příjmu z pronájmu a z rezerv. Měla dům na hypotéku, který prodala, a v dědictví po matce získala byt, který prodala. Žalobkyni a druhé dceři pořídila každé z nich garsonku, které obě pronajímá. V současné době bydlí v rodinném domě a měsíčně platí cca 15 000 Kč. 7. Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že pracuje v [země] v gastronomii jaké [anonymizováno] a má příjem pouze z tohoto zaměstnání. Movitý a nemovitý majetek nevlastní. V [země] si pronajímá byt, měsíční nájemné činí 380 EUR, 50 Kč měsíčně platí na služby, na roční vyúčtování služeb připadá cca 80 EUR. Mzda za červen 2021 až září 2021 činila cca 2 050 EUR měsíčně. Splácí měsíčně 5 000 Kč prostřednictvím exekuce věřiteli [anonymizováno]. Dluhy mu vznikly z podnikání a když investoval do nemovitosti. 8. Z výplatních lístků soud zjistil, že mzda žalovaného v čistém činila: EUR kurz Kč 2018 leden 2016 25,49 51 394 únor 2013 25,26 50 872 březen 2004 25,43 50 981 duben 2004 25,36 50 840 květen 2009 25,36 50 967 červen 2009 25,36 50 950 červenec 2162 25,85 55 892 srpen 2162 25,59 55 330 září 2009 25,75 51 733 říjen 2009 25,76 51 753 listopad 2009 25,81 51 854 prosinec 2009 25,81 51 854 EUR kurz Kč 2019 leden 491,94 25,75 12 667 únor 2737 25,69 70 318 březen 2035 25,63 52 097 duben 2035 25,79 52 484 květen 2037 25,79 52 538 červen 1038 25,79 26 774 červenec 2037 25,60 52 151 srpen 2048 25,74 52 728 září 2419 25,92 62 711 říjen 2352 25,74 60 563 listopad 2037 25,74 52 437 prosinec 2037 25,74 52 437 EUR kurz Kč 2020 leden 2050 25,41 52 102 únor 2050 25,17 51 610 březen 2050 25,52 52 328 duben 1349 27,38 36 945 květen 1392 27,38 38 116 červen 1926 27,38 52 751 červenec 1770 26,69 47 255 srpen 1917 26,32 50 466 září 1850 26,22 48 519 říjen 1850 26,90 49 777 listopad 1904 26,90 51 230 prosinec 1836 26,90 49 407 EUR kurz Kč 2021 leden 1482 26,14 38 759 únor 1611 25,97 41 852 březen 1916 26,08 49 974 duben 1574 26,08 41 066 květen 1685 26,08 43 970 dle tvrzení žalovaného - červen až říjen – kurz průměrně 25,20 – tj. 5 x 2 050 EUR = 10 250 EUR, tj. 258 300 Kč (soud tvrzení žalovaného ohledně příjmu v tomto období, s ohledem na příjmy v předchozích měsících, považoval za věrohodné, a proto soud zamítl návrh žalobkyně na doplnění dokazování výplatními lístky za červen 2021 a dále a daňovými přiznáními). 9. Dle shora uvedeného dokazování vzal soud za prokázané studium žalobkyně, zaplacené školné, současné studium žalobkyně, příjem žalovaného a skutečnost, že poslední úpravu výživného pro žalobkyni soud provedl částkou 6 000 Kč měsíčně rozsudkem ze dne 31. 5. 2018, skutečnost, že žalovaný má další vyživovací povinnost ve výši 5 500 Kč měsíčně, že za pronájem bytu v [země], kde žalovaný bydlí a pracuje, žalovaný platí 380 EUR měsíčně, 50 EUR měsíčně na služby, vyúčtování služeb cca 80 EUR ročně. 10. Co se týče požadavku žalobkyně na zvýšení výživného na částku 14 000 Kč měsíčně od 1. 8. 2019, soud s ohledem na příjem žalovaného, skutečnost, že žalovaný má další vyživovací povinnost v částce 5 500 Kč měsíčně, dospěl k závěru, že výživné bylo možné zvýšit pouze o 1 000 Kč měsíčně. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a ve zbývající části žalobu soud zamítl. Za období od 1. 9. 2018 do 31. 10. 2021 dluh na výživném tak vznikl ve výši 38 000 Kč (4 x 1 000 Kč září až prosinec 2018, 12 x 1 000 Kč za rok 2019, 12 x 1 000 Kč za rok 2020, 10 x 1 000 Kč leden až říjen 2021), 11. Po právní stránce soud věc posoudil dle §§ 910 odst. 1, 911, 922 odst. 1, 915 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. 12. Další důkazy soud neprovedl, neboť provedené důkazy umožnily věc rozhodnout. 13. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 150 občanského soudního řádu, když žalobkyně sice nebyla v převážné části žaloby úspěšná, ale jde o osobu nevýdělečně činnou a nemohla znát příjem žalovaného.