34 C 176/2021-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 8. 7. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 3 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovanému byla dne 14. 7. 2020 poskytnuta záchytná služba dle zákona č. 373/2011 Sb., o specifických [anonymizováno] službách, v [anonymizována tři slova] [ulice], [obec a číslo], která je provozována žalobkyní. Žalovaný byl dne 14. 7. 2020, po vyhodnocení [anonymizováno] stavu žalovaného ze strany lékaře, převzat k ošetření a [anonymizováno], a to z důvodu, že žalovaný [anonymizována tři slova] nekontroloval své chování, čímž ohrožoval sebe nebo jiné osoby. Po ošetření a [anonymizováno] byl žalovaný následně propuštěn. K uhrazení nákladů za ošetření a [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] mu byl žalobkyní vystaven a předán daňový doklad [číslo] ze dne 14. 7. 2020 znějící na částku 3 000 Kč, se splatností dne 13. 8. 2020. Žalovaný však uvedenou pohledávku v termínu její splatnosti neuhradil. Dlužná částka nebyla žalovaným zaplacena ani po zaslání předžalobní upomínky. S ohledem na výše uvedené požaduje žalobkyně po žalovaném úhradu dluhu ve výši 3 000 Kč, který zůstává do dnešního dne dlužným. Žalobkyně dále požaduje i úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky od 14. 8. 2020 do zaplacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: [anonymizováno] 14. 7. 2020 byl žalovaný převzat k ošetření a pobytu [anonymizována čtyři slova] [ulice], [obec a číslo], provozované žalobkyní, z důvodu, že žalovaný [anonymizována čtyři slova] a dopustil se výtržnosti. Žalovanému byla v době převzetí [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]. Po ošetření a [anonymizováno] byl žalovaný následně propuštěn s tím, že mu byl předán daňový doklad [číslo] ze dne 14. 7. 2020, znějící na částku 3 000 Kč, k úhradě nákladů za ošetření a [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova]. Tento daňový doklad byl splatný dne 13. 8. 2020 Náklady za ošetření [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] však žalovaný neuhradil. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky, a žalovaný v řízení neprokázal, že by předmětnou částku (či její část) již zaplatil. Takto zjištěný a žalovaným nezpochybněný skutkový stav věci odůvodňuje skutkový a právní závěr, že žalovanému vznikla povinnost uhradit žalobkyni cenu za ošetření [anonymizováno 6 slov] provozované žalobkyní (§ 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických [anonymizováno] službách). Předmětnou částku ale ve lhůtě splatnosti faktury žalobkyni neuhradil, čímž se dostal do prodlení s úhradou dané peněžité částky, a proto má žalobkyně nárok nejen na úhradu dlužné částky, ale i zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti dluhu, tedy ode dne 14. 8. 2020 (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů [anonymizována dvě slova], kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.