34 C 174/2021-32 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 30. 6. 2021 podanou zdejšímu soudu domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví. Svůj nárok odůvodnila tím, že je právnickou osobou zřízenou zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v platném znění (dále jen„ zákon“), jako profesní organizace pojistitelů, která je (mimo jiné) příjemcem příspěvku placeného na základě zákona vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, za každý den porušení povinnosti provozovat vozidlo na pozemní komunikaci s pojištěním odpovědnosti. Při zjišťování údajů o vozidlech vychází žalobkyně ze zákonem předepsaného procesu a následné komunikace s obeslanými osobami. Uvedeným způsobem žalobkyně zjistila, že motorové vozidlo [anonymizována dvě slova], [registrační značka], je evidováno v registru silničních vozidel jako provozované, ale v období od 1. 1. 2020 do 31. 8. 2020, tedy po dobu 244 dní, k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. V daném období byl vlastníkem vozidla žalovaný. Svůj nárok na zaplacení příspěvku žalovaným odvozuje žalobkyně z ustanovení § 4 odst. 1 zákona a na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona. Výše příspěvku se dle zákona vypočte jako součin počtu nepojištěných dní a výše denní sazby podle druhu vozidla, která je v daném případě stanovena částkou 86 Kč. Výše příspěvku tedy v daném případě při 244 nepojištěných dnech činí 20 984 Kč a výše nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení příspěvku a nákladů na jeho uplatnění a stanovila lhůtu k úhradě 60 dnů. Žalovaný ničeho neuhradil a tím se dostal do prodlení, žalobkyně tak po žalovaném požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky. Žalovaný dluh nesplnil ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že žalovaný jakožto vlastník osobního vozidla [registrační značka], [VIN kód], [anonymizováno 5 slov] porušil zákonnou pojistnou povinnost pojistit vozidlo tím, že neměl ode dne 1. 1. 2020 do dne 31. 8. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Písemná výzva, která je podmínkou nároku na zaplacení příspěvku, byla žalovanému odeslána dne 1. 10. 2020, splatnost příspěvku nastala dne 15. 12. 2020 (výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP za následné nepojištěné období ze dne 1. 10. 2020). Dlužná částka činí 21 284 Kč a skládá se ze základu příspěvku ve výši 20 984 Kč a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Dluh nebyl splněn ani po zaslání upomínek včetně upomínky předžalobní (upomínkou o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 21. 1. 2021, předžalobní upomínkou ze dne 25. 5. 2021 se sledováním zásilky). Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Podle § 3 odst. 2 věty první zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále též jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle § 1 odst. 2 cit. zákona, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná, provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. Podle § 4 odst. 1 cit. zákona, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] (žalobkyni, pozn. soudu) příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 3 cit. zákona, výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 4 odst. 6 věty první cit. zákona, povinnost zaplatit příspěvek a náklady [anonymizováno] podle odstavce 4 zaniká, pokud [anonymizováno] do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku. Po hmotněprávní stránce je tedy povinnost příspěvku odvozena ze zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zejména z § 4 citovaného zákona. Žalovaný porušil § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, neboť jakožto vlastník vozidla nesplnil povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení této povinnosti podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to ve výši vypočtené dle § 4 odst. 3 tohoto zákona. Žalobkyně prokázala nesplnění povinnosti pojištění odpovědnosti z provozu vozidla žalovaného v uvedeném období, jakož i zaslání výzvy k zaplacení příspěvku žalovanému za porušení této povinnosti v souladu s § 4 odst. 6 tohoto zákona, proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Žalovaný, který dlužnou částku ve sjednané době nezaplatil, se dostal do prodlení (srov. § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“)) a v souladu s § 1970 OZ tak vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužné sumy též zaplacení úroku z prodlení. Při stanovení výše úroků z prodlení soud vycházel z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud pro úplnost dodává, že podáním ze dne 29. 10. 2021 se žalobkyně domáhala rozšíření žaloby o částku 5.240 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 24. 4. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, částku 1.848 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 26. 9. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a částku 5.288 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 26. 6. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně. Soud ke změně žaloby nepřihlížel, neboť dne 27. 10. 2021 bylo vyhlášeno rozhodnutí, kterým bylo řízení skončeno. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 304 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 852 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 284 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř. a dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.